EU jedná se Sýrií zatím na nižší úrovni. Vyčkává, jak to bude s migranty

Byla to první schůze pod taktovkou Kallasové. Ukázala, že evropské země jsou vůči Sýrii zatím opatrné. Některé chtějí, aby se nový režim napřed zavázal, že nebude pokračovat ve spolupráci s Ruskem a vypoví dohody o jeho vojenských základnách. 

Většina má ovšem tendenci na problém nahlížet především úzkým prizmatem postoje k syrským běžencům, kteří od roku 2015 prchali a prchají do Evropy před hrůzami občanské války a krutovlády Asadova režimu.

Kallasová se správně sešla v sobotu v jordánské Akabě s ministry zahraničí Jordánska, Libanonu, Saúdské Arábie, Ománu, Sjednocených arabských emirátů, Egypta, Turecka a také Spojených států. Ze setkání implicitně vyplynulo, že s novými syrskými vládci je třeba počítat. A že Evropa by neměla zůstat stranou ve chvíli, kdy Írán i Rusko ztrácejí vliv, zatímco Turecko je na koni – s rodícím se režimem je nezbytné komunikovat a vznikající vakuum je třeba zaplnit dřív, než to udělají jiní.

Vždyť se také předsedkyně komise Ursula von der Leyenová hned v pondělí rozjela do Ankary – právě turecký vládce Recep Tayyip Erdogan stojí v pozadí převratného vývoje posledních týdnů a dnů. Po cestě se zastavila u jordánského krále Abdulláha; domluvila s ním mimo jiné i dodávky evropské humanitární pomoci pro Sýrii přes jordánské území. Její objem Komise zvýšila o čtyři miliardy eur na celkových 163 miliard v letošním roce.

Kallasová po ministerské schůzce vypočítala podmínky, za kterých se bude s novým syrským režimem bavit. Žádá po něm zajištění stability, svrchovanosti a územní celistvosti Sýrie, a také respektování práv menšin, obnovu institucí, vládu zahrnující všechny etnické i náboženské složky společnosti, pronásledování pachatelů minulých zločinů. Chce, aby se Syřané sami ujali své správy. Západ se musí podle ní vyvarovat chyb, kterých se dopustil při likvidaci autoritářských režimů v Libyi nebo v Iráku.

Do Damašku zatím vyslala německého diplomata, zaměstnance evropské zahraniční služby (EEAS) Michaela Ohnmachta. Jeho úkolem bude navázat kontakty s novým vedením a monitorovat, jak si organizace Haját Tahrír aš-Šám (HTS), zaujímající čestné místo na seznamu teroristických skupin v EU, USA i OSN, bude počínat. 

Její první kroky, stejně jako výroky jejího vůdce a de facto nejsilnějšího muže v Sýrii Ahmada al-Šaráa, vyvolávají spíše naději, ovšem jejich minulost velí naopak k opatrnosti. EU proto nebude zatím rušit sankce zavedené proti Asadovi, budou cenným nástrojem při případném jednání.

Evropským diplomatům neslouží příliš ke cti, že do poslední chvíle netušili, k čemu se v Sýrii schyluje. Nikdo nepředpověděl, že se Asadův režim zhroutí za pár dní jako domeček z karet. Nikdo netušil, jak mocné povstání se připravuje, ačkoli v pozadí stálo Turecko, spojenec v Severoatlantické alianci. 

A zatímco se evropské vlády snažily zorientovat, Izrael se před očima celého světa vesele pustil do intenzivního bombardování vojenských cílů v oslabené a rozvrácené zemi. Už nyní je tedy namístě otázka, kdo momentálně nejvíc porušuje onu stabilitu a svrchovanost, o které mluví Kallasová.

Právě tato témata se přetřásala na úterním plenárním zasedání Evropského parlamentu. Poslanci vesměs vítali pád Asadova režimu a oslabení Ruska i Íránu, zároveň však naléhavě varovali před jakoukoli euforií; poukazovali zejména na islamistickou minulost HTS.

