EU šlape Izraeli na paty: Proč už Česko nekřičí tak nahlas jako dřív?

EU a Izrael podepsaly asociační dohodu v roce 2000. Pro Izrael z ní plynou značné výhody, zejména bezcelní obchodování s evropským blokem v hodnotě stamilionů eur. 

Evropané většinově v tuto chvíli nežádají její zmrazení ani pozastavení, ale pouze „revizi“. Argumentují tím, že dochází k porušování jejího článku dva, podle něhož se vztahy mezi oběma stranami a ustanovení této dohody opírají o dodržování lidských práv a demokratických principů, kterými se řídí jejich vnitřní i vnější politika.

Tento postup navrhlo Nizozemsko a podpořily ho Belgie, Estonsko, Dánsko, Finsko, Francie, Lucembursko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Irsko a překvapivě také Rakousko, které dosud jakékoli kroky proti Izraeli odmítalo. Proti byly vedle Česka také Německo, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Maďarsko, Itálie a Litva.

Kallasová může jako místopředsedkyně Evropské komise s takovouto podporou v kapse nyní vyrukovat s návrhem na pozastavení obchodních klauzulí zmíněné dohody, které by pak členské státy schvalovaly kvalifikovanou většinou. Pozastavení nebo vypovězení celé dohody by naopak vyžadovalo jednomyslnost, jejíž dosažení není reálné.

Kallasová ostatně na tiskové konferenci naznačila, že tak daleko ani jít nechce. Hrozbu používá jako nátlakový prostředek na Izrael, aby po třech měsících blokády konečně umožnil dodávky dostatečného množství humanitární pomoci do Gazy. 

Na námitku, že první desítky kamionů byly do enklávy v úterý vpuštěny, Kallasová odvětila, že jde zatím o velmi nedostatečnou „kapku v moři“. Nyní bude tedy na tahu předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová.

Nizozemský ministr zahraničí Caspar Veldkamp, který iniciativu spustil, novinářům řekl, že se považuje za přítele Izraele, podobně jako jím je šéfka Komise. „Věřím však, že považuje za velmi důležité, aby Evropa Izraeli jasně sdělila, jaké jsou naše obavy.“ 

Jeho francouzský kolega Jean-Noël Barrot byl o stupeň tvrdší: „Slepé násilí a blokování humanitární pomoci izraelskou vládou učinily z Gazy území umírání, pokud ne přímo hřbitov.“

Evropské unii trvalo řadu měsíců, než se rozhoupala vůbec k nějakému většinovému postoji vůči izraelské válce v Gaze. Bylo to proto, že členské státy byly a nadále jsou hluboce rozdělené, a tudíž neschopné dosáhnout jakéhokoli kompromisního stanoviska. 

Až nyní se váhy vychylují v neprospěch Izraele. Svědčí o tom i posun zemí jako Nizozemsko či Rakousko, které donedávna jakékoli protiizraelské kroky odmítaly.

Nekritická podpora Izraele, případně absence jakýchkoli postojů, Evropské unii významně škodí na světové scéně. Řada rozvojových zemí velmi citelně prožívá izraelskou válku v Gaze a považuje ji za nepřiměřenou, nespravedlivou a přehnaně brutální vůči civilnímu obyvatelstvu.

Když pak dojde na evropskou „neochvějnou“ podporu Ukrajině, používají vlády i média vyčkávací postoj EU vůči Izraeli jako ukázku, že Evropa neumí být konzistentní a měří dvojím metrem. Zdůvodňují tím proto nejednou i své odmítání připojit se k protiruským sankcím.

Odstíněněji působí po úterku také stanoviska České republiky. Ministr zahraničí Jan Lipavský podle očekávání v Bruselu hájil české „ne“ vůči revizi asociační dohody s Izraelem. Česko si podle něj přeje, aby do Gazy přicházela humanitární pomoc, ale musí být zorganizována tak, aby ji nemohlo zneužívat hnutí Hamás. 

Ministr se domnívá, že pokud chce EU Izraeli něco sdělit, má to činit napřímo, například kvůli tomu svolat asociační radu v rámci zmíněné smlouvy.

