Akademie věd České republiky si zítra, v úterý 10. prosince, zvolí prostřednictvím Akademického sněmu svého nového předsedu. Jakým výzvám směrem dovnitř i navenek bude čelit, jsme hovořili s jedním z pěti kandidátů – filozofem a historikem Pavlem Baranem. Podle něj „předseda AV ČR sice není členem vlády, ale měl by se umět v celém systému a směrem k politikům pohybovat.“
Jak se vám jako člověku, který se celé roky pohybuje ve vědě a školství, poslouchají řeči politiků napříč snad všemi posledními vládami o tom, že školství, věda a výzkum jsou priority této země, a přitom nejsou schopni se dohodnout a do vědy a vzdělávání investovat?
Je to pravda, zpravidla to bývá priorita každé další a další vlády. Poslouchá a čte se to hezky, ale my zkušenější víme, že slova jsou slova a činy jsou činy. Nebo ještě přesněji: od činu k financím je většinou cesta dlouhá.
Kdybych to doložil na konkrétních číslech – podíl veřejných výdajů na vědu v poměru k celkovému HDP poklesl za poslední čtyři roky z 0,65 na 0,55 %, což má samozřejmě své dopady. To je jedna věc.
Druhá je, že za poslední čtyři roky byla kumulovaná inflace zhruba 32 procent, zatímco rozpočtová kapitola Akademie věd rostla řádově přibližně o patnáct procent. Ve srovnání s jinými kapitolami to sice není úplně málo, ale s ohledem na inflaci, kterou jsem zmínil, činí rozdíl řádově sedmnáct procent.
Těch sedmnáct procent znamená, že z hlediska kupní síly jsme za poslední čtyři roky zaznamenali výrazný pokles reálných zdrojů na vědu a výzkum.
Co to prakticky znamená pro Akademii věd? Kde jste museli šetřit?
Odpověď na tuto otázku je potřeba rozdělit do několika částí. Za prvé: pokles kupní síly omezuje možnost zásadních investic do přístrojů, což se týká zejména technických a přírodních věd, jejichž výkon je bez náležité obnovy přístrojového vybavení de facto nepředstavitelný.
Druhou věcí jsou investice do staveb. Velké stavební akce, opravy a údržba, probíhají a musí probíhat, ale pokud výrazně klesá kupní síla koruny, pak si dovedeme představit, jak se dnes pohybují ceny stavebních prací ve srovnání s rokem 2018 nebo 2019.
To nejdůležitější si ale nechávám nakonec. Věda a výzkum není myslitelná bez lidí, kteří ji skutečně dělají, tedy bez lidí na pracovištích Akademie. Pracovišť je více než 50. I vědci a vědkyně čelí reálnému poklesu kupní síly svých mezd.
V rámci EU nebo ve Spojených státech se mzdy ve vědě a výzkumu pohybují na jiné úplně úrovni než u nás.
filozof a historik, kandidát na předsedu AV ČR
A je otázkou, jaké dopady mají tyto ekonomické skutečnosti na reálné možnosti vědců a vědkyň žít nejen ten pracovní, ale i svůj běžný osobní a rodinný život. Je přitom jasné, že bydlení a vše, co souvisí s dalšími životními náklady, především ve velkých městech jako Brno nebo Praha, je za průměrné i nižší mzdy jen těžko zvládnutelné.
Navíc s tím souvisí také to, že za tyto mzdy je velmi obtížné přivést kvalitní a řekněme špičkové vědce a vědkyně ze zahraničí, které na našich pracovištích potřebujeme.
Jsou-li mzdy na pracovištích Akademie konkurenceschopné u špičkových vědců na národní úrovni, pak totéž nelze rozhodně říct o úrovni evropské či mezinárodní. V rámci EU nebo ve Spojených státech se mzdy ve vědě a výzkumu pohybují na jiné úrovni.
Naštěstí se ale neblížíme situaci, v níž byla Akademie v letech 2009 až 2011.
Tak mi ale řekněte, kolik bere pětatřicetiletá vědkyně, která má dvě děti, byla nějakých pět let na mateřské a má patřičné vzdělání – takové, jaké se vyžaduje na jejím pracovišti?
Je to oborově různé. Pokud by to bylo, řekněme, v oblasti sociálních věd, bude mít na výplatní pásce kolem 45 tisíc hrubého, ovšem včetně případných grantů. Takže to musí být šikovná vědkyně, která dokáže dosáhnout na granty nebo se nich nějak podílí.
Pavel Baran
Narodil se v roce 1957 v Ostravě, absolvoval gymnázium ve Frýdku-Místku, poté studoval na univerzitě v Brně obory filosofie a historie. Po ukončení studia absolvoval interní aspiranturu v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV v Praze. Organizačně se podílel na obnovení činnosti Filosofického ústavu v rámci AV ČR. Zde se věnoval filosofii dějin, morální a politické filosofii, vztahu vědy, techniky a inovací, včetně překladatelské činnosti odborné literatury. Současně působil a působí na vysokých školách. V roce 2005 se stal ředitelem Filosofického ústavu AV ČR, tuto pozici zastával do roku 2013, kdy byl zvolen členem Akademické rady a místopředsedou AV ČR pro oblast společenských a humanitních věd. V roce 2021 byl zvolen předsedou Vědecké rady AV ČR a stal se členem předsednictva Akademické rady.
A třeba v biovědách může taková vědkyně mít i padesát tisíc a více. A ve výjimečných případech, to se týká pouze několika vybraných pracovišť Akademie, by to mohlo být i k 65 tisícům hrubého. Pak jsou samozřejmě výjimky u vedoucích pracovníků, těch, kteří vedou útvary nebo laboratoře, o těch teď ale nemluvím.
