Německo na hraně krize? Debata o důchodovém balíčku odkrývá neudržitelnost Merzovy vládní koalice

Spolkový sněm dnes 318 souhlasnými hlasy přijal tzv. Důchodový balíček, který připravila sociálně-demokratická ministryně práce a sociálních věcí Bärbel Basová. Balíček je důkazem, že v Merzově vládě – vzešlé z voleb, v nichž většina voličů naznačila, že by si přála pravicové směřování země – si menšinoví socialisté prosazují agendu, která by jim v semaforové koalici (kde měli většinu) neprošla – protože v ní kromě nich a Zelených seděli také pravicoví liberálové z FDP.

Stěžejním a zároveň kontroverzním bodem balíčku Bärbel Basové je prodloužení stabilní, 48procentní úrovně důchodů do roku 2031, které má zabránit odpojení důchodů od mezd a jejich případnému (lehkému) zaostávání za vývojem platů. 

Dodatečné výdaje, které nemohou být pokryty z důchodového pojištění, bude hradit erár. Již dnes přitom kompenzuje rozdíl mezi pojistnými odvody a skutečnými výdaji. Přijetím důchodového balíčku podmínila Basová další setrvání sociálních demokratů v koaliční vládě. Merz, který chce koalici udržet stůj co stůj, tedy nemá na výběr.

I opatrným optimistům je nyní jasné, že tato důchodová NEreforma – jak bychom důchodový balíček mohli a měli nazývat – bude mít vážné důsledky nejen pro rozpočet a ekonomiku, ale také pro další politický vývoj země. 

Jeho schválení je totiž pro mnoho voličů – dosud loajálně podporujících systémové strany – znamením, že nutná změna přijde až s politickým subjektem, který se radikálních kroků (soudě podle jeho rétoriky) nebojí.

Německý důchodový systém, zavedený Ottou von Bismarckem v roce 1889, je jedním z nejstarších modelů průběžného financování na světě. Se stárnutím silných poválečných ročníků je nyní pod enormním tlakem. Početné generace babyboomerů odcházejí do důchodu. Následující generace jsou výrazně menší. A průměrná délka života se zvyšuje.

Demografický vývoj směřuje k tomu, že stále menší skupina pracujících bude muset platit důchody stále větší skupině důchodců. Zatímco v roce 2019 bylo na financování 100 důchodců k dispozici 288 plátců příspěvků, do roku 2035 jich bude jen necelých 240 a do roku 2050 dokonce jen něco málo přes 230. Některé skeptičtější odhady počítají dokonce s tím, že v roce 2050 bude na jednoho důchodce připadat jen něco málo přes 1,5 pracujících.

Bez zásadní reformy existuje velké nebezpečí, že rostoucí důchodové příspěvky ještě více oslabí pozici Německa v ekonomicky již tak obtížné situaci. Stávající systém navíc jednostranně přenáší náklady demografické změny na mladou generaci, na kterou i bez toho čeká řada výzev – ať jsou to finanční dopady klimatické politiky, zvyšující se náklady na obranu a případná nutnost mobilizace při další eskalaci konfliktu s imperiálním Ruskem, stále se zvyšující státní dluh, následky deindustrializace a s ní spojených nižších fiskálních příjmů, nebo zvyšující se životní náklady.

Spravedlivé rozdělení nákladů stárnutí populace přitom není jen otázkou mezigenerační spravedlnosti, ale i udržitelnosti, bez níž nebude možné důchody zajistit. I důchodci nebo ti, kdo se na zasloužený odpočinek chystají v blízké budoucnosti, by tedy měli mít zájem na stabilizaci důchodového pojištění. Řečeno polopatisticky: Méně procent z velkého koláče je víc než více procent z koláče malého.

Klíčovým bodem kontroverze je takzvaná „zadržovací linie“. Je to hranice, která stanovuje úroveň důchodů na 48 procent průměrného příjmu v daném roce po odečtení sociálních odvodů a zdravotního pojištění, ale před zdaněním. Jde o teoretickou hodnotu, na jejímž základě se vypočítává hodnota tzv. důchodového bodu a která slouží k valorizaci důchodů.

