ROZHOVOR JANA MALINY | Situace v Sýrii po pádu Asada je turbulentní, Íránem otřásají protesty a Donald Trump má prst na spoušti. Blízký východ je v roce 2026 zatím snad nejvýbušnějším regionem světa. Proč je americký útok na režim v Teheránu pravděpodobnější než kdy dřív – a proč Kurdové v boji o přežití zůstali sami? „Pokud chtějí Američané zasáhnout, udělají to právě teď,“ říká v podcastu InfoTalks analytik Filip Sommer.
Co se v rozhovoru dozvíte:
Proč je americký útok na Írán v roce 2026 pravděpodobnější než kdy dříve.
Jak se syrský prezident Ahmad Šara snaží sjednotit zemi po pádu dynastie Asadů.
Proč arabské kmeny opouštějí Kurdy a jakou roli v tom hrají americké peníze.
V čem spočívá „prokletí zdrojů“ v Iráku a proč Donald Trump hrozí Bagdádu stopkou.
Jak Islámský stát (ISIS) přežívá v roce 2026 jako „spící buňka“ připravená k úderu.
Proč íránská opozice zůstává rozštěpená i po krvavých represích režimu.
Írán je teď evidentně největší hotspot. Trhy se připravují na válku, zlato roste, dolar padá a Trumpova „Beautiful Armada“ je v regionu. Bude válka dnes, zítra, nebo je to jen nátlaková akce? Co říkají tvoje insiderské informace?
O útoku, ať americkém nebo izraelském, se mluvilo už v polovině ledna. Tehdy byl posunut, ale teď se ta otázka vrací. Pokud chtějí Američané zasáhnout, tak je to právě teď. Íránský režim se nachází v jednom ze svých nejslabších momentů v historii.
Možná se ještě hraje o nějaký „deal“, ale můj odhad je, že válka – nebo minimálně masivní úder – je v tuto chvíli velmi pravděpodobná. Geopolitická trajektorie USA a tlak izraelské lobby tomu jasně nasvědčují.
Sýrie po Asadovi: Kdo teď drží moc?
Měli jsme začít Sýrií, tak se k ní přesuňme. Pád Bašára Asada byl pro mnohé šokující. Jak vypadá aktuální rozložení sil? Režim sice padl, ale klid v zemi evidentně nenastal.
Situace je extrémně turbulentní. Aktuálně vidíme body eskalace hlavně na severovýchodě Sýrie – v oblastech Hasaka nebo Kobani. Proti sobě stojí složky prozatímní vlády podporované Turky a kurdské síly SDF (Syrian Democratic Forces).
Paradoxem je, že SDF, které dříve kontrolovaly třetinu země a ropná pole, teď ztrácejí podporu. Významná část arabských kmenů se od nich odtrhla.
Proč Arabové Kurdy opouštějí? Vždyť spolu bojovali proti Islámskému státu.
Šlo o pragmatismus. SDF sice navenek vystupují jako multikonfesijní složka, ale klíčové pozice vždy drželi Kurdi napojení na PKK. Arabům se to nelíbilo. Navíc nová syrská vláda pod vedením prezidenta Ahmada Šary provádí tvrdou konsolidaci moci. Snaží se odstranit jakoukoli duální autoritu.
Sýrie ve varu: Rozpad kurdských SDF v přímém přenosu. Hrály vabank a Damašek jim vystavil tvrdý účet
Konec amerického patronátu nad Kurdy
Co přesně se stalo v lednu 2026, že se ten zdánlivý klid v Sýrii proměnil v těžké boje?
Rozbuškou bylo Aleppo, konkrétně kurdské čtvrti Šejch Maksúd a Ašrafíja. Vládní síly tam SDF porazily a ty se musely stáhnout. Teď vláda kontroluje téměř celou severovýchodní Sýrii. Kurdové sice chtěli garance v ústavě a uznání jazyka, ale v momentě, kdy dojde na odzbrojování, jsou velmi opatrní. Na Blízkém východě platí, že jakmile složíte zbraně, nemáte se jak bránit. Implementace slibů v tomto regionu často zůstává na bodu nula.
A co na to Spojené státy? Byly přece dlouholetým patronem Kurdů.
To je právě ta zásadní změna. Americký vyslanec Thomas Barrack nedávno v Dauhá prohlásil: „Máme rádi silné lídry. Chceme jednotné země se silnými lídry.“ To je nová linie americké politiky. Upřednostňují jednotu Sýrie pod Ahmadem Šarou, i kdyby to mělo být na úkor Kurdů, které podporovali od roku 2015.
Pojďme k demytizaci – v Česku se často SDF vykreslují jako ti „hodní“. Je to pravda?
