Šmucler vrací úder: AI, roboti a konec výmluv! Proč Češi zanedbávají zuby a co s tím konečně udělat

• Proč mají (někteří) psi lepší zuby než lidé a co je to "kariogenní" strava.
• Jak umělá inteligence a robotika mění stomatologii a proč německý zubař tráví půlku času u počítače.
• Proč je Roman Šmucler zásadním odpůrcem home office (s výjimkou scénáristy Jaroslava Dietla).
• Jaký je rozdíl mezi švýcarským, rakouským a německým modelem péče o zuby a proč by Česko mělo kopírovat Rakousko.
• Odkud pochází nelichotivý termín "Czech Tease" a jak jsme na tom s hygienou.
• Proč je Turecko a Írán nečekanou velmocí estetické medicíny a jaké jsou tamní trendy.
• Co stálo za koncem ambiciózního projektu nemocnice v Mariánských Lázních.
• Jaké partie těla jsou novým hitem estetických úprav a co je to estetická gynekologie.

Pavel Vondráček si do svého podcastu MAXIM pozval muže mnoha tváří – docenta stomatologie, prezidenta České stomatologické komory, podnikatele a zakladatele kliniky Asklepion Romana Šmuclera. Řeč přišla na zdraví zubů u psů i lidí, budoucnost medicíny s umělou inteligencí, rozdíly v péči po světě, ale i na kontroverzní home office nebo osobní zkušenosti s regionální politikou.

Je možné, že psi mají lepší zuby než člověk a nemají kazy?

To není tak úplně pravda. I psi mají problémy se zuby, záleží na stravě a péči. Kdysi jsme dokonce jako lidští zubaři pomáhali veterinářům, spravovali jsme psům zuby, dělali jim implantáty. Dnes už to legislativně nejde, medicína a veterina jsou oddělené, což je dobře. Ale existuje třeba i psí zubní implantologie nebo ortodoncie. Někdy se to dělá i „na černo“, protože pes s křivými zuby má menší hodnotu, tak se mu zuby srovnají a on se prodá dráž.

Ale moji psi nikdy neměli kaz, ani jim zub nevypadl...

To souvisí hlavně s tím, jak je krmíte. Stejně jako u lidí rozhoduje o kazech a parodontitidě příjem cukru. Často se říká: „Lovci a sběrači si nečistili zuby a měli málo kazů.“ No právě proto, že jejich strava byla málo kariogenní, tedy nezpůsobovala kazy. Dnes víme, že jedním z velkých omylů lidstva bylo zemědělství, které přineslo stravu bohatou na sacharidy.

Nastupuje medicína 3.0? Kam směřuje stomatologie s nástupem umělé inteligence?

Přesně tak, medicína 2.0 řešila akutní stavy a prodloužila život, medicína 3.0 se zaměřuje na chronická onemocnění a kvalitu života. A stomatologii čeká revoluce – stomatologie 4.0. To je obor s masivním využitím umělé inteligence a robotiky. Já se tím osobně zabývám i z hlediska regulací a jsem spíše pro jejich minimum. AI může dramaticky pomoci s administrativou. Víte například, že německý zubař dnes stráví 52 % času psaním do počítače? Počítače nám práci nepřidaly, protože jsme nezměnili organizaci práce.

Jak to tedy AI změní?

Musíme změnit procesy. Potřebujeme interoperabilitu, aby si systémy automaticky předávaly data. Dnes děláme z lékařů písařky. Já už třeba diktuji zprávy, testujeme zubní lampu, která sama pozná, co lékař dělá, a zapíše to. Brzy budeme rozhodovat o tom, zda 3D sken pacienta bude rovnocenný popisu. Proč psát „osmička vytržená, sedmička plomba“, když máme 3D snímek, kde je vše vidět? Tím uvolníme ruce lékařům, kterých ubývá, protože lidstvo obecně leniví.

Když mluvíte o lenosti, co si myslíte o fenoménu home office? V 90. letech jsme pracovali 16 hodin denně a byli jsme na to hrdí...

Já jsem zastáncem toho, aby lidi práce bavila. Mě bavila i těch 16 hodin. Ale home office podle mě funguje jen pro specifické profese, jako byl třeba Jaroslav Dietl, který musel odevzdat 15 stran scénáře denně. Pro většinu práce, zejména tvůrčí, je interakce kriticky důležitá. Potřebujete okamžitou zpětnou vazbu, někoho, kdo vám řekne, že je to hloupost, nebo s kým nápad hned vypilujete. Zvláštní je, že home office chtějí všichni v pondělí nebo v pátek, že? Ve středu málokdy. Je to výmluva pro čtyřdenní pracovní týden. A když pak voláte někomu na home office, často se mu nedovoláte. Někteří u toho ještě postují fotky z lyží, to mě dokáže vytočit.

