KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Podivná cesta běloruského diktátora Alexandra Lukašenka do Asie vzbudila spoustu spekulací o jejích důvodech. Skutečně, Lukašenko nejdřív dva dny jednal s Vladimirem Putinem ve Valdaji, aby následně odcestoval do Číny a jednal se Si Ťin-pchingem. Z jednání s Putinem přitom nevznikla žádná tisková zpráva ani žádný jiný výstup.
Bělorusko, které vždy lavírovalo mezi loajalitou vůči Moskvě a snahou o nezávislost na ní, se v poslední době ocitlo pod dvojím tlakem. Z jedné strany mu hrozila Ukrajina tím, že pokud nevypne zesilovače signálu pro ruské drony, zaútočí a vypne je sama. Z druhé strany pak Rusko požadovalo větší zapojení Běloruska do války proti Ukrajině.
Lukašenko ve snaze vyhnout se bojové účasti běloruské armády ve válce proti Ukrajině podle všeho vypnul zesilovače. Tím ale pro změnu nepotěšil ruskou stranu, která by byla ráda, kdyby jí ve válce pomohl o něco více než doposud. Lukašenko nemůže, jako to v minulosti mnohokrát dělal, přijít za evropskými zeměmi, proto hledá oporu jinde.
Územní celistvost Běloruska
Můžeme jen spekulovat, čeho se týkala jak jednání ve Valdaji, tak i v Pekingu. Ani v jednom ze dvou případů nešlo o nic výjimečného, Alexandr Lukašenko se setkal jak s Vladimirem Putinem, tak se Si Ťin-pchingem. Zvláštností pak byl jen rychlý sled jednání, kdy hlavně schůzka v Pekingu nebyla plánovaná, respektive nebylo známo, že by ji Minsk plánoval.
Ve Valdaji se nejspíše jednalo právě o zmíněném vypínání transmiterů, respektive o Putinově nevoli s tím, že se jeho západní soused podřídil ukrajinskému nátlaku. Lukašenko sám pak vyzýval ruského velvyslance, aby Moskva přestala tlačit Minsk k účasti ve válce. Podle dalších verzí nešlo ani tak o to, že by běloruská armáda (ostatně malá a spíše dobrá pro přehlídky než pro válku) měla vstoupit do boje proti Ukrajině, ale Bělorusko mělo poskytnout území pro další útoky. Ruské vedení by podle všeho rádo zlomilo válku ve svůj prospěch ideálně před zářijovými volbami, ale zvažuje i další možnosti eskalace.
Ještě o něco podezřelejší pak byla cesta do Pekingu. Ze závěrečného komuniké pak největší ohlas vyvolala věta o podpoře územní celistvosti a svrchovanosti Běloruska. Část pozorovatelů z takového znění učinila závěr, že si Alexandr Lukašenko přijel pro záruky proti Moskvě. Logiku to dávalo, protože Lukašenko se nemá na koho obrátit.
Žádost o ochranu, nebo dotace?
Evropské země požadují nepříjemnosti typu svobodných voleb, navíc není vůbec jisté, že by Evropa Moskvu od útoku proti Bělorusku byla schopna odradit. Čína má naproti tomu v Bělorusku rozsáhlé investice, které vnímá jako bránu do Evropy, a tak by měla mít na běloruské nezávislosti bytostný zájem. Stejně tak se ale mohl Lukašenko obrátit na čínského prezidenta s žádostí o tlak vůči Kyjevu, aby upustil od případných úderů proti Bělorusku.
Nabízejí se ale i další vysvětlení. Jedním z nich může být například to, že se běloruský diktátor od svého ruského protějšku dozvěděl nepříjemnou zprávu v podobě omezení dotací pro běloruskou ekonomiku. Bělorusko dlouhodobě spoléhá na ruskou pomoc v podobě levného zemního plynu a výhodného schématu dovozu ruské ropy. Ruský rozpočet se v současné době nachází v extrémně obtížné situaci, kdy musí škrtat, kde se dá, a tak by nepřekvapilo, že Rusko šetří i na svých platbách za běloruské přátelství. Moskva navíc mohla i požadovat, a to dosti nevybíravě, zvýšení dodávek benzínu a nafty z běloruských rafinerií.
Pak se samozřejmě nabízejí i scénáře, které jsou méně pravděpodobné. Mezi takové patří například to, že si Putin vybral Lukašenka jako svého emisara k čínskému prezidentovi. Tato verze je sice zajímavá pro různé konspirační teorie, ale naráží na prostou otázku, proč by to vlastně Putin dělal a proč zrovna Lukašenka, který pak o takové roli rád mluví. Podle verzí některých ukrajinských deníků měl Lukašenko sloužit jako emisar nikoli pro Putina, ale pro Zelenského. Podle této verze ukrajinský prezident doručil Putinovi svůj návrh mírové smlouvy, Lukašenko pak návrhy projednal jak ve Valdaji, tak i v Pekingu. Nicméně taková představa nezní příliš přesvědčivě, byť by pravděpodobně Lukašenkovu egu nejvíce vyhovovala.
Spekulací se vyrojilo opravdu hodně, často s cílem je vydávat za definitivní pravdu o tom, co Alexandr Lukašenko dělal a co sledoval. Reálně ale víme pouze to, že se setkal jak s ruským, tak i s čínským prezidentem. Vše ostatní jsou jen dohady, i když lze očekávat, že spolu nemluvili o počasí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
