GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Krize v jižní Sýrii to znovu ukazuje. Zatímco Západ ke genocidě Drúzů a dalších minorit mlčí, nejvýš vydá ostře formulované prohlášení, Izrael jedná silou, protože síla je často jediný jazyk, kterému islamisté rozumějí. Náš morální kompas dnes mnohem více leží v hlavním městě židovského státu Jeruzalémě než v Bruselu, Paříži, nebo Washingtonu.
Sýrie, březen 2025: Přes 1500 alavitů je zmasakrováno islamisty napojenými na vládní režim. Ti používají stejné praktiky, které naposledy šokovaly svět za blízkovýchodní ofenzívy Islámského státu – vraždí, znásilňují, mučí a zohavují těla svých obětí.
A stejně jako Islámský stát, i milice zodpovědné za etnické vraždy v Sýrii si své zločiny natáčejí na mobilní telefony a okázale je zveřejňují na sociálních sítích.
Masakry alavitů nejsou v Sýrii od prosincového převratu žádnou výjimkou. Vše naopak nasvědčuje tomu, že jde o systematické potírání minorit ze strany nového muslimského režimu.
Novinářka Markéta Kutilová na svém webu Reporterky.cz popisuje, jak se menšiny v Sýrii stávají „lovnou zvěří“ a jak islamisté napojení na vládní stranu HTS vraždí křesťany, drúzy a další etnické a náboženské minority.
Prázdné apely a byznys s vrahy
Západní politici a lidskoprávní aktivisté, pokud tyto události vůbec zaznamenají, se většinou maximálně omezí na alibistické apely k „uklidnění situace a deeskalaci násilí“.
To třeba když nového syrského prezidenta Ahmada Šaru (který mimochodem s pádem Asadova režimu jen vyměnil oděv hardcore džihádisty za sako a kalhoty a mírně střižený knír) pár týdnů po etnických čistkách přijal Emmanuel Macron v Elysejském paláci.
Francouzský prezident po setkání vyslovil přání, aby „byli všichni Syřané novým prezidentem chráněni“, odškrtnul si tím svůj morální apel a krátce nato Francouzi získali kontrakt na třicetiletý provoz klíčového syrského přístavu v Latakíje. Inu, business first.
Jasně, politika je složitá věc, je to umění možného, často spíš „brousení hrany“ možného.
Přesto by politici neměli na první dobrou rezignovat na prosazování elementárních hodnot, na kterých je postavená naše západní civilizace a které jsou součástí naší DNA. Na úctu k životu, osobní svobodu, základní lidská práva a na to, že se zlem má smysl bojovat – ne jeho směrem pouze vysílat projektily morálního pohoršení.
Kde slova nestačí, Izrael jedná
Zatímco na Západě si převlečení teroristé podávají dveře v samotném Elysejském paláci a společnost se zde staví zády k těm nejhorším zločinům proti lidskosti, jaké si lze vůbec představit, Izraelci jednají.
Ve chvíli, kdy v červenci začínal další masakr drúzů, poslal Židovský stát nad syrské nebe stíhačky a vybombardoval vojenské cíle. Nepochybně tím zabránil tisícům obětí – z globálního společenství se však ponejvíce setkal s kritikou za údajné porušování mezinárodního práva.
Útlocitní politici a aktivisté zakuklení ve svých kufíjách zapomínají, že zlo je třeba vykořenit – jinak budeme dříve či později čelit slavnému Churchillovu dilematu: „Měli na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili si hanbu a budou mít válku.“
A Izraelci zlo vykořeňují. Židovský stát zabránil Teheránu v získání jaderných zbraní, ochromil libanonské teroristické hnutí Hizballáh (zatímco Západ se ošíval tyto milianty vůbec jako teroristy nazývat) a po právu obrací Gazu vzhůru nohama, aby přivedl domů své lidi.
Který silný stát by po masakru ze 7. října 2023 nedělal to samé a nevyslal okolním teroristům vzkaz, že je možné takové atrocity tolerovat?
Přesto Izraelci na Západě (v Česku, které je historicky silným spojencem Izraele, naštěstí tyto hlasy nejsou tak silné jako v západnějších zemích) čelí silné kritice, antiizraelským náladám a růstu antisemitismu.
Telegraficky: loni byli v Amsterodamu masově naháněni fanoušci izraelského klubu Maccabi Tel Aviv, v květnu v centru New Yorku zastřelil vrah křičící „Free Palestine“ dva Izraelce, Belgie před pár dny zadržela občany židovského státu na dovolené kvůli jejich „možným zločinům“ v Gaze.
To společně s tisíci dalšími podobnými incidenty vytváří o západním morálním kompasu velmi znepokojivý obraz.
I přes chyby míří kompas správně
Nejsem zcela nekritický fanoušek Izraele. Země čelí řadě vlastních vážných výzev, ať těm vnitropolitickým, otázce expanzivního zabírání území, nebo nastavení svých demokratických procesů.
Jenže když jde o to podstatné, její morální kompas míří jasně na sever. A zatímco Západ hledá způsoby, jak zlo neurazit, Izraelci stojí v první linii. Za to si zaslouží respekt, ne kritiku a růst antisemitských nálad.
Bohužel, Evropa – a Západ obecně – zapomněla na hodnoty, ze kterých vyrostla, i na jejich tvrdé prosazování; namísto nich vše podřizujeme absolutní ideji sociálního státu a osobního blahobytu bez ohledu na zásluhovost.
Bojujeme se slaměnými panáky, které jsme si sami postavili, ve jménu pokroku ničíme vlastní průmysl, tleskáme woke ideologii a jen tak mimochodem hledáme možnosti, jak si ty samé islamisty, se kterými Izraelci bojují, nastěhovat k nám do Evropy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
