Velký bratr ve školách: Děti měly hlásit, kolik mají rodiče aut

Reakce Roberta Plagy byla v mnohém příkladná. Nesnažil se skandál „vymlčet“ a vysedět, ale hned v neděli napsal, že si na pondělí volá šéfa školní inspekce Tomáše Zatloukala, aby mu věc vysvětlil a následně v pondělí testování zrušil. O samotném testu jsme psali zde.

Stranou ponechme vysvětlení, to bylo politicky eufemistické: jako obvykle se to svedlo na technické problémy (ano, za všechno můžou servery) a chybu v komunikaci. Stejně tak nechme stranou, že ještě lepší by bylo, kdyby pana Zatloukala na hodinu vyhodil, protože ve své funkci nemá co dělat. Hlavní je ale výsledek, že se testování zrušilo.

Bohužel, skandál v celé nahotě odhalil zásadní problém českého školství, a tím je naprostá zdivočelost institucí řízených ministerstvem školství a významně ovlivňující chod celého systému. Abychom byli féroví, tento systém rozhodně nevznikl za působení Roberta Plagy; vznikl dávno před ním a rozbujel za jeho předchůdce. Tyto instituce nemají žádný demokratický mandát, nenesou žádnou odpovědnost, přesto zásadně určují chod celého resortu. Nedávný případ je toho dokonalou ilustrací: politickou odpovědnost nesl Plaga, odpovědnost vůči rodičům nesly školy. Plaga o dotazníku patrně nevěděl a ředitelé školy tuplem. Jediným, kdo žádnou odpovědnost nenesl, byl Tomáš Zatloukal.

Jenže to není první problém. Opakují se s železnou pravidelností: CERMAT, Česká školní inspekce i Národní pedagogický institut vyrábí jednu botu za druhou, aniž by za to nesly jakoukoli odpovědnost. CERMAT má opakovaně problémy s testy, financováním, Národní pedagogický institut nezvládl rámcové vzdělávací programy a o nějaké podpoře učitelů se dá mluvit jen těžko, Česká školní inspekce se pohybuje kdesi mezi kamufláží skutečného stavu školství a buzerací jednotlivých škol. To za obrovských finančních nákladů a bez zjevné politické kontroly. Pokud nastupující vláda přišla s prohlášením, že ve školství chce omezit vliv neziskových organizací (což není špatně), měla by začít s tím, že by ministr zkrotil tyto instituce. A to rychle a drsně.

Často slýcháme názor — a i na těchto stránkách ho vyjadřujeme —, že školství by mělo mít nějakou kontinuitu a nemělo by se dramaticky měnit s každým ministrem. To je jistě pravda, nicméně vždy by mělo být jasné, co je politické rozhodnutí. Změny by neměly probíhat plíživě, realizované tzv. odborníky, což jsou často jen úředníci rozbujelého byrokratického aparátu.

Podívejme se nedávný případ detailněji. Proč k takovému vážnému narušení soukromí a zneužití dětí došlo? Protože někdo vedl svatý boj za odstranění „nerovností ve vzdělávání“ a v takovém svatém boji je všechno dovoleno. To je přesně důvod, proč by instituce podléhající ministerstvu měly být pod přísnou kontrolou, aby za ně ministr nesl plnou odpovědnost. A aby voliči mohli rozhodnout, jestli je jim milejší ztráta svobody, soukromí a narovnávání za všechnu cenu, anebo ta svoboda. Zcela legitimní volba.

Že to není nadsazené je vidět na příkladu Davida Gregera, odborníka z Pedagogické fakulty UK, který dotazník hájí. Podle něj je „ČŠI oprávněna obdobná [tj. data o socioekonomické situaci rodičů] zjišťovat i bez individuálního informovaného souhlasu rodičů.“ Jak ale ví každý filolog, přirovnání často prozradí víc, než by autor chtěl. A to je i tento případ. Pan Greger výmluvně přirovnává školní inspekci k České obchodní inspekci: „Česká obchodní inspekce může v rámci kontrolní činnosti požadovat dokumenty, smlouvy či údaje od podnikatelů… jde o data, která by běžný výzkumník bez souhlasu subjektů získávat nemohl, ale příslušné orgány je mohou zjišťovat právě na základě zákonného zmocnění k výkonu kontroly.“

Ano, „výkon kontroly“. Přeložme si to tedy do školského prostředí. Stejně jako ČOI vykonává kontrolu, zda obchodník nepodvádí či nešidí, tak ČŠI podle Davida Gregera provádí též „výkon kontroly“. Podezřelými jsou v tomto případě děti, potažmo jejich rodiče. A pokud se zjistí, že dobrý student pochází z rodiny, kde jsou rodiče vzdělaní, případně dobře situovaní, následuje zakročení — v podobě penalizace školy, protože student je zvýhodněný, a tudíž je třeba školu v hodnocení ponížit.

To není nadsázka. Ředitelé gymnázií poukazují na to, že při testech na víceletých gymnáziích udělá kvartán test na X bodů, nicméně inspekce z dotazníku zjistí, že otec je např. lékař, takže od výsledku se odečtou minusové body, načež se dospěje k tomu, co chtějí mnozí samozvaní reformátoři slyšet, totiž že víceletá gymnázia nemají žádný přínos.

Problém je ale i samotný sběr dat. V Česku funguje řada firem specializujících se na průzkumy, žádnou z nich však inspekce neoslovila. Dotazníky jsou metodologicky špatně, a i na člověka, který s průzkumy nemá velké zkušenosti, působí značně amatérsky. Ostatně zprávy z resortu mluví o tom, že otázky si dělají inspektoři na koleně — což je vzhledem ke kvalitě dotazníků dosti pravděpodobné. Ale ono je to jedno, inspekce zjevně chce, aby výsledky vyšly tak, jak potřebuje.

Úplně největším problémem je však samotný sběr dat. A k tomu by se měl ministr postavit čelem. Skutečně si myslím, že školám nic není do toho, jaké socioekonomické postavení mají rodiče jejich žáků. Školy mají poskytovat vzdělání. Pokud stát tyto informace chce, měl by se je pokusit získat od rodičů, ovšem na dobrovolné bázi. Rozhodně by neměl zneužívat dětí k tomu, aby reportovaly o tom, co dělá tatínek nebo kolik mají v domácnosti automobilů. 

Je samozřejmě alarmující, že lidem zabývajícím se školství, jako je zmíněný pan Greger, to přijde normální. Mně to normální nepřijde, myslel jsem, že tohle před třiceti lety skončilo. Tím spíš by ale tohle měl předkládat, hájit a taky za to nést odpovědnost ministr. A nabídnout občanům férovou volbu, zda chtějí svobodu, anebo Velkého bratra.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.