Cesta volná: Proč chce vlastně Křetínský za problémovou britskou poštu zaplatit přes 110 miliard?

Běžným pohledem prostého investora není britská pošta Royal Mail žádné terno. Jde o starou, zadluženou a v posledních letech prodělečnou firmu, na kterou už se i Britové koukají skrz prsty. 

Jasně, sice si kupujete kus historie a britské národní tradice, jenže na druhé straně – po sundání sentimentálních brýlí – vidíte podnik, který dusí vysoké fixní náklady, klesající byznys i přísný dohled regulátora. O stávkách zaměstnanců a internetových útocích hackerů ani nemluvě. 

Přes to všechno ale nejbohatší Čech Daniel Křetínský slaví. Od britské vlády dostal zelenou a může tak za 3,6 miliardy liber ovládnout zbytek firmy (aktuálně v IDS, matce Royal Mailu, Křetínský vlastní 27,5 procenta). 

Britové si přitom navíc zajistili, že Křetínského EP Group bude v transakci vázaná řadou podmínek ohledně zachování zaměstnanosti, rozsahu poštovních služeb či výplaty dividend. A jako by ani to nestačilo, ponechává si ostrovní vláda takzvanou zlatou akcii s právem veta v řadě oblastí fungování firmy. 

Jaký to celé dává smysl? První část odpovědi je obecná – Royal Mail je totiž přesně ten typ podniku, který zapadá do investičního apetitu nejbohatšího Čecha. 

Splňuje totiž regionální kritéria (Křetínský má těžiště byznysu kromě Česka v Německu, Francii a Velké Británii), jde o podceňované aktivum v určitých problémech (podobně jako třeba uhelné elektrárny nebo ve své době obchodní dům Macy's) a do Křetínského impéria zapadá i oborově.

„Tíhneme k efektivnímu uspokojování evidentních základních potřeb a provozování aktiv relativně infrastrukturního charakteru,“ popsal Křetínský před časem svůj byznys v rozhovoru pro měsíčník Forbes. „Vybíráme takové (podniky), které jsou na jednodušší straně a poskytují základní služby nebo produkty s jasně popsanou a ne jedinečnou technologií. Ideálně s velkou bází tradičních, ale potřebných aktiv, jako jsou třeba elektrárny nebo supermarkety.“

Daniel Křetínský nikdy nebyl a nejspíš ani nebude masivně investovat do byznysu s potenciálem deseti, sto, či tisícinásobku zhodnocení. Nečekejme jeho masové investice do umělé inteligence, biomedicíny, nebo kvantových počítačů. 

Jeho arénou je „nudný“, často nízkomaržový byznys, kterému však Křetínský rozumí a který tvoří nepostradatelnou infrastrukturu naší západní společnosti. A do tohoto rámce zapadá britská Royal Mail skvěle.

Křetínského základní úvaha u nákupu Royal Mail je poměrně jednoduchá a už několikrát popsaná. Základem jeho teze je, že nekupuje jen problémovou Royal Mail, ale i její „hodné dvojče“, ziskovou dceřinou společnost GLS.

Tedy logistickou firmu, jejíž specializací je doručování zásilek ve velké části Evropy, včetně Česka. Zatímco Royal Mail je v posledních letech ve ztrátě, flexibilnější a podstatně méně regulovaná GLS tuto černou díru s větším či menším úspěchem vykrývá. Podstatné je, že GLS je dostatečně zdravý byznys s významným potenciálem do budoucna. 

Role logistických firem masivně vyrostla v reakci na změny chování společnosti během covidové pandemie. Společně s nástupem e-commerce jsme si zvykli na v zásadě instantní doručování. Podobně jako u zlaté horečky platilo, že nejvíc na ní vydělali prodejci lopat, tak i nyní poskytovatelé logistické infrastruktury nepřišli zkrátka.

Příkladem může být třeba raketový růst a mnohamiliardový exit tuzemské Zásilkovny (mimochodem, o její koupi měl zájem i IDS, majitel Royal Mailu). Stojí přitom za pozornost, že tuzemská obdoba skupiny GLS, tedy služba České pošty „Balíkovna“, je paradoxně ztrátová.

Jenže pro Křetínského není akvizice jen o tom, že GLS poměrně spolehlivě generuje zisk. Smysl mu totiž mohou do budoucna dávat i synergie firmy s jeho dalšími částečně či plně vlastněnými podniky – jak z oblasti logistiky (např. nizozemská NL Post, tuzemské DoDo či EP Cargo), tak maloobchodu (např. německé Makro či francouzské Casino).

A i kdyby platilo prosté „follow the money“, je zřejmé, že velké skupiny jako PPF (zde v případě pozice v polském InPost) či EP Group na logistiku v posledních letech výrazně sázejí. 

I když platí, že tou atraktivnější z obou firem je GLS, tak ani Royal Mail nemusí být „ošklivým káčátkem“ navždy. A to navzdory tomu, že jedna systémová noha jejího byznysu, tedy posílání dopisů, setrvale upadá (před dvaceti lety britská pošta doručila 20 miliard dopisů ročně, dnes je na třetinových číslech). 

Klíčová totiž může být reforma takzvané univerzální poštovní služby (výčtu povinností, které stát od Royal Mail očekává), která by měla v Británii v příštím roce proběhnout. 

Royal Mail už tuto reformu několik let „tlačí“ – a z dobrého důvodu. Podobně jako v Česku totiž podmínky univerzální poštovní služby vycházejí z před-digitální éry, což v důsledku vede ke zbytečně vysokým fixním nákladům pro poštu. Typický příklad? Třeba požadavek doručování minimálně šest dní v týdnu nebo nutnost provozování pošt i na nevytížených maloměstech.  

Pokud by k reformě univerzální poštovní služby ve Velké Británii (a doufejme, že k tomu dojde i v Česku) došlo, managementu Daniela Křetínského v Royal Mailu by to mohlo rozvázat ruce a výrazně zlepšit produktivitu celého byznysu. Vedení společnosti odhaduje, že reforma by mohla znamenat pozitivní přínos k hospodaření až za 300 milionů liber. 

„Transformace Royal Mail musí být podpořena reformou univerzální služby,“  apeluje na změny Martin Seidenberg, výkonný ředitel IDS. „Náš návrh pro regulátora Ofcom by přinesl efektivnější, spolehlivější a finančně udržitelnější služby a zároveň by chránil to, co je pro zákazníky nejdůležitější. Potřeba reformy je naléhavá a tyto změny by měl Ofcom urychleně uzákonit,“ uzavírá Seidenberg.  

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.