Zrušte soutěž Eurovize. Šíří nevkus a antisemitismus

Loni musela urážkám, výtržnostem při vystoupení, masovým demonstracím v ulicích a snahám o vyloučení ze soutěže čelit Eden Golan. Píseň „October Rain“ – věnovanou obětem masakru na festivalu Nova v Izraeli – musela na nátlak protižidovských organizátorů cenzurovat. Včetně názvu, který se změnil na „Hurricane“, aby neupomínal na vražedný útok Hamásu ze 7. října 2023, a kulturních odkazů, jakým je třeba motto Izraele „Never Again“ (Nikdy víc).

Letošní finalistka z Izraele Yuval Raphael sama patří k přeživším genocidního útoku, kdy několik hodin ležela zraněná pod hromadou mrtvol v krytu, kam házeli granáty teroristé. V Basileji to měla „snazší“. Kámoši vrahounů z Gazy na ni „jen“ sprostě křičeli a brali na ni červenou barvu. Někdo, kdo přežil tolik hrůzy, se takových zbabělců nezalekne. Ostatně song „New Day Will Rise“ nese stejné sdělení jako u Eden, tedy o nezlomnosti vůle k životu.

„Noc je nejtemnější před svítáním,“ praví se v Žalmu 143. To samé platí pro Yuval a její působivé představení, které po temné noci prosvětlované pramínky naděje končí nádherným svítáním. Úchvatná scéna dokreslovala její nádherný hlas a zesílila poselství textu. Ostatně, křestní jméno zpěvačky v hebrejštině znamená proud, říčka či přítok. Voda představuje život i naději. Hodnoty, které antisemitským křiklounům neříkají vůbec nic.

Vskutku, jak se dorozumět s „anthropoidy“ (lidoopy), kteří tak jako nacisté kladou ideologii nad lidskost, dehumanizují Židy a upírají jim právo na existenci ve vlastní zemi? Yuval Raphael během finálového vystoupení nakonec vystoupala na konstrukci, jež nápadně připomínala zikkurat. Možná ji měla ochránit před propalestinskými násilníky, kteří se snažili vniknout na pódium, možná symbolizovala Babylonskou věž a tedy zmatení jazyků.

Ano, s někým, kdo nerozumí – či nechce rozumět – lidské mluvě, se nelze domluvit. Přičemž se tím nemyslí cizí řeč (kromě dominantní angličtiny zazněla v písni Yuval francouzština a hebrejština), ale esenciální humanita, kterou všichni tihle načančaní, blyštiví, vyprázdění a vzteklí „eurovizníci“ odmítají sdílet. Zaklínají se rovností a láskou, ale ve skutečnosti jsou plni předsudků a nenávisti.

Miláčkem národních porot se stal Rakušan JJ. Ano, jeho se týkala maximální inkluzivita. Přestože zpíval strašně falešně, zvítězil. A to jako už třetí queer osoba v řadě. Přičemž jeden by čekal, že v porotách možná nebudou lidé s nejlepším vkusem, ale aspoň profesionálové, kteří poznají, když někdo vůbec netrefuje tóny. Zjevně však bylo třeba, aby falešná cirkusová duha porazila jasné židovské světlo...

Yuval zpívala čistě a nádherně. Rozhodně se stala morálním vítězem. A i faktickým. Vysoko vyhrála v diváckém hlasování. Nakonec to celkově stačilo pouze na druhé místo. Kdo by ale bral vážně partu antisemitů, kteří zjevně (opět) převažovali mezi institucionálními hodnotiteli? Španělská veřejnoprávní televize se vyjádřila zcela otevřeně. Své diváky o „New Day Will Rise“ prostě připravila, zcenzurovala ji a místo toho odvysílala propalestinskou agitku.

Vůbec je neuvěřitelné, že tuhle soutěž pořádají evropská média veřejné služby. Ta snad původně měla sloužit prosazování „skutečné kvality“ proti „komerční podbízivosti“. Eurovize se však stala přehlídkou pokleslosti. Nejen hudební, ale i lidské. Měli bychom se ptát České televize, jak vybírá porotce, když pravidelně dávají evidentně úspěšným reprezentantkám Státu Izrael nula bodů. Pravda, ve shodě s jury většiny ostatních zemí Evropské unie…

Přitom dříve dokázali Izraelci v Eurovizi i vyhrávat. Dokonce čtyřikrát, naposledy roku 2018. Jenomže to bylo před hrůzným útokem ze 7. října, který byl nejstrašnějším vražděním Židů od druhé světové války. Představme si, že by tehdy evropské elity nadržovaly Němcům proti přeživším holocaustu. Přesně to se děje nyní, kdy jsou sympatie „lepších“ lidí na straně vrahů, nikoli jejich obětí.

Nepřátelství k Židům ukazuje Eurovize s úděsnou razancí a hloubkou. Moderátorky večera byly jako opařené, když se dlouho zdálo, že Izraelka zvítězí. I česká hlasatelka Aiko (mimochodem rovněž queer) těžko skrývala odpor a rozčilení, zato vypukla v nelíčenou radost, když přeci jen vyhrál rakouský gay. Vůbec je nepochopitelné, že podpora queer kultury jde (nejen při zpěvu) ruku v ruce s nenávistí k Židům a lásce k palestinským Arabům.

Jak známo, v Gaze – a vůbec v řadě muslimských komunit – LGBT osoby vraždí, či odsuzují k smrti, zatímco v Izraeli jsou k nim zcela tolerantní. Ale co už, Žid je prostě zloduch a hotovo… Takže vyhrál zpěvák, který sice příšerně krákoral, avšak zřejmě měl tu „správnou“ sexuální orientaci – zatímco Yuval měla špatné občanství. Možná by vyhrála, kdyby si vzala švýcarské, když v této zemi dlouho žila.

Nakonec nás ovšem dění kolem Eurovize nemůže překvapovat. Je součástí celkové nechuti k Židům, která zachvacuje evropský establishment. Naštěstí ne občany. Češi už druhý rok po sobě dali izraelské zpěvačky na druhé místo, přičemž první byli pokaždé Ukrajinci. Jistě tím vyjadřujeme primárně sympatie. Tak to ale asi má být. Když samotné „odborné“ poroty zjevně nehodnotí výkon, ale identitu vystupujících.

Yuval Raphael zvítězila nejen v srdcích publika, ale i co se týče výkonu. Přestože jde o amatérskou zpěvačku, jasně vynikla nad konkurentem s údajně operní průpravou. Především však zaslouží ocenit za statečnost. Jako celý její národ, který čelí nejen teroristům, ale i nenávisti elit. Evidentně se jak ona, tak Eden Golan dokázaly nad tento antisemitismus povznést.

Když to dokázaly Izraelky, udělejme totéž. Možná by se ta přehlídka špatného vkusu a antisemitismu měla zrušit. Leč protižidovské rasisty nejvíce naštveme, když je nebudeme brát vážně, nýbrž s lehkým přezíráním a opovržením, jaké si zaslouží.

Temnota jednou pomine a „Povstane nový den“. Připijme Yuval po židovském způsobu, nikoli „na zdraví“, ale „na život“: L'chaim!

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.