Epidemie podvodů ve vysokoškolském vzdělávání: Proč stát nečinně přihlíží, jak se z toho stává norma?

O podvodech s kvalifikačními pracemi se píše už dlouho. A přesto se nic neděje, naopak situace se s nástupem AI výrazně zhoršuje. 

Smutné je ale to, že roste i drzost podvodníků: zatímco před několika lety bylo možné na internetu nabízet „rešerše“, „redakci“, „korektury“ či „ediční pomoc při vypracování”, přičemž údajně záleželo na klientovi, jak moc chce na práci participovat a v závislosti na tom, jak moc chce platit, dnes si podvodníci neberou servítky.

Jedna moje kolegyně na VŠ si vtipně povzdychla, že s nástupem AI doufala, jak tihle podvodníci přijdou o práci jako první. Což se bohužel nestalo. Naopak.

O téhle tristní a zhoršující se situaci se hovoří minimálně pět let, ale spíše ještě déle. Ministerstvo školství opakovaně přiznává, že situace je znepokojivá, nicméně že nejde nic dělat a musí se čekat na novelu zákona. 

Právního laika, který nicméně stále ještě věří na základní obrysy právního státu, ovšem zarazí, jak to, že bez novely zákona není možné trestat obyčejný podvod.

Protože pokud někdo někomu nabízí, že mu za úplatu napíše kvalifikační práci, kterou dotyčný bude lživě vydávat za svou a za její odevzdání získá titul, je to prostě a jednoduše podvodné jednání.

Orgány činné v trestním řízení nedávno velmi rázně zakročily proti jistému komisaři, který za úplatek pomáhal nepoctivcům získat řidičské oprávnění.

Stejně tak po masové vraždě na FFUK policie bleskově zakročila proti lidem, kteří na sítích tento ohavný čin schvalovali.

Napsání diplomky či bakalářky se nabízí na sítích léta, je zdokumentováno investigativními novináři… a stále se nic neděje. Jestli pes nebude zakopaný v tom, že situace vlastně všem vyhovuje.

Již před pár lety řada vysokoškolských pedagogů odhadovala, že počet padělaných kvalifikačních prací se pohybuje kolem 15 procent. S rázným nástupem AI v posledních dvou letech se lze docela rozumně domnívat (jak jsem si ověřil u řady kolegů působících na různých vysokých školách), že tento počet bude výrazně vyšší: toto číslo bude zahrnovat jak práce psané na objednávku, tak práce celé nebo částečně psané s pomocí generativní AI.

Na tak vysoké číslo se dá mimo jiné usuzovat i z toho, že „šmejdi“ nabízející napsání kvalifikační práce za úplatu jsou čím dál drzejší. Nejlépe o tom svědčí tento inzerát.

Pokud tento inzerát, který v posledních několika dnech koluje po sociálních sítích, není hoax, je to docela strašidelné. 

Ale je to strašidelné, i kdyby to hoax byl, protože podobných – byť třeba ne tak explicitních inzerátů – najdeme všude spoustu. Z podvádění se stala běžná praxe: je tak přijímána všemi zúčastněnými.

Tady ale musí rázně zakročit stát, protože samotné školy s tímto zmůžou jen málo. Stát se k tomu však nemá, ba co víc, taková praxe mu vyhovuje: více studentů dosáhne vysokoškolského diplomu, propadovost studia bude nízká, efektivita vysoká.

A nevyhovuje jen státu, nýbrž i systému samotnému. Jeden kolega (z pochopitelných důvodů nechce být jmenován) mi vyprávěl, že za studií jeho spolužák z trochu jiného oboru dostal od pedagoga soubor s výmluvným názvem „cenikDP.pdf“.

Stejně tak je veřejným tajemstvím, že na těchto podvodech pro agentury participuje řada doktorandů nebo pedagogů, kteří si tak přivydělávají k nízkému příjmu.

Jen rázné zakročení úřadů proti agenturám nabízejícím tyto služby by mohlo tuto síť rozbít a vynést na světlo skutečnosti, které dosud zůstávají ve stínu a rovině domněnek, dohadů a řečí.

Právě tzv. efektivita vysokoškolského studia je jedním z hlavních problémů a příčin stavu. 

Hraběcí rada pro školy často zní: není třeba nic podnikat, stačí, když se vedoucí kvalifikačních prací budou vedení prací náležitě věnovat. Zní to hezky, ale ve skutečnosti je to nereálné, a to z několika důvodů. 