Velké firmy jako Apple nebo Google staví obří kampusy, asi vědí proč...

Nedávné studie z Harvard Business School ukázaly, že i když se čekalo, že home office ušetří náklady na kanceláře, tak pokles efektivity a hlavně ztráta kreativity a inovací kvůli chybějící interakci je mnohem větší problém. Lékařské pokoje, kde se nás sešlo šest sedm chytrých hlav a hned jsme si korigovali názory, měly obrovský smysl. Když je zubař sám v praxi, snadno ztratí zpětnou vazbu a může „zblbnout“, zvlášť když mu pacienti deset let mažou med kolem huby.

Když jste zmínil med – je zdravější než cukr, jak se často říká?

Z hlediska zubů je med koncentrovaný cukr, který se navíc dobře lepí. Obsahuje sice i jiné látky než čistá sacharóza, ale také fruktózu, což může být problém z hlediska glykemického indexu. A nikdy nevíte, co všechno ta včela nasbírala. Každopádně platí: všeho s mírou.

Co udělal COVID s našimi zuby a stomatologií?

Já jsem se na COVID připravoval dopředu, komunikoval jsem s kolegy z Wu-chanu i Koreje, kde máme továrnu a kde se virus objevil brzy. Už v únoru 2020 vědecká rada ministerstva zdravotnictví řekla, co se má dělat – zaměřit se na ochranu starých a rizikových, posílit home care. Místo toho se vše hodilo do koše a jen se masivně testovalo, protože v tom byly miliardy. 

My jako stomatologové jsme ale naštěstí mohli pracovat dál. Hned 16. března jsem sepsal podmínky pro bezpečný provoz ordinací. Díky tomu Česko a Slovensko, na rozdíl od mnoha zemí, nezastavilo stomatologickou péči a nemáme takové zpoždění jako třeba u výměn kloubů. I když politici pak rádi populisticky tvrdili, že zubaři nepracovali.

Máte zkušenosti z celého světa. Kde je nejlepší systém péče o zuby?

Asi nejlepší mají Švýcaři. Tam je to promyšlené. Každé dítě projde sofistikovaným programem, kde se naučí vše o prevenci, hygieně, vzniku kazu. Mají praktické nácviky. Tím jim stát dá startovací čáru. Ale v dospělosti, pokud máte kaz, si ho z velké části platíte sami. Stát řekne: „Naučili jsme tě to, teď je to tvoje zodpovědnost.“ To je drsný, ale efektivní model.

A co naši sousedé?

Velmi dobrý a nám blízký je rakouský model. Kdybychom s trochou pokory převzali jejich systém, který řeší i dostupnost péče, bylo by po problémech. Ale Praha ví všechno nejlíp. Rakouský systém je binární: buď máte pár základních výkonů zcela zdarma (extrakce, anestezie, základní protézy, rovnátka pro děti), nebo si platíte všechno sami, bez doplatků. Německý systém umožňuje doplatky, ale za cenu obrovské byrokracie. Musí se schvalovat plány léčby atd.

Takže za kaz si můžeme hlavně sami? Není v tom genetika?

Existuje malá skupina lidí s vrozenými vadami skloviny, jako je amelogenesis imperfecta. U parodontopatií hraje genetika jistou roli. Ale v zemi, kde se spotřebuje 0,8 kartáčku na osobu a rok (v Německu 6), a miliony lidí si zuby nečistí vůbec, je debata o genech trochu mimo. Hlavní je hygiena a strava. Fluoridace vody nebo pasty pomáhá, zejména u dětí, kde je těžké dosáhnout dokonalé hygieny. Ale dokud si lidé nečistí zuby, řešit genetiku je marnost.

Říkal jste 0,8 kartáčku ročně. To je tristní.

