GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Pokud by chtěl někdo zničit Sociální demokracii (respektive rebrandovanou SOCDEM) zvenčí, těžko říct, zda by dokázal napáchat větší škody než současná předsedkyně Jana Maláčová. Ta za necelý rok ve funkci stranu připravila o poslední viditelné politiky, část voličské základny i o čest, když znovu začala jednat o společné kandidátce s komunisty.
Jana Maláčová loni na podzim vyhrála boj o předsednické křeslo s vizí, že oslabující SOCDEM zachrání. „Jsme hrdá značka s dlouhou tradicí a cílem je mít ve sněmovně suverénní, svébytný, sociálnědemokratický poslanecký klub,“ apelovala tehdy ve svém projevu. Druhým dechem vylučovala jakékoliv spojování s komunisty či s Kateřinou Konečnou.
O necelý rok později je vše jinak. „Hrdá značka s dlouhou tradicí“ čelí odchodům řady straníků – v několika vlnách se poroučeli Tomáš Petříček, Jan Hamáček, Jakub Landovský, Jiří Dienstbier, Martin Netolický a další osobnosti. Z výrazných tváří už ve straně kromě Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka nezůstal téměř nikdo. A Maláčové hlavní cíl, dostat se zpět do sněmovny, je rovněž v nedohlednu.
Těžko věci vidět jinak, než že jsou sociální demokraté v rozkladu, což je o to smutnější, že tuzemská politická scéna by hodnotovou a demokratickou levicovou stranu potřebovala jako sůl. Nemusíme souznít s jejich východisky, ale střet pravolevých demokratických idejí tříbí tuzemskou politiku a posouvá ji vpřed. Navíc, čím víc pravo-levého soupeření, tím méně prostoru pro autoritativní a extremistické strany.
Nevyužitý potenciál
Navíc, současná levice může čerpat z řady aktuálních společenských témat, na nichž může budovat svou podporu – od nedostupného bydlení přes nízké mzdy a platy v některých sektorech ekonomiky až po progresivní témata či orientaci na minoritní komunity. Jenže nic z toho Maláčové neklaplo. A její claim „Bydlení je naše zbrojení“ vyznívá v době války kousek od našich hranic přinejlepším hloupě.
Současný stav SOCDEM samozřejmě nepadá jen na hlavu Jany Maláčové. Spoustu „práce“ v tomto směru odvedli bývalí předsedové Jan Hamáček, který naservíroval koaličnímu partnerovi ANO elektorát SOCDEM na stříbrném podnose, i Michal Šmarda, za jehož vedení strana utrpěla fatální volební porážky. Jako na hrobnici strany se však bude jednou vzpomínat nejspíš jedině na Maláčovou.
Právě ona se nyní doprošuje komunistů maskovaných ve hnutí Stačilo!, aby ji s Lubomírem Zaorálkem a pár dalšími sociálními demokraty vzali na kandidátku poté, co jí zkrachovala jednání jak s hnutím ANO, tak s Přísahou Róberta Šlachty.
Jako by nestačilo samotné bratříčkování socialistů s komunisty vyvolávající řadu historických implikací – celé vyjednávání připomíná mnohem méně spojování rovného s rovným na levicové frontě a mnohem více komunistický diktát.
Maximální potupa
Maláčová sice v posledním týdnu popisuje situaci, podle které je celá záležitost v zásadě domluvená, ona povede pražskou kandidátku a budoucnost je zalitá sluncem. Do toho však „hází vidle“ předseda Stačilo! Daniel Sterzik alias Vidlák, který posílá Maláčové veřejné vzkazy, že není zatím domluveného vůbec nic, místa na kandidátkách si sociální demokraté budou muset zaplatit a jen tak mimochodem, od členů SOCDEM se očekává naladění se na program Stačilo!.
Těžko si představit větší potupu někdejšího hegemona tuzemské politiky a nejstarší politické strany současnosti. Maláčová ve snaze ulovit křesla v Poslanecké sněmovně nekouká napravo, nalevo, zábrany jdou stranou, ale k cíli ji to nejspíš stejně nedovede. Co je horší, pokud Maláčová odhodí poslední zbytky politické soudnosti a skutečně kapituluje na kandidátku Stačilo!, bude to znamenat konec Sociální demokracie.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
