V české politice chcípl pes, a proto miluji vůni bavorského politického piva po ránu

Časy, kdy republikán Miroslav Sládek lákal davy na náměstí provinčních českých měst svou halasnou útočností a naprostou nekorektností, kdy lidovec Josef Lux bouchal do řečnického pulpitu a Miroslav Kalousek ironicky posílal v parlamentu oponenty do řiti, jsou nenávratně pryč.

Ječivé fistulní projevy komunistické „krvavé feny“ Kateřiny Konečné jsou akusticky tak nepříjemné, že jí dokáží naslouchat jen ti, kteří mají naslouchátka stažená na minimum, Okamura je obsahově stereotypní a verbálně vyčpělý, Piráti hlasově ukňučení, Vít Rakušan dramatický jako třídní učitel z Kolína, politici z TOPky pro jistotu mlčí a ten nejdůležitější... no vzpomeňte si na jeho jméno, nebuďte slušní, no Fiala, ten opravdu neabsolvoval kurz politické rétoriky.

Ryba smrdí od hlavy a bude-li příštím českým premiérem Andrej Babiš, všichni umřeme politickou nudou. Neřeším tímto textem politický obsah, strategické plány jednotlivých stran, ani mravně volní vlastnosti českých politiků, ale jen a pouze politickou formu, která voliče zajímá, která ho přitahuje a která z politiky činí divadlo, na které je dobré se dívat a možná se ho i aktivně zúčastnit.

Sleduji evropskou politickou scénu léta a s plnou vážností konstatuji, že sexappeal české politiky je absolutně nejnižší z celé Evropy a překonává ho snad jen tiché jednání islandského parlamentu. Politika je přece také show, umění strhnout pozornost, připoutat voliče k sobě a tím i ke svému programu a také je přimět k tomu, aby se sami starali o věci veřejné. Nedivme se tedy, že nikdo do politiky nechce, protože v ní doslova chcípl pes, že strany mají problém s nabíráním členů.

Naopak se nedivme, že kočovný podcast Kecy & Politika Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose má úspěch, protože ti dva na svých zájezdech po českých městech show opravdu předvádějí.

Bude-li politice chybět tento zábavný aspekt (který přitom nemusí narůstat do Trumpovských cirkusových rozměrů), nebude atraktivním povoláním a zůstane v rukou jen úzké skupiny, se všemi riziky s tím souvisejícími.

Ve stejně lidnatém Bavorsku je členem vládnoucí CSU sto třicet tisíc lidí – z tohoto počtu se pak snáze vybírají profesionální politici než v Česku, kde se počet aktivních členů stran počítá jen na tisíce, ne-li na stovky. Nikde jinde v Evropě jsem nepozoroval takový pasivní přístup k politice jako právě v Česku, kde rozdíl mezi ONI (politici) a MY (chudáci, o kterých ONI rozhodují) má až absurdní velikost.

Ale nad všemi těmito teoretickými úvahami září Bavorsko, konkrétně malé město Abensberg v dolnobavorském okrese Kelheim, kde se každý první týden v září koná pivní a lidový festival Gillamoos, který vyvrcholí v pondělí tzv. Politischer Frühschoppen, což můžeme přeložit jako Politický ranní půllitr.

Představte si velké pivní stany, jaké znáte z mnichovského Oktoberfestu, které jsou od ranních devíti hodin narvané k prasknutí, stoly jsou prohnuté pod vahou pivních tupláků, vzduch nasycen odérem z bílých klobás a pečených kolen, tísníte se u stolů s tisíci lidmi – muži v kožených kalhotách a ženy v pestrobarevných dirndlech. A všichni čekají, až to začne.

Levicoví Bavoři se zkoncentrují ve stanu, kde vystoupí sociální demokraté, liberální FDP si rezervuje menší kabaretní stan, AfD dští síru v hospodě u Zámecké zahrady, Zelení se stáhnou do Vinného stanu, ale to nejlepší se odehrává ve stanu největším, ve stanu Hofbräuzelt, kam míří špičkoví politici bavorské CSU a její sesterské CDU.

Na Gillamoosu vystoupili všichni, kteří v německé politice něco znamenali, včetně Franze Josefa Strausse, Helmuta Kohla, Angely Merkelové, Williho Brandta nebo Gerharda Schrödera.

Každá strana vyšle své špičkové řečníky, kteří ve stejnou chvíli spustí splav své výmluvnosti. Nelze tedy přebíhat ze stanu do stanu, člověk si musí vybrat, stejně jako v životě.

Minulý rok jsem byl hostem CSU, získal jsem tak místo hned pod pódiem a mohl sledovat pro Čechy neznámou a nedostupnou politickou teatralitu v podání Borise Rheina, populárního ministerského předsedy Hesenska, a především projev Markuse Södera, šéfa CSU a vládce Bavorska.

