Český skladatel Zdeněk Liška skládal hudební eposy pro íránskou císařovnu, čeští umělci stavěli v Íránu muzea a podíleli se na jeho prezentaci ve světě. To je jen malá ukázka toho, jak hlubokou stopu zanechalo Česko (respektive Československo) v zemi, považované dnes za hrozbu pro celý civilizovaný svět.
Když v roce 2015 navštívil Českou republiku íránský ministr financí a hospodářství Ali Taieb Nia, při jednání na Hospodářské komoře prohlásil, že to je právě Česká republika, kdo má ze zemí takzvaného východního bloku v Íránu vůbec nejlepší renomé.
Nejednalo se přitom o žádnou diplomatickou zdvořilost. Země, která dnes čelí útoku Izraele a USA kvůli deklarované nevyzpytatelnosti, podpoře terorismu a podezření z vývoje jaderné bomby, toho má s bývalým Československem společného skutečně mnohem víc, než by se mohlo zdát.
Už v době mezi válkami bylo Československo významným a zřejmě i zásadním dovozcem zboží a technologií do Íránu (dříve Persie). Čechoslováci v zemi postavili stovky kilometrů silnic, železnic, stovky mostů, desítky cukrovarů, továren, elektráren, významných architektonických budov. O tom, jaký vliv měla (a stále má) v Íránu například česká architektonická škola, svědčí kniha Českoslovenští architekti v zemi perského šáha.
Československo bylo v meziválečném období zároveň jedním z nejvýznamnějších vývozců zbraní pro tehdejší íránský režim, v roce 1936 činily zbraně dokonce celých 96 % celkového vývozu.
Vývoz kultury
Po komunistickém puči v Československu v roce 1948 sice kulturní a hospodářské vztahy s režimem prozápadně orientovaného íránského šáha Rezá Pahlavího na čas ochladly, pak se ale spolupráce rozběhla znovu naplno. Vedle zbraní a technologií začalo Československo vyvážet i „kulturu“.
Známý český skladatel Zdeněk Liška dostal například od manželky šáha Farah Pahlaví zakázku na vytvoření multimediálního díla na oslavu dvou a půl tisíciletí trvání perské říše. Zakázka zahrnovala celou řadu hudebních a multimediálních děl, na kterých se v letech 1971 až 1977 podílelo tehdejší československé Art Centrum. Íránská císařovna si dílo objednala poté, co byla nadšena českým pavilonem na světové výstavě Expo 67 v Montréalu. Farah Pahlaví také kvůli tomu několikrát navštívila Československo (a dokonce i skladatele Lišku).
Rozsah tehdejšího československého kulturního vývozu do Íránu pěkně dokumentuje například diplomová práce Kláry Novákové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. O rozsáhlé hospodářské a kulturní výměně svědčí i státní návštěvy. Šáh s císařovnou navštívili Československo poprvé v roce 1967, o dva roky později, tedy až po sovětské okupaci Československa, přijel tehdejší československý prezident Ludvík Svoboda do Iránu. Druhá návštěva šáha v Československu se uskutečnila v roce 1977, s manželkou tehdy dostali oba v Praze Řád bílého lva. To už měl ale císařský pár v čele Íránu před sebou jen dva roky.
Stopy po Češích
V roce 1979 šáha svrhla islámská revoluce a místo monarchie byla v Íránu pod vedením náboženského vůdce ajatolláha Rúholláha Chomejního ustanovena islámská republika. I s tou ale Česko, jak je vidět z návštěvy ministra financí v roce 2015, jako jeden ze dvou nástupnických států bývalého Československa v omezené míře spolupracovalo, byť v rámci sankcí, uvalených na režim západními mocnostmi.
Otázkou zůstává, zda bude moci Česko na tuto spolupráci navázat i poté, co eventuálně po útoku USA a Izraele padne současná íránská vláda a Írán teoreticky přejde k jinému režimu a vládě. Předpolí pro navázání smysluplných hospodářských a kulturních vztahů s Českem podle odborníků v Íránu určitě existuje. České (nebo československé stopy) lze v zemi stále najít doslova na každém kroku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
