KOMENTÁŘ LUCIE SULOVSKÉ | Kdo v květnu sledoval profil britského premiéra Keira Starmera na sociální síti X, musel být překvapen. V krátkých a úderných statusech Starmer shrnoval hlavní myšlenky z programu své strany, zaměřeného na otázky přistěhovalectví. Slíbil v něm nejen radikální zpřísnění imigrace, ale použil i výrazy, které od labouristického politika a někdejšího advokáta se zaměřením na lidskoprávní problematiku zněly přinejmenším nezvykle.
Šlo především o varování, že se Velká Británie může stát „ostrovem cizinců“, pokud země nezavede přísnější pravidla. Toto označení prolomilo určité tabu a zároveň vyvolalo velkou kritiku. Debaty o přistěhovalectví v Evropě se většinou dotýkají témat spojených s kriminalitou, kulturními rozdíly, případně nedostatkem domácí pracovní síly.
Starmer však tentokrát pojmenoval něco, co sice mnozí Evropané cítí, ale nemají odvahu to artikulovat. Jde o proměnu populace západoevropských zemí, která nikdy nebyla předmětem voleb ani veřejné diskuse, přesto už nějakou dobu probíhá.
Mnozí kritici, včetně členů jeho vlastní Labouristické strany, ve Starmerových výrocích slyšeli ozvěnu proslulého projevu „Řeky krve“ (Rivers of Blood) Enocha Powella z roku 1968. Powell v něm varoval, že se původní Britové stanou kvůli přistěhovalectví „cizinci ve vlastní zemi“. Po několika týdnech Starmer prohlásil, že svého výroku hluboce lituje, a to právě kvůli nežádoucímu spojování s kontroverzním projevem starým přes 50 let.
Pro kontext je třeba zmínit, že se ve Velké Británii 1. května konaly komunální volby, jež ovládla protestní strana Reform UK vedená Nigelem Faragem. A protože se migrace dlouhodobě objevuje na čele žebříčku problémů, které britské voliče trápí, nebylo překvapivé, že se Starmer rozhodl jednat. Překvapivé však byly formulace, jimiž se dotkl něčeho dosud zdánlivě nedotknutelného.
Overtonovo okno
Další posun Overtonova okna – tedy oblasti myšlenek tolerovatelných ve veřejné diskusi – představoval červnový článek deníku The Telegraph o očekávaném vývoji britské populace v následujících dekádách.
Podle jím citovaného výzkumu vlivného pravicového politologa a komentátora Matta Goodwina, který v něm analyzoval migraci, porodnost a úmrtnost britské populace, má podíl původních, tedy „bílých“, Britů do roku 2050 klesnout ze současných 73 na 57 procent. Původní obyvatelé se mají stát ve své zemi menšinou o 13 let později, tj. v roce 2063. Ti přitom už podle sčítání z roku 2022 netvoří většinu v Londýně a Birminghamu, dvou největších britských městech.
Podíl „bílých“ Britů při zachování současných demografických trendů klesne na konci tohoto století jen na zhruba třetinu populace. „Přistěhovalci a jejich děti se stanou většinou do roku 2079. A na konci století bude zhruba každý pátý člověk v Británii muslim, oproti jednomu ze 14 v současnosti,“ uvádí studie.
Goodwin, jenž podporuje stranu Reform UK, k tomu napsal: „Do konce tohoto století většina lidí na ostrovech nebude schopna vystopovat své kořeny v této zemi hlouběji než o jednu či dvě generace zpět… To vyvolává zásadní otázky, zda jsou naše země a její lídři schopni sjednotit společnost kolem sdílené identity, hodnot, způsobu života a kultury a zabránit tomu, aby se z nás stal – jak to v květnu nazval Keir Starmer – ‚ostrov cizinců‘.“
„Právě kvůli politice masové imigrace, podporované jak labouristy, tak konzervativci, která byla následně urychlená po roce 2019 takzvanou Borisovou vlnou, čekají Spojené království historicky bezprecedentní změny ve složení obyvatelstva. Je nejvyšší čas, aby naši politici přestali myslet jen v horizontu několika let a vážně se zabývali dlouhodobými důsledky svých rozhodnutí,“ apeluje Goodwin.
Co to je „Borisova vlna“? Jak se změnila migrace do Velké Británie po brexitu a jaký to mělo dopad na pracovní trh? A co obsahuje v květnu zveřejněná vládní Bílá kniha o migraci? Druhou část článku Lucie Sulovské pro newsletter 11 am si můžete přečíst >>ZDE<<