Zadržovací linie byla zavedena v roce 2019 za účelem stabilizace důchodů. Její platnost měla vypršet na konci roku. Spolkové ministerstvo práce odhaduje, že bez nového zákona by úroveň důchodů klesla do roku 2031 o jeden procentní bod, do roku 2040 o tři procentní body. Právě proto chtěla ministryně práce Basová prodloužit platnost zadržovací linie do roku 2031 a po něm ji pak udržovat na vyšší úrovni, než by tomu bylo bez právě přijatého zákona: 46,7 % pro rok 2035 a 46 % pro rok 2040.

Proti návrhu se postavili mladí křesťanští demokraté z Junge Union. Kritizovali ho jako fiskálně nezodpovědný a argumentovali, že mladší generace zatíží neudržitelnými náklady, aniž by řešil strukturální nedostatky stávajícího systému. Požadovali změny, včetně komplexního přezkumu v roce 2026.

Rebelie mladých proměnila debatu o NEreformě v „generační konflikt“, v němž členové JU obviňovali vládu z krátkodobého uvažování, které nutně povede k vyšším daním a omezení služeb zajišťovaných ze státního rozpočtu pro mileniály a generaci Z.

Junge Union vypočítala, že fixace úrovně důchodů do roku 2031 bude stát dalších přibližně 120 miliard eur. Po roce 2031 předpokládá Institut pro ekonomický výzkum (ifo) dodatečné náklady ve výši cca 10 až 15 miliard eur ročně. Podle studie iniciativy Neue Soziale Marktwirtschaft (Nová sociální tržní ekonomika) by celý balíček důchodových opatření spolu s rozšířením mateřských důchodů a aktivních důchodů měl do roku 2050 stát celkem 479 miliard eur navíc.

Nepřijetí zákona by – v rozporu s manipulativními prohlášeními některých sociálních demokratů – neznamenalo zkrácení důchodů. Díky takzvanému „faktoru udržitelnosti“ by totiž výše důchodů stále rostla rychleji než inflace, avšak o něco méně než s fixní zadržovací linií. 

Zapojení tohoto faktoru udržitelnosti, který by lépe kopíroval stav ekonomiky, by bylo nejen mezigeneračně spravedlivější, ale také – jak již jeho název napovídá – fiskálně udržitelnější. A opravdové reformy by měly směřovat právě k tomu. 

Basové NEreforma neutěšený stav konzervuje a akutně nutná řešení odkládá na neurčito. Koaliční vláda přitom argumentuje, že s reformami se bude pokračovat, až budou známy výsledky práce důchodové expertní komise, které by měly být k dispozici v druhém kvartálu příštího roku. Výstupy expertní komise ovšem nezmění platný zákon, vkládat do nich velké naděje by nebylo moudré.

ZDE najdete interaktivní graf, který znázorňuje demografický vývoj v Německu od roku 1950 do roku 2070.

Výdaje na důchody přitom v důsledku demografické změny dosahují astronomických výšek. Letos to budou 394,4 miliardy eur, přičemž dotace z federálního rozpočtu dosáhne 122 miliard EUR – každé čtvrté euro tedy směřuje do důchodů. V příštích letech pak výdaje dále porostou: s právě schváleným důchodovým balíčkem dosáhnou v roce 2031 výše 518,3 miliardy eur, v roce 2040 dokonce 677,5 miliardy eur.

I levicoví politici by měli chápat ekonomické souvislosti mezi zaměstnavateli (byznysem), náklady práce a sociálním státem. Že bez stabilních a dobrých podmínek těch prvních a bez udržitelné a konkurenceschopné ceny práce není zajištění sociálního státu dlouhodobě možné.