Poněkud jinak to vidí prezident Petr Pavel, který shodou okolností v těchto dnech vede v Bruselu rozhovory s nejvyššími představiteli EU a NATO. 

Humanitární situace v Gaze se podle něj stává „neudržitelnou“ a vyžaduje naléhavé řešení. Česko by se mělo distancovat od počínání Izraele v Gaze v poslední době – mělo by „oddělit obecnou podporu Izraele od podpory některých kroků vlády Benjamina Netanjahua“. 

Pokud se s takovými kroky nelze ztotožnit, bylo by dobré to dát najevo, domnívá se Pavel.

Tak se ostatně chová už skupina států v čele s Francií, Británií a Kanadou, které vyzvaly Izrael k okamžitému ukončení války v Gaze a zpřístupnění potravinové a další pomoci obyvatelstvu. K jejich výzvě se připojilo 20 dalších zemí, Česko nikoli. Podle Lipavského „tyto konkrétní iniciativy nepřinášejí nic zásadního“.

Instituce EU a vlády členských států mají přitom k dispozici pětatřicetistránkovou zprávu svého vlastního zmocněnce pro lidská práva Olofa Skooga, podle něhož izraelské jednotky při operaci v Gaze „nerozlišují mezi civilisty a bojovníky, což představuje zásadní porušení mezinárodního humanitárního práva“.

Skoog upozorňuje, že izraelské počínání v Gaze vede k bezprostřední hrozbě hladomoru. Uvádí také, že mezi „ověřenými oběťmi útoků na obytné budovy v Gaze bylo 44 procent dětí, zejména malých dětí a batolat“. Všímá si izraelských útoků na zdravotnická zařízení a personál. Tvrdí, že Izrael „používá hlad jako válečnou metodu, což samo o sobě představuje zločin“.

Izraelská strana na podobná obvinění obvykle namítá, že palestinským číslům o obětech nelze věřit a že Hamás používá civilisty ve válce jako lidské štíty. Podle Skooga však nenabízí důkazy, že se tak skutečně děje. Poukazuje také na to, že zdroje OSN „mají pádné důvody věřit, že čísla ministerstva zdravotnictví (v rukou Hamásu) jsou přesná“.

Pro úplnost připomeňme, že Británie zmrazila v úterý (20. května) obchodní jednání s Izraelem. Dala na černou listinu čtyři izraelské osady na okupovaném Západním břehu Jordánu a několik fyzických osob včetně vlivné mluvčí osadníků Danielle Weissové, která pravidelně vyzývá k „etnickému vyčištění“ pásma Gazy.

Také ministři zahraničí EU měli na programu zavedení sankcí proti extremistům mezi osadníky; tento krok však „zablokovala jedna země“, řekla Kallasová. Podle diplomatů to bylo Maďarsko. 

Unie tak opět kvůli pravidlu jednomyslnosti v zahraničněpolitických otázkách předvedla svou neschopnost se dopustit jakéhokoli činu a dostát tak svým řečem o ochraně lidských práv a hodnot svobody a demokracie.

Zatímco svět je v šoku z izraelského počínání v Gaze, Netanjahuova vláda významně přitvrzuje také na Západním břehu Jordánu, kde se obyvatelé osad vyrostlých na palestinském území stále častěji dopouštějí násilností na původním obyvatelstvu, za tichého souhlasu izraelské armády.

Jako první navrhly revizi asociační dohody mezi EU a Izraelem loni na jaře Španělsko a Irsko; tehdy však nezískaly dostatečnou podporu, spíše si vysloužily pověst a priori protiizraelsky naladěných vlád. Ministři zahraničí se od té doby zabývali také možnosti svolat asociační rady, jak dnes navrhuje Lipavský, a tam Izraeli vyčinit za porušování mezinárodního humanitárního práva. 

Ale ani na tom se „sedmadvacítka“ neshodla a tehdejší šéf evropské diplomacie Josep Borrell tak nedosáhl vůči Izraeli ničeho. Od té doby ze své funkce odešel – a dnes, už jako soukromá osoba, otevřeně označuje izraelské počínání za „genocidu“. A kolegium sedmadvaceti ministrů zahraničních věcí EU, jemuž pět let předsedal, se pomalu posunuje směrem, který si přál.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.