Nic není černobílé. SDF jsou vedeny složkami PKK, což je organizace využívající teroristickou taktiku. Během lednových bojů SDF klidně odpojovaly města od vody, aby si vynutily poslušnost. Naopak nová vládní armáda se učí od Izraele – zveřejňuje satelitní snímky cílů, které hodlá bombardovat, aby civilisté stihli odejít. Bojuje se bez rukaviček na obou stranách.
Irák a Trumpova hrozba „finančním vypnutím“
Přesuňme se do Iráku. Ten se zdál být po roce 2023 relativně stabilní. Co se tam děje teď po volbách?
Irák zažívá období relativní stability, ale pořád je to země „prokletá zdroji“. 90 % příjmů tvoří ropa. Soukromý sektor téměř neexistuje, většina lidí je zaměstnána státem v systému patronátství – dostanou auto a byt výměnou za loajalitu straně. Teď se řeší jméno premiéra a Donald Trump už na Truth Social varoval: pokud se premiérem stane Núrí al-Málikí, USA zastaví pomoc Iráku.
Málikí je ten člověk, který svou politikou kdysi umožnil vzestup Islámského státu?
Přesně tak. Svou rétorikou naštval sunnity a ti pak v beznaději podpořili extremisty. Trump Málikího vetuje. Je zajímavé, že i proíránské milice v Iráku jsou teď opatrnější. Nechtějí dopadnout jako Hizballáh nebo Hamás, nechtějí být terčem izraelských raket. Jsou to pragmatici – kdyby padl íránský režim, ze dne na den začnou mluvit o iráckém nacionalismu.
Když mluvíme o extremismu – co Islámský stát (ISIS)? Jeden čas jsme o nich slyšeli denně, teď je ticho. Jsou pryč?
Rozhodně ne. ISIS je stále aktivní v Sýrii i Iráku jako spící buňky. V Sýrii útočí na vládní síly i křesťanské menšiny. Obviňují prezidenta Šaru, že se „paktuje se Západem“ a je to pro ně zrádce pravých hodnot. Schovávají se v horách a pouštích. Jsou oslabení, ale historie se opakuje – stačí politické vakuum a jsou zpět.
Írán: Režim v kleštích ekonomiky a generace Z
Vraťme se k Íránu. Protesty tam sice utichly, ale ekonomika je v troskách. Může ten režim skutečně padnout?
Ekonomika je v katastrofálním stavu. Obrovská nezaměstnanost mladých, inflace, nedostatek vody v Teheránu. Režim se sice drží na ideologii odporu proti „satanům“ (USA a Izrael), ale řada mladých lidí z generace Z už tuhle rétoriku nebere. Nicméně vnitřní opozice je rozštěpená. Chybí silný lídr.
Mluví se o tom, že do protestujících v Íránu stříleli cizinci, protože armáda by do vlastních lidí nešla. Je to pravda?
Zaznamenal jsem, že při potlačování pomáhaly irácké šíitské milice jako Katáib Hizballáh. Režim se bál štěpení vlastních gard. Ale i kdyby režim padl, Íránci jsou hrdí. Viděli jsme to, když USA a Izrael vybombardovaly íránská jaderná zařízení – lidé sice nenávidí ajatolláha, ale nechtějí, aby jim na hlavy házeli bomby „cizáci“.
Co sledovat v nejbližších dnech?
Jaká je tedy tvoje predikce pro rok 2026? Donald Trump se s tím asi mazat nebude.
Trump nechce vleklé války jako v Afghánistánu, ale hledá rychlá řešení. Může dojít k „venezuelskému scénáři“ – odstranění špiček režimu a pokus o dohodu s pragmatiky. Ale vzdušné útoky samy o sobě nikdy režim neshodily. Navíc Írán hrozí uzavřením Hormuzského průlivu, což by zastavilo proudění ropy do celého světa. Americká letadlová loď Abraham Lincoln už tam na to čeká.
Co bychom měli na Blízkém východě sledovat v nejbližších dnech?
Sledujte Flightradar. Pokud se začne čistit vzdušný prostor nad Íránem, něco se děje. Sledujte také, jak se bude dál vyvíjet správa prezidenta Ahmada Šary v Sýrii. Blízký východ roku 2026 je místo, kde už neplatí mezinárodní právo, ale čistý zájem silných hráčů. Žádný scénář není v tuto chvíli dost šílený na to, aby se nemohl stát realitou.
Filipe, děkuju za tenhle hluboký vhled do regionu. Doufám, že se ze své příští cesty vrátíš v pořádku, abychom to mohli probrat znovu.
Já děkuju za pozvání. A uvidíme se, až se vrátím.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
