Volební programy pro vzdělávání jsou plné klišé. Školství totiž nikoho nezajímá

Učitelé mají smůlu. Drtivá většina z nich jsou umírnění a slušní lidé, kteří svou práci vnímají jako poslání. Nikdy proto masivně nestávkovali, aby si vymohli lepší podmínky. Naopak, s nadějí volili ty strany, které jim říkaly, že vzdělání je priorita... a pak se smířili s tím, že na zlepšení podmínek ve školství nejsou peníze. 

Silnou páku měli a mají zejména učitelé středoškolští – kdyby jeden rok vstoupili do tvrdé stávky v době maturit nebo přijímaček na střední školu, věci by se pohnuly. Jenže jim vždy bylo blbé brát si studenty jako rukojmí. 

A tak učitelé mají, co mají. Musejí na předvolebních mítincích poslouchat, jak je vzdělání priorita, a tyto řeči vnímat jako veskrze pokrytecké a cynické.

Jeden středoškolský učitel s dvacetiletou praxí mi nedávno řekl: „Jsme už rezignovaní. Stejně jsou to všechno jen sliby. Školství vždycky zůstane poslední. Jediný, kdo nám reálně přidal, byl Babiš. Ale toho zase nechceme volit.“

Statistiky tato slova podporují. Jak ukazuje studie think-tanku IDEA, učitelské platy rostly k hranici 130 procent průměrné mzdy v letech 2017–2021, kdežto příští rok se propadnou na historické minimum 104,7 procenta. 

Končící vláda měla původně ambici dosáhnout ve výdajích na vzdělání 5,2 procenta HDP; ve skutečnosti jsou výdaje hluboko pod průměrem zemí OECD, který činí 4,8 procenta. Čísla mluví za sebe, asi není třeba z nich vyvozovat závěry, které jsou stejně všem jasné.

Jistě, pro nedostatek financí existují objektivní důvody – například vypuknutí války na Ukrajině, energetická krize a další. Učitelé tak opět byli těmi, kdo nesli následky nejvíc. 

Ani těmito důvody nejde vysvětlit vše: racionalizací školství se jistě dalo ušetřit. Jenže školství dál a dál bobtnalo a počet špatně zaplacených učitelů rostl.

V první řadě jde devastace českého školství v posledních čtyřech letech za hnutím STAN. Chybou ale bylo i to, že hnutí STAN bylo ministerstvo školství vůbec svěřeno. 

STAN je hlavně a především lobbistickou platformou pro směřování státních peněz do regionů zastoupených jednotlivými politiky hnutí (ostatně souběh místní a celostátní politiky je protimluv); podívat se na věci z nadhledu a řešit problémy na celostátní bázi jde přímo proti jeho podstatě.

I kvůli selhání ministra Beka je školství tématem, o který se v předvolební kampani stranám z někdejší vládní koalice nemluví snadno. S instinktem predátora vycítil šanci Andrej Babiš. Ten se ani s nějakým programem neobtěžoval. Od boku vystřelil, že učitelé by měli mít plat 75 tisíc a jako designovaného ministra jmenoval Roberta Plagu, někdejšího ministra, mimořádně oblíbeného mezi učiteli. 

Kde na těch 75 tisíc vezme, nevíme (z šedé ekonomiky to všechno nepůjde), zato víme (anebo spíš můžeme tušit), že když přijde na složitější koaliční vyjednávání, ministerstvo školství bude jedno z těch prvních, které pustí.

Že je školství téma, které působí někdejším vládním stranám rozpaky, je zřejmé z pohledu na volební programy. 

Začněme u té nejmenší a bývalé: Piráti chtějí všechno „nakopnout“. Jako první bod svého nakopávání si dali růst inflace („uděláme všechno pro růst mezd“); co se oblastí spojených se vzděláváním týče, tak na 21. místě mají položku, že „podpoří výzkum místo korupce“, což je heslo jako opsané z nějakého letáku Andreje Babiše. 

Ještě předtím, na 18. místě, mají renovaci kolejí, společně s narovnáním nájemních smluv. Teprve na 42. a 43. místě přicházejí dvě položky (celkem ze 46) spojené se školstvím: „posílíme místa ve školách, kam lidé chtějí“ a „zmodernizujeme vzdělání pro všechny bez rozdílu“. 

