KOMENTÁŘ VILIAMA BUCHERTA | Novým císařem německé politiky je Friedrich Merz (69). Jeho středopravicová koalice CDU/CSU vyhrála volby. Jenže u našich sousedů sotva existuje politik, který by současně vyvolával takový souhlas i tolik odmítání jako Merz. Podle všeho bude podobná i koaliční vláda, kterou sestaví, protože se musí spojit s levicí. To vše v době, kdy postřelená Evropa potřebuje silné Německo a ve volbách posílila především populistická AfD.
Koalice CDU/CSU vyhrála s převahou předčasné volby do Bundestagu. Získala necelých 30 procent (komentář vznikl v době sčítání hlasů). Nevyhrála tedy tak, aby mohla dělat skutečnou pravicovou politiku, jak slibovala v kampani.
Budoucí vládní koalice bude v jakékoli sestavě kočkopes. Merz do ní musí přibrat i levici, podle všeho sociálnědemokratickou SPD (třetí se 16 procenty). Všechny parlamentní strany totiž odmítají spolupráci s Alternativou pro Německo (AfD), přitom ta je jedním z hlavních vítězů hlasování. Dosáhla historicky nejlepšího výsledku, a to kolem dvaceti procent.
AfD bodovala především na východě země a také proto, že hlasitě poukazuje na nezvládnutou migraci, kterou v Německu lemují opakující se vražedné útoky radikálních islamistů z řad uprchlíků. Že s tím stát dělá málo, všichni ví, kroky k nápravě jsou ale váhavé, opožděné a nedostatečné.
Co vznikne teď?
Po tristním výkonu končící semaforové koalice SPD-Zelení-FDP, která se rozpadla loni v listopadu a kterou vedl nejslabší poválečný kancléř Olaf Scholz, měly předčasné nedělní volby přinést Německu úlevu.
Jenže krátká kampaň byla místy násilná a špinavá. Doprovodily ji týdny demonstrací. Protesty organizovali levicoví aktivisté, kteří hartusili proti údajnému fašismu (v podobě AfD) a také proti dopředu známému vítězi, CDU/CSU. Vítězná koalice prý zradila, když před časem v Bundestagu hlasovala pro tvrdší migrační zákony. S vyvoláváním neklidu levičáci nepřestali ani po skončení voleb.
Z politiků, které jednotlivé strany nominovaly na předsedu vlády (Kanzlerkandidat), se této pocty dostane Friedrichu Merzovi, zkušenému předsedovi CDU. Z předložené nabídky je to skutečně jedno z nejrespektovanějších a nejlepších jmen. Jenže…
Merz se kdysi stal jakýmsi projekčním plátnem echtovní pravicové politiky, kterou opustila jeho předchůdkyně v čele CDU, někdejší dlouholetá kancléřka Angela Merkelová. Mělo se za to, že Merz přinese ideje a myšlenky, které vrátí Německo na vrchol evropské politiky. Zpočátku ho konzervativci milovali, nyní mnozí pochybují, bojí se, že udělá pro jejich věc málo.
Přestože se ve vrcholové politice pohybuje desítky let, zejména na mladší lidi někdy působí jako neznámá osoba z cizího světa. V něčem to připomíná vývoj a osud českého premiéra Petra Fialy, který také musel vymodelovat kabinet se stranami, které pak zabránily tomu, aby bylo možné provádět potřebné reformy, aby se šetřilo, aby se stát nezadlužoval a aby byl odmítnut přepísknutý Green Deal.
Šéfredaktor konzervativního webu a časopisu Cicero Alexander Marguier si k situaci v Německu, ke kandidátům na kancléře a předpokládanému vzniku nového vládního kočkopsa před několika dny povzdechl: „Naše demokracie by si zasloužila něco lepšího.“ Toho se ale nedočká.
Výsledky nedělních voleb by sice umožnily sestavit jinou vládní koalici, ale všechny strany v Bundestagu se bojí jako upír česneku radikální Alternativy pro Německo (AfD). Halasné tažení proti ní ovšem skončilo neúspěchem. Stačí se podívat na její výsledky ve federálních volbách – při svém vzniku v roce 2013 to bylo jen 4,7 procenta, v neděli kolem procent dvaceti. Nemluvě o několika spolkových zemích, kde AfD dokáže vyhrávat.
Připomeňme si, že v Německu se v souvislosti s AfD intenzivně používá slovo „firewall“, tedy postavení jakési požární zdi proti jejímu posilování a její účasti ve vládě.
Kritici AfD používají v němčině slogan Wir sind die Brandmauer! Tedy my jsme ta zeď. Část Němců se u toho utápí v moralizování. Jenže v parlamentu nejsou žádné falešné hlasy, za každým jsou občané, kteří volili své členy v demokratických volbách. Berme to v potaz, i když některé výroky a kroky AfD jsou kontroverzní.
