Schůze poslanců o ničem? Ne tak docela. Tohle je 7 mýtů o Babišově střetu zájmů, které může rozptýlit

Politici lžou bohužel dost často. Ale co se děje nyní v souvislosti se sporem Hradu a Chodova, je přímo masivní hybridní kampaň, jíž se účastní nejen členové ANO, popřípadě SPD a Motoristů, ale rovněž hromada politologů, právníků i novinářů. Buď nerozumějí podstatě věci, nebo prostě vědomě lžou – a v každém případě působí spíše jako najatí propagandisté než nezávislí experti. Pojďme si probrat, v čem všem se mýlí či záměrně manipulují.

Historicky nejstarší lží je tvrzení, že novela zákona o střetu zájmů je účelovou normou namířenou proti jednomu člověku. Razí se dokonce termín „lex Babiš“. Ani jedno není pravda. Jde o standardní úpravu, jejímž cílem je zabránit, aby ten, kdo za stát rozhoduje o rozdělování veřejných zakázek a dotací, ale také o podmínkách podnikání či daních, z toho měl zároveň sám potenciální prospěch coby vlastník komerční firmy.

Je to prosté: nelze, aby někdo pravou rukou dával peníze, benefity, berní úlevy atd. a levou je přijímal. V Evropské unii je definice střetu zájmů přísnější a týká se jakékoli výhody, po dobu mandátu i po jeho skončení, finanční i nefinanční, již by mohl získat nejen člen vlády, ale i jeho úzká a širší rodina či další spřízněné osoby. Skutečný „lex Babiš“ byl zákon, který si vynutil prezident Miloš Zeman a šlo o to, aby ministr už nemusel mít čistý lustrák.

Nejvíce opakovanou fikcí je mantra, že střet zájmů lze řešit až po jmenování, přičemž člen vlády na něj má ze zákona 30 dní (a tuto lhůtu lze prodloužit). Jde o matení veřejnosti. Toto ustanovení se týká funkcí ve firmě, nikoli jejího vlastnictví. Zde již okamžikem nástupu premiéra do funkce začíná platit, že jeho společnost už nesmí brát žádné veřejné peníze. Na druhé straně, kdyby se jich Babiš vzdal, mohl by se stát předsedou vlády a holding si nechat.

V čem je tedy problém? Inu v tom, že Agrofert se bez dotací neobejde. V letech 2017 až 2021 jeho vlastník zůstával ve střetu zájmů, avšak firma přesto inkasovala miliardy. Dodnes je z ní stát vymáhá a aféra poškodila naši pověst v Unii i české finanční zájmy, neboť zkomplikovala čerpání evropských fondů. Minule nestačily čtyři roky. Jak máme věřit, že nyní Babiš odstraní střet zájmů do měsíce? Proto prezident chce, aby veřejnost znala řešení předem.

Na předchozí mýtus navazuje třetí, vyjádřený otázkou: proč to nenecháte na Babišovi? Je to nakonec jeho věc a „Agrofert není rohlík“, nelze vše zařídit ze dne na den, jde o složitou a citlivou obchodní operaci, již nemůže jen tak vytrubovat do světa. Jenomže jednak máme onu zlou zkušenost z doby jeho první vlády, jednak jakmile by ho Petr Pavel jmenoval premiérem, ztrácí jakoukoli páku, jak po po něm později vynutit odstranění střetu zájmů.

Když předseda ANO napřed říkal, že vše sdělí, až se stane hlavou exekutivy, načež ustoupil na „řeknu to těsně před tím“, vzniká nehezké podezření, zda nechce Hrad „převézt“. Protože i kdyby nakrásně opět jím zvolený postup střetu zájmů neodstranil, o jeho setrvání v čele vlády by pak rozhodovala jedině Sněmovna, v níž má většinu. Prezident už by byl ze hry. Nicméně by jen a jen on nesl výlučnou odpovědnost za to, že nekonal, dokud mohl.

Asi nejdrzejším – a zároveň nejhloupějším – hoaxem Babišových agitátorů je přímý útok na Petra Pavla, který prý „nemá žádné právo klást si podmínky“. Ti, kteří se k tomuto snižují, ukazují hrubou neznalost ústavy, která dává hlavě státu absolutní volnost, koho jmenuje premiérem. Navíc pomíjejí její článek č. 70 a také usnesení konstituční stolice, které naopak prezidentovi přímo nařizuje zabránit střetu zájmů předem.

Páni Hradu mívají u jmenování vlády požadavky (viz Zeman s „lex Babiš“). Krom toho zmíněný ústavní článek zakazuje členovi vlády „vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce“ (například brát od státu dotace). A ÚS vydal nález: „je povinností prezidenta přihlížet k tomu, zda jmenováním může střet zájmů vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který ústava, popř. zákon předvídá“. Což neplatí, neb rozhoduje sněmovní většina.

