KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koalice levicových stran ve stylu SPOLU? Tato spekulace se objevila minulý týden. A včera zhasla. Odpískal ji na předsednictvu ANO přímo jeho předseda Andrej Babiš. Hnutí by z toho nic nemělo. Jen by riskovalo ztrátu mandátů a hlavně naštvanost vlastních voličů. Sociální demokraté nabídku na společný projekt nedostanou, natož Přísaha. Nastává totiž doslova „boj o zrno“.
V komentáři se dozvíte:
• Proč ANO odmítá koalici se SOCDEM a Přísahou
• Jaké jsou reálné přínosy a rizika „levicového SPOLU“
• Proč voličské modely nefungují jako kuličky na počítadle
• Jak si Babiš chrání image sólového hráče
• Kdo je skutečnou hrozbou české politiky a jejího směřování
Na první pohled se mohlo zdát, že když Babišovo ANO integruje Maláčové ČSSD a možná i Šlachtovu Přísahu, získá tři jejich procenta navíc. Což by mu umožnilo pojistit si, že současná vláda v žádném případě nezíská po volbách většinu. Jenomže se ukázalo, že jde pouze o zbožné přání marketérů, které nemá oporu v „reál politice“. Andrej Babiš by nezískal nic a ještě by nejspíše ztratil. Takže během jednání špiček hnutí projekt dostal „stopku“.
Koalice se nikdy neskládají tím způsobem, že mechanicky sečtete hlasy subjektů, jež chcete spojit. Přesvědčili se o tom v roce 2017 lidovci, kteří měli velký zájem jít do voleb s hnutím Starostové a nezávislí. Nebyl problém dát dohromady program a dokonce se i povedlo dohodnout se na společných kandidátkách. Na čem to celé zkrachovalo? Na podrobném průzkumu chování voličů. Příznivci KDU-ČSL byli pro, ale sympatizanti STAN řekl NE!
Samozřejmě nebylo možné jít do koalice a riskovat desetiprocentní kvorum, když by se ke zhruba šesti procentům, jež získávali křesťanští demokraté, přidalo jen minimum fanoušků Starostů, kteří i tak sotva dosahovali na pět procent. Takže v KDU-ČSL zatáhli za „záchranou brzdu“ a místo otevřené koalice nabídli již dohodnutá místa na kandidátkách, ovšem pod hlavičkou lidovců. Což STAN ovšem přišlo potupné a tak z toho nebylo nic.
Nyní se zjistilo něco podobného. V koalici by ČSSD musela dostat zejména 14 volitelných míst, v každém kraji alespoň jedno. Což zdaleka neodpovídá jejím zhruba dvěma procentům, jež jí momentálně dávají průzkumy (STEM pro CNN Prima News, navíc ANO má samozřejmě své vlastní a ještě přesnější).
Navíc interní šetření ukázalo, že by naopak hnutí ztratilo nějaké své příznivce, neboli synergence by byla záporná. U Přísahy celá „transakce“ vycházela ještě hůře.
Jak je to možné? Snadno. Voliči nejsou kuličky na počítadle, které lze jednoduše sečíst pouhým posunutím z jedné řady ke druhé. Mají vlastní hlavu. Liberálové podporující STAN se urputně bránili přidat k „bigotním“ katolíkům – i když se lidovci ukázali jako tolerantní. Chápali, že „více je více“. Přesto to nefungovalo.
Proč zachraňovat samostatně neprodejné „trpaslíky“ za cenu nekompatibilního „slepence“ bez podpory voličů?
Když je řeč o ANO, musíme si uvědomit dvě věci: za prvé – Babiš vždy říkal, že na rozdíl třeba od SPOLU je on tak silný, že se nemusí s nikým spojovat. A za druhé – „socani“ nejsou u fandů jeho hnutí populární.
Kdyby najednou vzniklo něco jako levicové „SPOLU“, ztratilo by ANO své „momentum“ hráče, který jede sólo. To by jeho voliče znejistilo, zklamalo, demotivovalo. Navíc řada z nich nepovažuje ČSSD za dobrého spojence. Babiš by se vzdal míst na kandidátkách, naštval by řadu vlastních členů v regionech a nadto by výsledek nejspíše byl slabší než samostatně. Co se týká Přísahy, tam to vypadá ještě hůře, protože ta se de facto rozpadá...
Hnutí ANO by se stalo přesně to, kvůli čemu si (neprávem) utahuje z trojice ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Zachraňovalo by samostatně neprodejné „trpaslíky“ za cenu nekompatibilního „slepence“, který by odmítli voliči.