To první v pirátské řeči znamená, že „škola v každé čtvrti za vaším rohem bude kvalitní. Podpoříme vznik nových tříd na gymnáziích a lyceích, kde je o ně zájem.“ To druhé znamená především posílení „moderních přístupů, volitelných předmětů a sledování kvality a skutečné úspěšnosti absolventů“. 

Inu – snůška klišé nic neříká, ale člověku se uleví, že aspoň nechtějí školství digitalizovat.

Koalice SPOLU se rozhodla být též velmi úsporná, přesto pokud by člověk čekal jasný pravicový program, bude zklamán. Řada bodů, které se v programu objevují, působí nahodile a irelevantně. Tak například heslo „implementujeme AI do výuky“, které se skví hned v prvním bloku, působí až směšně: AI se dávno využívá. 

Upravit pravidla inkluze je jistě dobrý nápad, ale je to drobná změna, která asi úplně nepatří do volebního programu. Ledabylý jazyk ponechává prostor k pochybám: „Upravíme počet hodin, které učitel musí odučit“. Chce se říct, že se pro větší efektivitu počet zvýší, nebo sníží? A pokud se sníží, tak o kolik? 

„Podpoříme spojování škol do větších celků.“ To je jistě chvályhodné a racionalizace školní sítě měla být jedním z hlavních hesel, ale proč „podpoříme“? Znamená to, že to SPOLU pouze podpoří, a nebude prosazovat? 

Pravicový volič též dosti nevěřícně čte, že SPOLU „nastaví jasná kritéria pro hodnocení škol a podpoří ty, které zaostávají“ (dokonce vytištěno tučně) – takže ty špatné budou ještě odměněny?

Zdaleka nejhorší je však program STAN. Má ze všech nejobsáhlejší – což jen svědčí o tom, že stud a zábrany jsou politikům z tohoto hnutí cizí. 

Vzhledem k tomu, co bylo řečeno o vývoji platů výše, je obzvláště nestoudné, když učitelům slibují „více společenské prestiže“ – chtějí snad uzákonit, že se učitelé budou muset oslovovat „Vaše blahorodí“? 

Po programové stránce však zdaleka to nejhorší STAN nabízí studentům středních škol: je to čirý populismus, který jde proti všemu, o čem se diskutovalo v uplynulých několika letech. 

Evergreenem těchto debat jsou totiž školy nabízející obecný přehled, tedy odklon od úzké specializace k všeobecnému vzdělání, aby si student mohl vybírat specializaci až později. A skutečně dává smysl, aby se studentům dostalo středoškolského vzdělání i v předmětech, které je zrovna neoslovují.

STAN jde proti. Nabízí „edutainment“ již na střední škole – student si má vybrat jen ty předměty, které ho baví –, prý vzdělání formou „švédských stolů“. Stranou nechme, že metafora „švédského stolu“ předmětů není úplně šťastná – vzhledem k tomu, co evokuje a jaké skandály provázely ministra současné vlády během jeho mandátu. 

Dále STAN plánuje zavést v krajích polytechniky – už teď mají všechny kraje (až na jeden) univerzity, které se potýkají s nedostatkem financí (a v návrhu rozpočtu pro příští rok se tento problém ještě zhoršuje), kde by se vzaly peníze na polytechniky? A kdo by na nich studoval, když si všichni vyzobou ze „švédských stolů“ to nejlepší?

Za jistých okolností by absence detailně propracovaného programu pro školství problém nebyla. Bylo by to tehdy, pokud by byla jasná trajektorie, kterou se má školství ubírat, bylo zajištěno, že o profesi učitele bude skutečně zájem (a ten musí být motivován finančně, nijak jinak) a systém by se měnil jen drobně dle aktuálních potřeb a výkyvů. 

Nic z toho v Česku však nemáme. I proto se ke slovu dostává programové „kutilství“, které v posledku nejenže nikomu nepomůže, ale ještě uráží ty, kteří ve školství odvádějí neocenitelnou práci.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.