KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Řídí obranu Jaromír Zůna, nebo Tomio Okamura? Rozkazuje na životním prostředí Igor Červený, nebo Filip Turek? Podle ústavy je to jasné, za resort odpovídá ministr. Nemůže mu do toho mluvit dokonce ani premiér. Ten ho ovšem může odvolat, když s ním není spokojen. Ale s nějakými „kibici“ konstituce opravdu nepočítá.
Ani volený politik nestojí nad konstitucí
Už si tak nějak zvykáme, že nad armádou vyhlásila SPD protektorát a členu vlády, který je skutečně pověřen jejím řízením, zakazuje kde co. Stejně jako na to, že ministerská kancelář na životním prostředí patří člověku, který na úřadu nemá žádnou pravomoc. Ve skutečnosti bychom to akceptovat neměli. Je třeba respektovat ústavní dělbu moci: nechme straně, co je stranické a ministru, co je ministrovo. Může se to zdát jako malichernost. Ale není.
Už když vláda vznikala, někteří koaliční politici se tvářili, že stojí nad ústavou. Byť proces jmenování ministrů je výhradně na premiérovi a prezidentovi, byli jsme několik měsíců bombardováni ničím neodůvodněnými nároky, že by se vše mělo řídit vůlí někoho třetího. I když oba legitimní aktéři dávno rozhodli. Nyní tato anarchie pokračuje snad ještě horším způsobem. Zůnovi do všeho mluví SPD, Červeného Motoristé nepustí ani do kanceláře, ani do Bruselu.
Ministr je odpovědný, ministr rozhoduje
Jasně, že politika je o dohodě. Pokud máte koaliční smlouvu, chcete partnerovi vyhovět. Když ve straně máte nad sebou předsedu a čestného prezidenta, nepůjdete proti nim. Ale všechno má nějaké meze. Nesmí to působit tak, že ministři jsou směšnými loutkami bez vlastní vůle, kteří jen dělají, co se jim nařídí a nedělají nic, co se jim zakáže. A vlastně snad ani nerozhodují. Tímto se ponižuje stát a boří základy konstituční republiky.
V rámci své působnosti je ministr mocná figura, není to žádný „hej počkej“. Resort je monokratická struktura, pyramida s jedinou špičkou, jíž je člen vlády. Má to dobré důvody. Obrovská moc, kterou má exekutiva, s sebou také musí nést odpovědnost za její výkon. Úřad nemůže být řízen „kolektivem“ a už vůbec ne lidmi, kteří s ním nemají nic společného. Občané mají právo vědět, kdo se stará o veřejné záležitosti a on se jim musí zpovídat.
Když je něco špatně, dopadne to na šéfa resortu
Okamura ani Turek žádné závazky ke státní správě nemají. Pak ani nemají mít právo říkat Zůnovi a Červenému, jak vykonávat své ústavní povinnosti. Bude-li něco špatně, dopadne to na hlavu ministrům. První musí vysvětlovat, proč nezabránil armádním škrtům a proč dosud nejel na Ukrajinu, kde mimo jiné mohl pro armádu získat účinné drony proti Rusku. Druhý má na krku likvidaci národních parků a výsledky jednání v Bruselu, kam ani nesmí.
Představte si, že máte ředitele firmy, který je pouhou marionetou a „ vodí“ ho někdo ze zákulisí. Jenže on má ze zákona povinnosti a za jejich nesplnění mu hrozí hněv akcionářů, v krajním případě i vězení. U ministra je to stejné. On musí před lidmi obhájit svá rozhodnutí i jeho případně mohou zavřít za nějaký velký průšvih. Moc je svou povahou vznešená a její držitelé jí musejí být hodni a také ji přímo vykonávat. Nikdo si nikdy nevážil maňásků.
Ani premiér nemůže přímo řídit člena vlády
Jsou Zůna a Čerevný jen „proxy“ ministři? To je výsměch. Jediným, kdo může šéfa resortu nějak úkolovat, je premiér, který zodpovídá za výkon celé vlády. Ani on ale nemá pravomoc nařizovat mu konkrétní kroky. Vysloví svá přání a pokud má autoritu, ministr se mu snaží vyhovět. Ale jednat musí on a také si za tím stát. Když s ním není šéf exekutivy spokojen, nechá ho odvolat. To je však jediná skutečná páka, kterou na něj dle ústavy má.
Ministr nesmí přijímat návrhy, jež jsou v rozporu s formulí, se kterou vyslovuje souhlas při svém jmenování na Hradě: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“ Kdyby po něm chtěl někdo cokoli, co je s tím rozporu, je povinen odmítnout – i kdyby šlo o předsedu vlády, natož o někoho, kdo stojí mimo ni.
Snad se ministři Zůna s Červeným emancipují
Doufejme, že Jaromír Zůna a Igor Červený se nějak emancipují, protože současná situace na jedné straně vypadá směšně, na druhé straně je silně nestandardní a nebezpečná. Prvnímu snad pomůže do sedla premiér, ostatně původně měl být ministrem za hnutí ANO (a tam by snad panoval větší soulad). U Motoristů jsou však ty vztahy celkově nějaké podivné.
Je absurdní, aby ministerstva obrany a životního prostředí v čase, kdy zastavení ruské agrese je primárním českým národním zájmem a reforma Green Dealu hned druhým, neměla plnohodnotné šéfy. Jde o dva klíčové resorty. Ovšem i kdyby ne, vláda je prostě vláda a stát není holubník. Musí mít nějaký řád a ústava nesmí být trhací kalendář.
V politice se poměrně často používá termín „loutkovodič“. Myslí se tím člověk (často sponzor nebo nějaký lobbista), kteří takzvaně „umí“ člena vlády. Ne vždy je to úplně pravda a ten, kdo by se nechal takto „ovládat jako na drátkách“, by nakonec dopadl hodně špatně. Protože on nese kůži na trh, riskuje svou tvář, své slovo, svou pověst, svou bezúhonnost.
Můžeme se ptát, jak dlouho bude ministry obrany a životního prostředí bavit být všem v republice pro smích jako členové kabinetu, kteří místo aby jednali suverénně, jsou submisivními vykonavateli vůle někoho jiného. Je to nedůstojné k nim samým, neuctivé k občanům a ohrožující fungování státu.
Aby se takto veřejně dávalo na odiv, že dva ministři jsou tam jen pro parádu a formálně, to jsme tu ještě neměli. Ani by to tak nemělo být, loutková vláda nepatří do demokracie, ale do diktatury.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