Vše je teoreticky připravené a naplánované do posledního detailu. Jenže Bavoři svého premiéra milují zvláštní láskou. Než se Markus, jak mu všichni familiárně přezdívají, dostane k pódiu, na němž má v 10 hodin vystoupit, je obklopen pivem rozradostněným davem. 

Tady se zdraví s hrabětem Arco, velkým pozemkovým vlastníkem, támhle si o něčem nesmírně zajímavém povídá s převorem kláštera Weltenburg, zde si třese pravicí se zástupci křesťansko-sociálních odborů, aby ho následně obklopili přestárlí členové sudetoněmeckých krajanských sdružení. V sále to hučí jako v rozčileném včelím úlu. Až tak, že zvuky z kolotočů a horské dráhy, které jsou v provozu po celý festival, dovnitř neproniknou.

Po půlhodině se Boris a Markus konečně dostanou k pódiu. Boris Rhein, zástupce CDU předvede vynikající rétorický výkon, sklidí aplaus, ale ve srovnání s tím, co přijde vzápětí, je to jen zvětralé pivo.

Markus Söder je mohutný muž, oblečený do typického bavorského saka s rozhalenou košilí a svůj projev zvládne spatra a bez papíru. Hodinový projev má tvar vln, nahoru a dolů, zvyšuje hlas a zase jej ztišuje, využívá vtipné repliky, používá jadrnou němčinu, chválí i útočí – a to tak konkrétně a upřímně, že kdyby jeho slova použil jakýkoliv český politik, byl by označen za nekorektního burana.

Jeho věty míří k podstatám problémů. Ve „verbálním eintopfu“ smíchá vše, od nezvládnuté migrace, přes nešťastný přechod od spalovacích motorů k elektromobilitě, slovní sprchou spláchne evropské byrokraty, ocení Bavorsko jako pevnou hráz míru a tradičních hodnot, vztekle vyštěkne na ruské šváby z AfD, odmítne spolupráci se Zelenými, sarkasticky znectí umírající FDP, abstraktně pošle energetický nápoj unylému kancléři Scholzovi, přihne si bavorského piva, pozdraví věrné v sále, pochválí spolupráci s Českem a pak se nadechne ke gradujícímu vrcholu.

V něm vyzdvihne Bavorsko jako nejlepší místo pro život na zemi, přičemž mužně gestikuluje, a scénu zakončí zpěvem bavorské a německé hymny. V nepoučeném divákovi může tato scéna vyvolat vzdálené historické reminiscence, ale všudypřítomný optimismus a lidská blízkost tyto vzpomínky zaplaší.

Následuje dlouhý odchod, nekonečné třesení rukou, vše za zvuku bavorské dechovky. Kdo někdy zažil Politischer Frühschoppen, již se nediví, že CSU v Bavorsku běžně získává přes 40 %, je hegemonem zdejší politiky a ve venkovských oblastech její popularita atakuje nadpoloviční většinu.

Bavorský politický Gillamoos ale není ojedinělým jevem německého politického kabaretu. Jsou tu i další podobné akce, z nichž nejznámější je Politischer Aschermittwoch – Politická Popeleční středa, typická pro Bavorsko, ale konaná i v jiných spolkových zemích.

Její kořeny sahají až do roku 1580, kdy se bavorští sedláci poprvé sešli ve Vilshofenu na Dunaji na dobytčím a koňském trhu, kde se dohadovali nejen o cenách dobytka, ale také vášnivě diskutovali o tehdejších bezpečnostních otázkách a politice v Bavorském království.

Politischer Aschermittwoch je nesmírně populární, pořádají ji hlavní politické strany v pivních stanech nebo ve velkých hospodách. Některých akcí se zúčastní tisíce lidí najednou. Principem je rozhýbat politickou diskuzi, znejistit názorové oponenty, představovat nové politické koncepty, kritizovat různá rozhodnutí, a to za pomocí radikálního slovníku a prudkých až osobních výpadů proti politickým odpůrcům.

Díky těmto akcím se osloví mnohem větší publikum přímo na místě a tím také roste zájem médií o tento politický bulvár. Politickým stranám se díky tomu daří vyvažovat postupný pokles tradičních médií, protože o dění při Popeleční středě mají zájem televize, youtubeři a další influenceři.

Může se zdát, že podobné masové akce jsou pseudopolitickým cirkusem, který s reálnou politikou nemá nic společného, a jedná se jen o pivní kulturu. Ale i ti největší posměváčci uznávají, že připoutávají k politice pozornost, a proto přinejmenším v Bavorsku příliš nenarazíte na typické české hospodské nadávání na ty nahoře.

Když si lidé obrazně nasypou popel na hlavu za svou politickou nečinnost, je to nejlepší cesta k tomu, jak alespoň v malém něco změnit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.