Když jsem poprvé přijel jako prezident komory na jednání šéfů stomatologie EU, řešilo se, co dělat s „Czech Tease“. To je termín, který vznikl pozorováním stavu chrupu – hodně kazů a ošklivých amalgámových výplní, často u dětí z marginalizovaných skupin, které migrovaly do západní Evropy. Je to pro nás nelichotivé. Nadnárodní firmy dokonce podle úrovně ústní hygieny (škála 1-4) rozhodují, kde budou investovat. My jsme na úrovni 2,5. To znamená: „Když jim řeknete, jak otočit šroubem doprava, udělají to dobře, ale musíte na ně dohlédnout. Sestaví vám Škodovku, ale nevymyslí ji.“ Země na úrovni 4, kde všichni používají elektrické a mezizubní kartáčky, jsou vnímány jako mentálně schopnější přijímat nové technologie, třeba v IT.

Je elektrický kartáček opravdu lepší?

Pro drtivou většinu lidí ano. Dramaticky snižuje nároky na techniku čištění. Já sám ho používám 20 let. Existuje malá skupina nadšenců, kteří žijí pro čištění zubů, jezdí na týdenní kurzy, kde si navzájem čistí zuby, aby to nezapomněli. Ti to zvládnou dokonale i měkkým manuálním kartáčkem. Ale pro běžného člověka, a hlavně pro lidi, kteří s hygienou začínají v dospělosti, je elektrický kartáček obrovská pomoc.

Jaká byla úroveň stomatologie za Rakousko - Uherska a později za první republiky?

Byli jsme na špici. Jedny z největších zubních klinik na světě byly v 19. století v Praze a ve Vídni. Duchovním otcem byl Georg Carabelli, původem Maďar a pozdější vídeňský profesor a propagátor školní zubařské péče. Celý stomatologický svět zná „Carabelliho hrbolek“ na zubu, jen my o něm studentům moc nevyprávíme, protože nebyl „Čech“. Za Rakousko – Uherska a pak první republiky tu famózně soupeřila česká a německá lékařská fakulta. Ta konkurence posouvala úroveň neskutečně vysoko. Proto sem Němci za války přesunuli kapacity.

To ostře kontrastuje s tím, co jsme zažívali my jako děti za socialismu... ty školní prohlídky.

To bylo neuvěřitelné. Úplně zmizela etika. Doktor Štrosmajer z Nemocnice na kraji města, který se s pacienty nemazal, byl pro mnohé vzor. Byla to paternalistická medicína, kde doktor je bůh a pacient má být rád, že se mu věnuje. Školní zubař často nesměl ani fasovat anestezii, aby s ní nedělal kšefty. Vrtalo se zaživa. Návštěva zubaře byla pro většinu lidí nejhorší zážitek. Poslat 30 dětí samotných k zubaři, bez rodičů... dnes nemyslitelné. Musíme celou medicínu znovu humanizovat.

Co dnes vlastně hradí pojišťovna?

Máme v podstatě rakouský systém, jen nedotažený. Pár základních výkonů je zdarma, zbytek si platíte. V Rakousku toho zdarma dostanete ještě méně. Zajímavé je, že díky spoluúčasti nám dramaticky klesá potřeba péče hrazené pojišťovnou – lidé se v obavě z placení začali o zuby lépe starat. Pojišťovnám tak „zůstává“ asi 20 miliard ročně, které se mohou přesunout jinam – do nemocnic, lékáren ...

Často se mluví o Turecku jako o levné destinaci pro zubaře.

Je to podobné jako dříve lety Britů za levnější péčí k nám. Rozdíl v ceně je velký, ale je to riskantní. Nevíte, kam se dostanete. A co když nastane komplikace? Turecko má ale ambiciózní plán: vychovat obrovské množství zubařů (více než celá EU dohromady) a zaplavit jimi Evropu. Chtějí, aby váš typický zubař byl za pár desítek let Turek, používající turecké materiály. Podobně exportuje zubaře i Rumunsko nebo Portugalsko. Je to pro ně byznys. V Česku jsou ministerstva školství a zdravotnictví oddělená a nekoordinují počty absolventů s potřebami systému.

A co Írán a plastická chirurgie? Zmínil jste, že je tam špičková medicína.

Ano, Írán má v některých oborech, včetně estetické medicíny a stomatologie, neuvěřitelnou úroveň. Školil jsem mnoho kolegů z Teheránu, vyvážíme tam naše implantáty. Mají obrovskou tradici už z doby perské říše. To, že je potkala islámská revoluce, je jedna věc, ale jejich medicína je špičková. Když jsme chtěli pozvat íránské lékaře na školení sem, naše úřady se bály, že utečou a budou tady mýt nádobí. Přitom oni vydělávají peníze, o kterých se českým doktorům ani nesní. Je fascinující, jak tam ženy masivně podstupují operace nosu – je to statusový symbol. I chudší ženy si lepí falešné náplasti, aby vypadaly, že na operaci byly.