Tím prvním a hlavním je tlak na efektivitu. Aby toto bylo možné, měl by každý pedagog vést jen velmi omezený počet studentů, kterým by se skutečně mohl věnovat. Jenže v realitě většina pedagogů vede studentů násobně více – protože přesně tohle stát vyžaduje. Je to „efektivní“. 

Za druhé, školy témata často nevypisují, ale dávají studentům volnou ruku. Je moc dobře, že to tak je. Podporuje to kreativitu a vždycky je lepší, když student pracuje na něčem, o co má skutečný zájem, než aby jen plnil, co mu je předepsáno.

Nicméně aby pedagog dokázal včas odhalit, že student nepracuje samostatně, musí být odborníkem minimálně na širší oblast, ze které téma práce pochází (například se orientovat v úzce specializované odborné literatuře). 

Jenže většina kateder, a to ani na těch nejprestižnějších pracovištích, nemá pracovníky, kteří by pokrývali celé spektrum stále specializovanějších oborů. A nemá je proto, protože z hlediska státu to není „efektivní“.

Další problém je to, že možnosti školy jsou omezené. Zjevné plagiáty často průkazně odhalí antiplagiátorský software, tu a tam lze zjistit a dokázat použití AI – byť ta je čím dál chytřejší a odhalení obtížnější. Nicméně pokud si student práci někde objedná, je škola prakticky bezmocná.

Opět se často namítá, že toto může řešit důkladná obhajoba. Zase platí, že jen částečně: Jistě, pokud student u obhajoby prokáže, že o předmětu neví vůbec nic, může u obhajoby neuspět. Jenže to se nestává zas tak často. 

Pokud se student v látce aspoň minimálně orientuje, obhajobu zvládne. Případné nedostatky při obhajobě lze vždy vysvětlit indispozicí, nervozitou či nějakým jiným handicapem. A pokud je text práce kvalitní a jako takový hodnocen školitelem i oponentem, za špatnou obhajobu se vyhazuje těžko. 

Navíc školy mají jen velmi omezený repertoár prostředků, jak studentovi dokázat, že práci nepsal on. Pokud se pod tlakem argumentů přímo nepřizná, znamená to dlouhá administrativní jednání, která mohou skončit až u soudu. Etické komise, dokazování či nakonec soudy znamenají pro školy práci a náklady navíc. 

Lze namítnout, že to je v pořádku, že od toho jsou. Ano, nicméně pokud se stává podvádění běžnou normou, jak tomu naznačuje rozšířená praxe s inzeráty, stává se to neúnosné. Rázný zásah úřadů proti těm, kdo tyto podvody nabízejí, by mnohým z těchto problémů zamezil v zárodku.

Mezitím školy proti podvádění bojují, jak se dá. Řada z vysokých škol postupně ustupuje od bakalářských prací a nahrazuje je určitou formou ústního přezkoušení. Jedna z prvních v tomto ohledu byla VŠE, ale další s novými akreditacemi následují. Při rozšíření AI to opravdu dává smysl.

Má to však své stinné stránky. Bakalářské práce měly své opodstatnění v řadě oborů, v nichž se pracuje s jazykem. Minimálně učily studenty psát delší texty, udělat si k němu důkladnou rešerši a nějak vystavět argument. S tlakem na výše zmíněnou efektivitu však tyto aspekty oslabovaly a nástup AI úpadek dokončil. Lze se domnívat, že dříve či později bakalářské práce na řadě oborů úplně skončí.

Skončí ale asi i eseje a písemné testy jako atestace. Ty se místo ústních zkoušek na českých vysokých školách zaváděly podle praxe ze zemí na západ od nás – mimo jiné proto, že nabízely vyšší míru objektivity, přezkoumatelnosti a transparentnosti. 

Jakkoli paradoxně to může znít, AI bude znamenat konec objektivity, a to v několika ohledech. Lze se domnívat, že v budoucím světě budou standardizované, objektivní věci doménou AI; pro člověka (snad) zůstane originalita jeho osobnosti, jeho tvůrčí myšlení, to vše hodnocené a vyjádřené v jednom. 

Takže se nebudou hodnotit objektivní písemné výkony, ale výkon u ústní zkoušky s přihlédnutím k tomu, jak ten či onen student pracoval v seminářích za uplynulý semestr.

Diplomové práce však zůstanou. A je to dobře. Při úbytku studentů magisterského studia jsou ze strany vzdělávacích institucí mnohem zvládnutelnější než práce bakalářské. Přesto to nic nemění na tom, že úřady by rázně měly zakročit proti těm, kdo nabízejí podvod. Pomohlo by to nejen vysokým školám, ale společnosti jako takové.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.