Když mluvíte o grantech, neznamená to tak trochu, že vlastně nepracují na jeden, ale třeba na jeden a půl úvazku?
Ano, ale nemusí to být nutně ten hlavní problém. Ten spočívá jinde – ve stabilitě. Vědci nebo vědkyně, kterým je kolem 30 roků a zakládají rodinu, potřebují finanční stabilitu. Tu jim ale granty nemohou nabídnout, protože každý grant má svůj začátek a konec. A zpravidla trvají tři roky.
A co to pro ně tedy znamená?
Logicky to znamená, že nejenže jim to nezaručuje bazální jistotu, ale problém je také v tom, že získat grant od Grantové agentury České republiky je poměrně obtížné – už proto, že její zdroje jsou omezené. Úspěšnost při podávání grantů je tak jedna k pěti, jedna k šesti, což není úplně veselá statistika.
Jinými slovy řečeno, každý mladý vědec nebo vědkyně se musí opravdu mimořádně snažit, musí těch grantů připravit i více. Anebo hledat další práci…
Spousta lidí z tohoto prostředí mi říká, že jsou zahlceni administrativou, která souvisí mimo jiné právě s granty, a že reálně svou práci dělají tak ze třiceti procent pracovního času…
To je standardní stížnost nebo stesk všech, kdo ve vědě a výzkumu na určité úrovni pracují. Protože vedle nestability je vědecká práce skutečně spojená s velkou administrativní zátěží. Je prorostlá celým systémem.
Nečelí i kvůli tomu vaše instituce „odlivu talentů“?
Z toho všeho logicky vyplývá riziko, že šikovní vědci a vědkyně mají často tendenci odcházet do komerční sféry. Nebo uvažují o odchodu do zahraničí.
Co s tím vším, o čem tady hovoříme, může dělat předseda Akademie věd?
Těžko si může hrát na nějakého imperátora, který bude tvrdit, že bouchne pěstí do stolu a za týden vše změní. Jeho role vyplývá nejen z toho, jaké má kompetence, ale i z toho, jaké si nastaví priority.
Takže jedním z úkolů příštího předsedy nepochybně bude doslova si vyprosit na příštím březnovém sněmu, aby do vedení byli zvoleni kolegové a kolegyně, se kterými vytvoří „jádro“ vedení Akademie tak, že koncepčně půjdou stejným směrem.
Může se ale také stát, že většinu březnového sněmu nový předseda „neuchvátí“ a dopadne to opačně. Ovšem i v této situaci bude prvním úkolem předsedy s nově zvolenou sestavou lidí vytvořit tým.
A dále, když se na to podívám velmi střízlivě, bude muset předseda záhy řešit především finance. To je věc, která ho nikdy nemine, ať se mu to bude líbit, nebo ne.
Jaké finance?
Jedna věc jsou finance samostatné rozpočtové kapitoly Akademie. Tím se mimochodem liší od vysokých škol, které nemají samostatnou rozpočtovou kapitolu. Proto je úkolem předsedy vyjednat s politickou sférou co nejvyšší finanční podporu kapitoly Akademie.
Tím jsme se dostali tak trochu na začátek rozhovoru…
Přesně tak – jsme zpátky na začátku. U peněz. Akademická pracoviště ale čerpají finanční prostředky i z jiných kapitol, například z Ministerstva školství, Ministerstva průmyslu či Ministerstva kultury nebo z Technologické agentury a dalších kapitol.
A předseda by ze své pozice měl motivovat a vytvářet podmínky pro výše zmíněné aktivity pracovišť Akademie.
Takže předseda Akademie věd je dovnitř manažer a navenek tak trochu lobbista…
Ano, bez schopnosti v dobrém slova smyslu lobbovat a vyjednávat to nejde. Předseda sice není členem vlády, ale měl by se umět v celém systému a směrem k politikům pohybovat.
Mluvíme tady o politicích, o jednotlivých resortech, o vědě a grantech. Pak je tady ale přece ještě jeden prostor – to jsou firmy, privátní sektor.
Firemní výzkum a privátní firmy jsou vedle vysokoškolského prostředí tím nejvýznamnějším partnerem pro pracoviště Akademie. Jsem přesvědčen, že je třeba s firemním sektorem vyjednávat a spolupracovat stejně jako s ministerstvy.
Z jednoho prostého důvodu: část vědy a výzkumu by měla vyústit do praktických výsledků s řadou konkrétních dopadů. Když mluvím o konkrétních dopadech, myslím tím například inovativní firmy, pro které to bude znamenat lepší podmínky pro byznys, lepší podmínky pro ziskovost nebo konkurenceschopnost v jejich náročném prostředí.
Jde o to, že by část našeho výzkumu měla směřovat na podporu toho lepšího, co se ve firemním výzkumu provádí. Ale pozor, je třeba si také uvědomit, že ti nejsilnější hráči, pokud jde o firemní prostředí, pokud jde o nadnárodní korporace, velkou část svého nejlepšího výzkumu podporují a provozují za našimi hranicemi.
Není jednoduché se dostat na vrchol „potravinového řetězce“, takže musíme dbát na to, aby náš firemní výzkum nekončil u nějakého primitivismu – to znamená u nějakých, pokud ne vyloženě montoven, tak polomontoven, ze kterých neplyne žádný výrazný inovační profit.
Je to realistická představa?
Některé firmy mají ambice nebo tendence, o kterých mluvím. Současně ale není realistické očekávat, že naše firmy začnou do výzkumu běžně investovat stovky milionů korun. Nejde ovšem pouze o finance… Ještě důležitější je nastavit celý systém tak, aby se postupně měnila mentalita a uvažování lidí – jak vědců a vědkyň, tak lidí z firem. O těchto věcech se v Akademii již déle diskutuje, je ale třeba provést praktické změny.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
