KOMENTÁŘ JANA MALINY | Další slavné jméno se objevilo na tradiční akci pražské CEVRO Univerzity, takzvané Výroční přednášce. Ta se letos konala symbolicky den po svátečním 17. listopadu a jako obvykle se na CEVRU nespletli. Pozvání přijal John O'Sullivan, řečnická superstar konzervativního světa a muž, který měl k Margaret Thatcherové blízko jako málokdo. A právě jejímu nepostradatelnému odkazu věnoval svůj projev, který – jak zní otřepané klišé – je stále aktuální.
Pro ty, kdo pražskou akademickou scénu sledují jen zpovzdálí, je dobré připomenout, že CEVRO Univerzita už dávno není jen tak nějakou soukromou školou. Během let se vyprofilovala jako sebevědomé centrum vzdělanosti zaměřené na právo, politologii, ekonomii a mezinárodní vztahy.
Jak už jsem psal jinde – kolikrát jsem tam chodil na večerní přednášky místo do hospody, což mi málokdo věřil. CEVRO totiž bylo už před lety jakýmsi živým intelektuálním uzlem pro všechny, kdo věří v hodnoty svobody, volného trhu a především kritického myšlení.
Pořádáním akcí, jako je právě Výroční přednáška, si škola vybudovala pověst, která do Prahy pravidelně přiváží osobnosti světového formátu. A letošní volba byla trefou do černého.
John O'Sullivan totiž není jen tak nějaký britský novinář. Tento muž, který v letech 1987-88 působil jako speciální poradce a autor projevů Margaret Thatcherové přímo v Downing Street, je jedním z nejpovolanějších interpretů jejího odkazu.
Jeho kariéra je oslnivá: byl šéfredaktorem prestižního amerického časopisu National Review, působil ve vedení Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda v Praze a je prezidentem think-tanku Danube Institute. Je také autorem slavné knihy Prezident, papež a premiérka, která popisuje roli Reagana, Jana Pavla II. a právě Thatcherové na pádu komunismu. Zkrátka, když O'Sullivan mluví o Thatcherové, mluví jako pamětník a spolutvůrce dějin.
Svoji přednášku, načasovanou ke 100. výročí narození Železné lady, postavil na její slavné a upřímné větě: „Nesnesu Británii v úpadku.“ Právě tento pocit byl podle něj hybnou silou thatcherismu, který nepopsal jako rigidní ideologii, ale jako soubor pragmatických a odvážných kroků k záchraně země.
O'Sullivan barvitě líčil Británii 70. let, ochromenou stávkami a ekonomickým rozkladem, a představil Thatcherovou jako političku, která odmítla tehdejší zvyklost „politiky kompromisů a dělení se o prohru“.
Jako klíčové momenty vypíchl dvě velká vítězství: válku o Falklandy a porážku militantních hornických odborů. Obě podle něj nebyly projevem arogance, ale pečlivě kalkulovaného a trpělivého postupu. Zvláště pak zdůraznil globální dopad její politiky privatizace, která se stala hlavním britským „exportním artiklem“ a modelem pro postkomunistické reformátory včetně Václava Klause.
O'Sullivan se s elegancí a vtipem vypořádal i s obvyklou kritikou. Argumenty, že její politika byla příliš tvrdá, odbyl rázným „Ne! Ne! Ne!“, s tím, že proti mocným zájmovým skupinám se nedalo bojovat v rukavičkách.
Přednáška se ale nedotkla jen politiky. O'Sullivan zabrousil i do filozofie, když s odkazem na Shirley Robin Letwin mluvil o tom, jak Thatcherová v britské společnosti oživila „energické ctnosti“ – tedy pracovitost, soběstačnost a podnikavost.
V závěru se řeč stočila k jejímu poslednímu velkému boji: euroskepticismu. Thatcherová podle O'Sullivana vnímala Evropskou unii jako centralistický projekt, který je v rozporu s britskou duší. Její odkaz tak bude do velké míry posuzován i tím, jak dopadne brexit.
Každopádně večer na CEVRu nebyl jen akademickou přednáškou, ale šlo o skutečně živé a strhující vyprávění o jedné z nejvýznamnějších politických postav 20. století od muže, který stál přímo v centru dění a jakoby říkal, že politika není jen suchá teorie, ale především drama. Těším se na příště.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
