Sternbergové zveřejnili neobvyklé parte hraběte Filipa. Ukazuje sílu rodiny, říká historik

Začíná jménem jediné dcery Anastasie Sternberg a čítá dalších 19 příbuzných, včetně rodných jmen žen. Jako by jeden smuteční list poskládal dohromady velkou část české šlechty. „V aristokratickém prostředí má rodina širší význam než jen nejbližší rodinný okruh. Rozvětvený seznam reprezentuje i soudržnost celého rodu,“ vysvětlil historik Zdeněk Hazdra.

„U žen, které po sňatku přijaly jiné příjmení, by bez uvedení rodného jména nebylo možné jejich původ a příbuzenské vazby snadno identifikovat.“ V tomto prostředí je to prý zvlášť důležité. „Sňatky v minulosti vytvářely síť vazeb mezi jednotlivými rody. V tomto případě ukazuje například úzké příbuzenské vazby mezi Sternbergy a Wratislavy nebo mezinárodní přesah rodu, například von Berg, Wegener, Schulze-Wartenhorst,“ dodal Hazdra.

Je Filipovo parte podle vás jen oznámením o úmrtí, nebo také svého druhu vizitkou rodiny a jejího postavení?

Parte v tomto formátu neoznamuje pouze fakt, že Filip hrabě Sternberg zemřel, a kdo se se zesnulým loučí. Způsob, jakým je rodina na parte představena, současně něco vypovídá o její identitě a historickém vědomí; o tom, kam zesnulý patřil a jaký měl společenský i duchovní status.

Je podobná forma parte spíše pokračováním tradiční aristokratické kultury, nebo může jít i o vědomé připomenutí rodových vazeb?

Myslím, že obojí. Na jedné straně jde o udržování rodových zvyklostí, které se předávají z generace na generaci. Na druhé straně jde i o určité sdělení a připomenutí toho, odkud rodina pochází a jaké vztahy ji historicky utvářely.

Může být takové parte záměrně sestavené tak, aby zdůraznilo kontinuitu rodu?

Nepochybně. Skrze výčet žijících členů napříč generacemi rodina veřejně deklaruje, že smrtí jednoho člena rod nekončí, ale trvá dál i ve svých dalších větvích. U Filipa Sternberga je navíc pojem kontinuity mimořádně silný: po smrti svého otce Zdeňka Sternberga pokračoval ve správě rodového dědictví a nyní má tuto úlohu převzít jeho dcera Anastasia.

Když se dnes člověk podívá na takové parte, může v něm podle vás skutečně „číst“ genealogickou mapu české aristokracie?

Je to spíše její malý výřez, zachycený z perspektivy jednoho konkrétního rodu. Pro člověka, který se věnuje české šlechtě, mohou jednotlivá jména fungovat jako orientační body v genealogické mapě. V tomto případě si uvědomíme, že rod Sternbergů nebyl a není izolovanou rodinou, ale součástí rozsáhlé sítě příbuzenských vztahů, do kterých také velmi výrazně promluvily dramatické události 20. století. Vedle trvajících vazeb mezi tradičními rody, jako jsou Sternbergové a Wratislavové, objevíme i řadu cizojazyčných jmen, a také typicky česká občanská příjmení dokládající skutečnost, že potomci šlechty dnes žijí běžný civilní život. Přitom je ale pro ně přirozené, že i nadále uvádějí svoji příslušnost k původnímu rodu. Je to jeden ze způsobů, jak uchovat rodinnou paměť.

Je podle vás takto rozsáhlý výčet příbuzných na parte u současné české šlechty běžný, nebo jde o něco neobvyklého?

V prostředí vyšší šlechty to není nic neobvyklého. Jedná se o tradiční způsob, jakým i dnešní příslušníci aristokratických rodů oznamují úmrtí. U mnoha rodin přetrvává zvyk uvádět širší okruh příbuzných, než je běžné na občanských parte. Souvisí to s tím, že v aristokratickém prostředí má rodina širší význam než jen nejbližší rodinný kruh. Rozvětvený seznam příbuzných reprezentuje i soudržnost celého rodu.

Lze ze seznamu příbuzných na parte vyčíst propojení jednotlivých aristokratických rodů?

Určitě ano. Parte do jisté míry představuje zmenšený genealogický strom, byť to pochopitelně není genealogický pramen v pravém slova smyslu. Obsahuje jména, jejichž nositelé jsou propojeni sňatky, které se někdy opakují přes několik generací. V tomto případě ukazuje například úzké příbuzenské vazby mezi Sternbergy a Wratislavy nebo mezinárodní přesah rodu (např. von Berg, Wegener, Schulze-Wartenhorst).

Co může takto sestavené parte vypovídat o rodinné identitě a vztahu potomků ke šlechtické tradici?

Potvrzuje silné ukotvení v tradici, kde jednotlivec je chápán jako článek dlouhého historického řetězu. Uvádění titulů (hrabě/hraběnka), které jsou v českém právu zrušeny, zdůrazňuje, že vnitřní rodová identita nepodléhá změnám politických režimů. Neznamená to nutně nostalgii po aristokratických privilegiích nebo po společenském postavení, které u nás šlechta měla před rokem 1918. Spíše jde o vědomí kontinuity – vědomí, že člověk je součástí určitého rodinného příběhu, který sahá několik generací do minulosti. U rodu Sternbergů je tento aspekt mimořádně výrazný, protože jde o jeden z historicky nejstarších českých šlechtických rodů.

Originál textu vyšel na bratrském webu Blesk.cz