Zatímco Petr Fiala získal pro ODS spojením s KDU-ČSL a TOP 09 kladnou synergenci, v tomto případě by byla záporná: ztráta image, míst na kandidátkách a nakonec i hlasů, to je opravdu hodně špatný „deal“ (diktovaný „pojašenými“ marketéry...).
Co naopak hnutí ANO (ale nejen ono) potřebuje?
Českou politiku trápí dva propojené problémy. Za prvé hluboké rozštěpení až nenávist, za druhé rozdrobenost. Ničemu neprospívá, když se do Sněmovny probojují strany, straničky a slepence jako Stačilo!, Motoristé či Piráti. Ideální by byly maximálně čtyři subjekty: ANO, SPOLU, SPD a STAN.
V této sestavě by se již velmi pravděpodobně podařilo sestavit rozumnou většinovou vládu. Přičemž hlavním problémem takového Tomio Okamury jsou jeho spojenci. Pro Andreje Babiše určitě není dobré mít „na palubě“ spojence Kremlu...
Lidem z SPD se vyčítá leccos. Že jsou extremisté, xenofobové, protestní radikálové... Ale až dosud neměli nálepku strany, která sympatizuje s ruským diktátorem. Tím směrem se Okamura vydal až nyní. Navíc se spojil například s PRO Jindřicha Rajchla, což jsou těžkotonážní „kremrole“.
Pořád je tu ale naděje, že rozum dostane nejen ANO, ale hlavně Starostové a SPOLU, takže bude možné obejít se ve vládě bez obdivovatelů Vladimira Putina.
Jistěže se koalice sestavují až po volbách. Nicméně již nyní je třeba myslet na to, že „vlast si žádá“ prozápadní a v Evropské unii elementárně respektovanou silnou vládu. Babišovo hnutí udělá svou práci tím, že vysaje Stačilo!, ČSSD, Přísahu – a tím pádem „kanalizuje“ velkou část dříve propadlých protestních hlasů.
Co se týká SPD, ta se naopak v této části spektra opevňuje a „mainstreamové“ ANO na něj (alespoň prozatím) nemá.
Kdyby dále hlavně Starostové „zabodovali“ a poslali Piráty pod pětiprocentní hranici, v přehledné Sněmovně by šance na solidní vládu náramně vzrostla. Chtělo by to ovšem ještě něco. Strany současné vlády by měly přestat nasazovat Babišovi psí hlavu. Je to soupeř, a jistě nijak milý...
Ale skutečná hrozba čeká na východě. Hnutí ANO zkrátka není proruské. To je lež. A říkat to je horší než zločin. Je to chyba. Nejen politická, ale přímo národní.
Andrej Babiš půjde – s pravděpodobností rovnající se jistotě – do boje o hlasy samostatně. Možná s pár „socany“, kteří se zúčastní coby jednotlivci. Typicky se nabízí třeba Jan Birke, dlouholetý starosta Náchoda, který má velký „výtlak“ a ANO by se na kandidátce vyplatil. Zatímco institucionální koalice rozhodně nikoli.
Tohle je ovšem věc jednání a v každém případě jde o něco zcela jiného, než spekulace o „slepenci“ ANO, ČSSD a ještě Přísahy...
Hnutí ANO je jasným hegemonem levice, SPOLU zabírá středopravou část spektra, STAN je uprostřed, SPD je radikální protestní stranou (takové jsme měli jednu či dvě po celou dobu existence České republiky). Za mě v rámci možností rozumné rozložení.
Zbytek závisí na politicích, primárně na lídrech: Andreji Babišovi, Petru Fialovi (možná jeho nástupci, kdyby to pro SPOLU dopadlo moc zle), Vítu Rakušanovi (případně na někom „konsensuálnějším) – a jistěže z rovnice nelze vynechat prezidenta Petra Pavla.
Politická bitva je jedna věc. A tahle nebude úplně hezká. Ale musíme mít na mysli především národní zájem. Možná jsem optimista a po těch třech dekádách sledování politiky a práce v ní pořád naivní, nicméně stále věřím, že věci dopadnou dobře.
Izraelci říkají, že „víra v zázraky je pragmatická“. Což má i jiné vyjádření: Myšlenky mají důsledky čili pesimismus a poraženectví vedou ke katastrofě, pozitivní uvažování naopak k dobrým koncům.
Přejme si, aby naši vůdci (bez ohledu na barvu stranického trička) měli čistou mysl, „Česko na prvním místě" a „stáli na správné straně“. Nic není předem ztraceno…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