Žádali také, aby EU vyzvala Izrael k zastavení útoků na syrské vojenské cíle. A aby se zasadila o ochranu kurdské menšiny na severu Sýrie, která je solí v očích Turecku. Jsou namístě obavy, upozorňovali poslanci, že se Turecko pokusí Kurdy porazit. Právě oni přitom, s podporou USA, hráli rozhodující roli při pádu Islámského státu (ISIS) v roce 2018; zaslouží si proto podporu Západu.

Evropané, a to včetně bývalých koloniálních mocností Francie a Velké Británie, už dávno zapomněli na své někdejší ambice ovlivňovat zásadněji dění na Blízkém východě. Zeměpisná blízkost jim přitom velí, aby se snažily co nejvíc. Všichni přeci vědí, že pokud dojde k nějakým otřesům, zamíří uprchlíci z této oblasti primárně a neomylně vždy do Evropy.

A jsme u toho. V zaslepenosti obavami z migrantů začaly evropské země vyjednávat o možnosti, že by i Asadova Sýrie, tedy zločinná diktatura, mohla dostat status bezpečné země, kam by bylo možné snadno vyhošťovat její občany, kterým bude v EU upřeno právo na azyl. 

Česko bylo mezi signatáři dopisu adresovaného v červenci Evropské komisi, ve kterém sedm zemí žádalo jmenování zvláštního zmocněnce pro Sýrii, který měl režim takových návratů vyjednat. Komise reagovala pozitivně – jeho vyslání bylo v době dobytí Damašku povstalci na spadnutí.

Někteří jednotliví europoslanci na tyto doby láskyplně vzpomínají. Český Ondřej Dostál (nezařazený, zvolen za Stačilo!) připomínal „stabilitu“ a „sekulárnost“ Asadova režimu, který nyní podle jeho slov vystřídali džihádisté, takže bude hůř. Na poplach před nebezpečím islamistických teroristů bubnoval také šéf Patriotů pro Evropu (kam patří za Česko i ANO) Jordan Bardella. „Islamismus je příšera, která se nezastaví před ničím. Je naivní a slepé si myslet něco jiného,“ varoval.

Jakmile ovšem události nabraly jiný směr, otočily i evropské vlády. Řada z nich, včetně té české, skoro okamžitě označila pro změnu za „bezpečnou“ tu „novou“ Sýrii a zastavila přijímání žádostí Syřanů o azyl. V nejistotě se ocitly tisíce lidí, kteří na vyřízení žádostí čekají. Některé vlády, například Rakouská, začaly připravovat vyhošťovací programy.

V europarlamentu se dnes vedla pře o to, zda takové kroky jsou nebo nejsou předčasné. Jedni žádali, aby se novým syrským vládcům dal prostor a čas; druzí volali po rychlém vyhošťování. Jedni poukazovali na to, že syrští běženci se v mnoha zemích stali součástí společnosti a nelze jen po devíti letech jen tak vyhánět; druzí si naopak myslí, že prokázali svou nepřizpůsobivost a je třeba se jich co nejrychleji zbavit.

Všechny tyto tanečky, určené především domácímu publiku, jsou samozřejmě předčasné. Sýrie představuje svým etnickým i náboženským složením hnízdo hadů, které nebude snadné uvést do klidu a nějaké harmonie. Střetávají se tu také silné vnější zájmy Turecka, Íránu, Ruska i Spojených států. Velkou neznámou zůstává zmíněný osud syrských Kurdů, kteří mají spojenecká pouta s Američany, ale Turci je chtějí porazit a zničit. Právě na jimi ovládaném území se nacházejí věznice s desetitisíci bojovníky někdejšího Islámského státu.

Pokud by se tito lidé měli dostat na svobodu, což není vůbec vyloučeno, mohla by se Evropa těšit na poněkud jiné migranty, než jací dosud mezi syrskými běženci převládali, včetně stovek indoktrinovaných státních příslušníků členských zemí unie. Mohli by se k nim přidat také protagonisté a služebníci Asadova režimu, kteří budou nyní nutně čelit pronásledování a prchat ze země. Byla by to podstatně jiná sorta lidí, než jací utíkali před Asadem. Co nepřísnější kontrola vnějších hranic unie proti těmto Syřanům by pak byla skutečně namístě.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.