Koho napadne takový nesmysl, že prezident nesmí zkoumat, zda adept na premiéra splňuje elementární předpoklady? Toho, kdo vychází z omylu (který se snaží vsugerovat i občanům), že kdo vyhraje, má automaticky nárok vládnout. Jde o další nepravdu. Funkce v kabinetu jsou jmenované, nikoli volené, jako to platí u křesel v parlamentu. Sice je exekutivní moc odvozena od té zákonodárné, zároveň však musejí být oddělené.

Je zásadní rozdíl mezi tím být poslancem a řídit stát – tedy mít reálnou moc nad občany. Proto úředníci (a dříve i ministři) potřebují negativní lustrační osvědčení. A zatímco ve Sněmovně může usednout klidně vrah (protože i to je demokracie), prezident musí hlídat, koho vpustí do vlády. Argument, že „voliči rozhodli“, je lichý. Vítězství v hlasování nedává „právo na to, aby se někdo stal… předsedou vlády“ stojí ve zmíněném nálezu Ústavního soudu.

Vedle nejdrzejší lži tu máme rovněž nejobludnější výmysl. Prý příznivci ANO o střetu zájmů věděli čili když Andrej Babiš přesto vyhrál, je tím pádem vše v pořádku. Tímto bychom se posunuli směrem k diktatuře většiny. Kromě „čínské zdi“ mezi výkonnou a zákonodárnou mocí musí ještě pevnější hráz oddělovat demokracii a právní stát. Je hrozně slyšet, že pro vítěze údajně neplatí pravidla jako pro každého jiného. O tomto se opravdu nehlasuje.

Voliči suverénně rozhodují, koho pošlou do parlamentu. Ale nikdo z nich není soudce ani prezident. Ničí hlas není argumentem pro to, že členem vlády se může stát osoba ve střetu zájmů, nebo že někdo nemá být trestně stíhán. To první je povinen posoudit prezident, o tom druhém se dle vlastního svědomí vyslovují poslanci (pokud jsou tedy věrni svému slibu). V demokratickém právním státě zkrátka neplatí, že vítěz může vše. Tak je tomu jedině v Rusku.

Když klaka vyčerpá účelové lži, sáhne k argumentu, který je dle ní „ultimátní“. Prý Petr Pavel tahá za kratší konec provazu a Andrej Babiš si prosadí svou skrze sílu sněmovní většiny. Omyl. Neustoupí-li prezident sám, má dle konstituce trumfy v ruce on. Zvláště když jedná v souladu s verdiktem Ústavního soudu. Někdo tu zřejmě sází na to, že kdyby došlo na „válku“, po dvou pokusech Hradu má ten třetí předseda Sněmovny Tomio Okamura.

Jenže na ten nemusí dojít. Hlava státu ví, že pokud se premiérem nestane Babiš, nebo jím vybraná osoba, nezíská takový kabinet důvěru. Ale je si také vědoma povinnosti zabránit střetu zájmů a dokud nebude vyřešen, nic ji nenutí vyplýtvat své dvě šance. Ani zbabělá hrozba seškrtáním rozpočtu, ani ústavní žaloba. Pro ni nemá nová koalice potřebnou třípětinovou většinu ani v jedné komoře parlamentu – a jiným způsobem se Petra Pavla nezbaví.

Jaký může být další vývoj? Zatím se nezdá, že by armádní generál ve výslužbě utíkal z boje. Ani že chce nové většině zabránit vládnout. Postupuje korektně, ale zásadově. Přičemž dokud se nestane, že by dvakrát jmenoval předsedu vlády, která by následně nezískala důvěru, je absolutním pánem situace on. A nemá kam spěchat, neboť prvním úkolem je zajistit, aby Česká republika neměla premiéra ve střetu zájmů. K čemuž vedou jen dvě cesty.

Buď Andrej Babiš přijde s řešením střetu zájmů, jež obstojí v auditu Evropské komise a stane se předsedou vlády, nebo za sebe prezidentovi navrhne (přinejmenším dočasně) někoho jiného. V obou případech je časový horizont plně v jeho rukách a nemůže si stěžovat, že „Hrad zdržuje“. A když odmítne obojí? Pak není tragédií počkat, až změní názor a mít rok či dva kabinet bez důvěry. Jiné evropské země tak fungují a jsou jak prosperující, tak svobodné.

Nejlepší je ukončit hrozící spor smírem. Pokud jím nemá být totální kapitulace Petra Pavla (která by mu značně zkomplikovala případné znovuzvolení), pak je na Andreji Babišovi, aby uznal, že válkou nezíská nic. K tomu je asi nutné, aby pochopil, že prezident jen brání ústavu, nemá proti němu žádnou zášť a na rozdíl od Miloše Zemana jedná zcela v souladu s ústavou.

Ano, nakonec záleží na dobré vůli obou hlavních aktérů. Jinak v krajním případě hrozí ošklivý konflikt mezi Hradem a Sněmovnou. Možná ale majitel Agrofertu překvapí a brzy přijde s nápadem, který smete problém ze stolu.

A udělají nám radost poslanci? Ti se ke střetu zájmů sejdou příští čtvrtek na mimořádné schůzi. Z jejich strany by milým šokem byla už věcná diskuse.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.