Co trápí Německo?
To, jaké bude Německo za vlády Friedricha Merze, trápí celou Evropu a také Českou republiku. Volby ale nenaznačily, co se vlastně stane. Jak se bude v koalici vládnout. Hlasování spíše vyvolalo další znepokojivé otázky.
Mezi největší strašáky patří to, zda bude Německo delší dobu ochablé. To by nebyla dobrá zpráva ani pro evropskou politiku, ani pro hospodářství Evropské unie, ani pro bezpečnost kontinentu.
Justin Logan a Joshua Shifrinson z amerického think-tanku Cato Institute v časopise Foreign Affairs loni v srpnu napsali, že „Evropa poprvé po staletích postrádá potenciálního hegemona. Obavy z imperiálního Německa vystřídaly obavy ze zakrnělé geopolitické role Berlína a obrátily takzvaný německý problém na hlavu“.
Jednou z věcí, kvůli které se část evropské veřejnosti i politických elit dívá na Německo skrz prsty, je nezvládnutá migrace. To bylo i jedno z hlavních témat nedělních voleb. Tvrzení bývalé kancléřky Angely Merkelové k nelegální migraci – „My to zvládneme“ – působí z dnešního pohledu až směšně.
Nelegální migrace a její důsledky mají bohužel neblahý vliv nejenom na samotnou německou společnost, ale i na mnoho dalších zemí. Špatný přístup k migraci překreslil a překresluje politické mapy. A projeví se například i kontrolami na česko-německých hranicích. Jenže každý, kdo se odváží v Německu identifikovat nebo razantněji řešit problémy současné uprchlické politiky, je označen levicí za „fašistu“.
Další důležitou otázkou voleb byla neuspokojivá hospodářská situace. Souběh mnoha problémů si vybral daň na německé ekonomice, která bývala léta evropským motorem. Růst německého HDP se smrsknul na minimální čísla.
Výhledy nejsou povzbudivé, a to má vážné dopady i na hospodářství dalších evropských zemí, protože velká většina z nich je na obchodu s Německem závislá. Rovnice je jednoduchá – čím slabší výkon německé ekonomiky, tím větší problémy u jejich velkých obchodních partnerů. Pro Českou republiku je to doslova věc existenční.
Vyřeší všechny tyto problémy nový kancléř Friedrich Merz? Určitě se pokusí o změny, ale v lepším výsledku mu zabrání výsledek nedělních voleb, které povedou ke vzniku vlády, jež bude některé věci dělat polovičatě. I když po mimořádně špatném výkonu Olafa Scholze bude jakýkoli posun velmi vítaný.
Epilog o ideální koalici
Když člověk píše o cizí zemi, často ho napadne, jak by volil on, kdyby se ocitl v pozici německého občana. Já bych hlas letos odevzdal středopravicové FDP, která má podle mě nejlepší ekonomické recepty.
Abych mohl porovnávat, tak jsem vyzkoušel online kalkulačku Wahl O-Mat, kterou už od roku 2002 nabízí německá Federální agentura pro občanskou vzdělávací činnost. Každý si zde může pomocí 38 otázek porovnat vlastní politické postoje s programy 29 kandidujících stran a koalic v letošních volbách. Jednalo se o dotazy kolem migrace, daní, dopravy, pomoci Ukrajině atd. A jaký byl můj výsledek?
Podle Wahl O-Mat jsou mi bližší strany napravo od středu, naopak levice u mě propadla. Nic překvapivého. Nejvíce se moje odpovědi shodují s malou konzervativní stranou Freie Wähler, a to ze 65 procent.
Ze stran, které se dostaly do parlamentu, jsem měl největší shodu s vítěznou CDU/CSU (64 %) a pak s Alternativou pro Německo (61 %). U SPD to bylo 47 %, u Zelených 42 procent a u levicové Die Linke pouze 37 procent.
FDP, strana, pro kterou bych v Německu hlasoval, dostala ale jen kolem pěti procent a v době odevzdání tohoto textu nebylo jisté, zda do parlamentu vůbec pronikne. Jako náhrada by pak vycházela vládní koalice CDU/CSU a AfD. Takovou konstelaci by umožnily i výsledky voleb. AfD ale nikdo k sobě nechce.
O kabinetu totiž kromě vzájemné chemie rozhoduje i mocenský kalkul a politické a byznysové zájmy. Proto v Německu vznikne vláda, která sice bude mít daleko lepšího kancléře, než je končící Scholz, ale bude to slepenec, který udělá některé potřebné věci jen na půl plynu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