Váš Asklepion působil i v Mariánských Lázních, ale už tam není. Proč?

To byla velká chyba mého života, které lituji. Jednou jsem ustoupil politikům a už to nikdy neudělám. Měli jsme ambiciózní plán nejen nemocnici zvelebit, ale i propojit s německým systémem v pohraničí (Weiden, Tirschenreuth), kde mají racionálně rozdělenou péči – někde dělají kyčle, jinde urologii, akutní případy vozí do Weidenu nebo Řezna. Chtěli jsme vytvořit špičkové pracoviště, třeba v urologii s lasery. Nemocnice začala dobře fungovat. Chtěli jsme stavět nový trakt, ale město nám nechtělo dát pozemky, prý bychom na tom vydělali. Pak přišli s nápadem využít zavřenou nemocnici v Plané. Nakonec řekli: „My jsme vám to pronajali, ale je to ziskové, vezmeme si to zpátky, nebo vám budeme dělat problémy.“ Můj společník řekl, ať si to vezmou. Do roka nemocnice nebyla. Měli jsme bojovat.

Jak tedy zlepšit péči v pohraničí, třeba na Karlovarsku nebo Chebsku?

Přesně tím propojením. Když jsme byli v Mariánkách, spousta doktorů z Německa byla ochotná tam jezdit sloužit, vypomáhat. Znali jsme doktory z Mariánek, co dojížděli do Chebu za pár tisíc navíc. Lékaři z Weidenu říkali, že nejraději by pomohli Tachovu, kde nemocnice chybí. Byli ochotní zaskočit v Mariánkách, když měl někdo dovolenou. To je budoucnost – přeshraniční spolupráce. Lidé si musí pomáhat. Je ostuda, že lidé z Chebu, starého slavného města, chtějí jezdit do nemocnice ve Waldsassenu, což je mnohem menší město. Mělo by to být naopak. Cheb by měl být bomba!

Když se vrátíme k Asklepionu a estetice. Co všechno se dnes upravuje? Začínalo to prsy...

Nejvíc mě šokoval nástup estetické gynekologie. Říkal jsem si, to je ptákovina. Ale stal se z toho obrovský obor. Začalo to depilacemi, najednou se zjistilo, že existuje nějaký zevní genitál. Dnes se učíme, co je vlastně „hezký“ ženský genitál – na rozdíl od obličeje, kde máme zlatý řez od da Vinciho, tady standardy teprve vznikají. Dělá se obrovské množství operací, laserových výkonů, rehabilitací, řeší se inkontinence, omlazování z hlediska sexu. Ženy po přechodu mají často velký sexuální apetit a tlačí před sebou zlenivělé muže.

Podobně zvětšování pozadí, inspirované Brazílií. Tam je to kulturně jiné, ale trend se šíří. Těžko říct, kam to půjde. Možná v době AI a virtuální reality přestane být reálný vzhled tak důležitý a budeme mít spíš vylepšené avatary.

Je něco, co se změnit nedá, třeba mužské břicho?

To je velká věc. Obezita je kořenem mnoha chorob. My v Asklepionu hodně „hubneme“ Němce na náklady jejich pojišťoven, třeba pomocí žaludečních balónků. Teď jednáme i s českými pojišťovnami, jestli by nebylo lepší zainvestovat do prevence a pomoci lidem zhubnout, než pak platit drahou léčbu následků.

Poslední otázka: Vy sám chodíte k zubaři? Nebo si zuby spravujete sám? A co ty osmičky, zuby moudrosti, opravdu mizí?

Snažím se čistit zuby tak, abych zubaře moc nepotřeboval. Mám anomálii, měl jsem tři jedničky, teď mám jednu, ale je to funkčně uzavřené. Občas si při sportu zub urazím, to mi pak spravuje kolega primář Barták u nás v Asklepionu. Ale přiznám se, že u dolních zubů si občas něco u zrcadla spravím sám, u horních to nejde.

A osmičky? Ty jsou opravdu na ústupu. Čelisti se nám zmenšují, nepotřebujeme je. Lidé, kterým se vůbec nezaloží, jsou vlastně „lidé nové doby“. Tělo je chytré, ví, že jsou zbytečné.

Celý díl podcastu MAXIM s Romanem Šmuclerem si můžete pustit ZDE.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.