KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Před pár dny jsme oslavili vznik samostatného státu. Brzy si připomeneme pád totality. Je vlastně příhodné, že 28. říjen a 17. listopad následují v kalendáři tak brzy po sobě. Je to dobrá příležitost uvědomit si, že demokracie nám nezaručuje nic, když chybí svoboda.
Současní vládci si snad myslí, že jim voliči svěřili absolutní moc nad státem, s nímž a jeho občany si mohou dělat, co chtějí, protože „to je přece demokracie“. Nemají pravdu, zásadní hodnotou je svoboda a ani volený mandát jim nedává právo ji omezovat. Ať už tím, že ignorují justici a ústavní soud, válčí s ostatními institucemi, či útočí na nezávislost médií.
Ve skutečnosti jdou demokracie a svoboda paradoxně proti sobě. Protože první představuje masový, druhé individuální princip. I v Masarykově první republice česká většina potlačovala práva německé menšiny. Havel zase často narážel na aroganci Klause, který neměl cit pro právní stát a myslel si, že o všem se rozhoduje hlasováním. O Babišovi a jeho sestavě nemluvě.
Když zmizí hodnoty, zmizí obsah
Pokud chceme zdůraznit, že nám jde o systém, kde nevládne diktatura většiny a lidé mají nejen svobodu volit, ale i svobodu po volbách, mluvíme nikoli o „holé“, ale o liberální demokracii. Ta však není nikdy dobudována a zaručena na věky, jde o živé dílo, které nikdy nekončí.Tvoří ji jednotliví lidé, každý den znovu a znovu. A umírá, když není neustále opečovávána.
Vskutku, neupínejme se na formu, ale na obsah. T. G. Masaryk navázal na tisíciletý přemyslovský stát a fungujícím Habsburským institucím vtiskl národní identitu. Václav Havel zbavil republiku diktatury a vrátil občanům svobodu a demokracii. Ale možnost v nich žít je pouze šancí, nikoli jistotou, tu nám oba velcí prezidenti dát nemohli a nedá nám ji nikdo.
Onen „národní stát“ vzývaný Masarykem i Klausem je pouhou plytkou moderní nálepkou, naše identita se přece odvozuje od sv. Václava, který žil deset století před nimi. Na čem opravdu záleží, jsou hodnoty, jež sdílí všichni členové společenství a z nichž se skládá svoboda. Bez nich se forma stává pouhou prázdnou skořápkou bez obsahu.
Demokracie není jen volební právo
Jak Masaryk, tak Havel si dobře uvědomovali deficity systému, který právě s nimi nejčastěji spojujeme. Což dokládají jejich slova. První řekl: „Tož demokracii už bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty“. A druhý: „Přirozenou nevýhodou demokracie je to, že lidem jednajícím poctivě nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“
Druhá republika dala Masarykovi tragickým způsobem za pravdu. Instituce zůstaly, leč hodnoty zmizely doslova ze dne na den. Havlova republika stále existuje, ale prochází otřesy způsobenými sice demokraticky zvolenými vládci, kteří ale nerespektují svobodu. Opoziční smlouva, Zemanův ústavní puč, pokus o únos státu v podání Babiše, Okamury a Macinky…
(Liberální) demokracii netvoří pouhé volební právo. Je složitým organismem, který ke správnému fungování potřebuje zákony, ústavu a soudy, ale také nezávislá média, občanskou společnost a všeobecný respekt k hodntám humanity, spravedlnosti a rozumu, které dohromady coby mocné pilíře podpírají úžasnou stavbu svobody vzpínající se k nebesům.
Odhlasovat si lze i diktaturu
Bez úcty ke svobodě se demokracie snadno mění v diktaturu. Viz zmocňovací zákon za doby nacismu, jímž Reichstag odhlasoval přechod veškeré moci na kancléře. Něco podobného provedla i současná koalice, když se Sněmovna vzdala výsostného práva rozhodovat o rozpočtu ve prospěch vlády. Nemluvě o útocích na občanskou společnost.
Antická „holá“ demokracie rozhodně nebyla dokonalá. K čemu právo hlasovat na Agoře, když vás vaši sousedé mohou odsoudit do vyhnanství či k vypití číše bolehlavu, když se jim nelíbí vaše názory. Není divu, že tuto „diktaturu většiny“ si tolik ošklivil velký antický filosof Platón, když jehož učitel Sókratés doplatil smrtí na něco tak přirozeného, jako je uplatňování svobody slova.
Přes fatální vady „demokracie bez přívlastků“ je víc a víc populární v jistých kruzích - a s nástupem nové garnitury se tohle hanebné pojetí prosazuje čím dál agresivněji. Nejhorší excesy napravuje ústavní soud, ale jeho pravomoci jsou omezené. V demokracii neexistuje absolutní pojistka proti demokracii a vládcům, kteří stejně jako komunisté nazývají mocenskou zvůli „vládou lidu“.
Vláda nechápe odkaz 28. října a 17. listopadu
Masarykovo a Havlovo dědictví je ve skutečnosti řehole. Když už si vládneme sami, musíme toho být také hodni. Selhali jsme za tu dobu mockrát. Dvakrát jsme o demokracii přišli. Nyní aspoň máme vše ve svých rukách. Tak si nestěžujme. Nebo jen sami na sebe. Protože demokracie z principu nemůže být lepší (ale ani horší) než ti, kteří ji tvoří.
Momentální vládci nechápou odkaz 28. října 1918, ani 17. listopadu 1989. Nechápou demokracii ani svobodu. Rozumějí jen technologii moci. To ale zvládne kdejaký tyran, na to není třeba mít hlasovací právo.
Ne, demokracie u nás není ohrožena a není ani slabá. Je strašlivě mocná a v rukách vládců poháněných zlou vůlí ohrožuje občanské svobody.
Možná by členům kabinetu mohli v neděli na Letné demonstranti zazpívat Krylovu Karavanu Mraků: „Šerif i soudce gangsteři, oba řádně zvolený…“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