Vše však nasvědčuje tomu, že paní ministryni tyto souvislosti unikají. Otázkou, zda je natolik nekompetentní, že neví, odkud se berou peníze v státním rozpočtu, nebo zda se chce stát hvězdou mladých socialistů (JUSOS) a nejsilnější voličské skupiny SPD (lidé ve věku nad 60 let), si němečtí političtí komentátoři lámou hlavu už víc než týden.

25. listopadu vystoupila Basová v Berlíně na každoročném Dni zaměstnavatelů s projevem, v němž prezentovala svoji NEreformu. Mnozí přítomní nevěřícně kroutili hlavou, někteří zase v úžasu zapomínali zavřít ústa. Když Basová prohlásila, že zadržovací linie bude financována z daňových příjmů a nezatíží tudíž plátce příspěvků, sklidila z pléna sborovou salvu smíchu. 

Když uraženě zareagovala, že z prodloužení této linie budou profitovat všechny generace, že se nejedná o dárky, nýbrž o základní příslib sociálního státu, a dodala, že na rozdíl od zaměstnavatelů vidí vždy obě strany mince, vysmáli se jí přítomní podruhé.

Výsměch představitelů německých firem ji údajně zranil, přiznala o týden později v diskuzním pořadu na kanálu ntv, když byla nucena vysvětlit válku, kterou její poraněné ministerské ego vyhlásilo zaměstnavatelům během víkendového sjezdu mládežnické organizace sociálních demokratů JUSOS. Výsměch za její (nutno říci hloupé) výroky byl pro paní ministryni zásadním životním zážitkem, protože se ukázalo „proti komu vlastně musíme společně bojovat“. 

Byla prý „záměrně špatně pochopena“ odmítavě naladěnými „pány, většinou muži v pohodlných křeslech“, z nichž někteří byli oděni do obleků na míru. Taková nehoráznost! Pohodlná křesla kongresového centra! Obleky na míru!

K třídnímu boji ministryně se přidali i účastníci sjezdu mladých socialistů v Mannheimu – místo aby se postavili na stranu svých křesťansko-demokratických vrstevníků, kteří možná mají jiná politická přesvědčení, ale – přinejmenším co se týče fiskální udržitelnosti systému pro mladší ročníky – stejné generační zájmy. 

I v případě mladých socialistů se však ukázalo, že jejich názory se více než na faktech a znalosti demograficko-hospodářské reality zakládají na ideologických dogmatech a emocích. A tak předseda JUSOS Philipp Türmer prohlásil, že mladí poslanci CDU a CSU nemluví za svou generaci, ale z perspektivy „dětiček z bohatých rodin v značkových bundách Barbour“. Sklidil frenetický potlesk. 

Další z delegátů si ještě přisadil a (opět za nadšeného jásání mladých soudruhů) označil členy Junge Union za snoby, kteří si čekání na (kapitálovou) rentu v bytech v osobním vlastnictví krátí diskuzemi o tom, jak ještě více snížit „poslední penzi stařence žijící v nájemním bytě“.

Radikální změny systému tak, aby byl připraven na budoucnost, požadují i zaměstnavatelské asociace. Jejich experti kritizují NEreformu jako roztříštěnou a příliš velkorysou. Obávají se, že bez změn budou firmy čelit vyšším daním z mezd a později i vyšším odvodům, což sníží konkurenceschopnost stagnujícího hospodářství. 

Před následky NEreformy varovalo v otevřeném dopise i 22 předních německých ekonomů, ale také instituce jako OECD. Ani je však ve vyostřeném boji o moc nikdo neposlouchá.

Výsledek hlasování ukázal, že křesťansko-demokratická frakce dokáže zdisciplinovat většinu svých členů a přinutit je hlasovat ve prospěch „vyššího dobra“ – pod kterým kancléř Merz, vedení strany a šéf frakce Jens Spahn chápou udržení koalice za každou cenu. Mezitím se křesťanští demokraté jako pověstná žába pomalu vaří v hrnci a stále více se vzdalují svým předvolebním slibům. 

Pravda, pozice kancléře není jednoduchá, protože alternativa v podobě menšinové vlády spoléhající na Alternativu (pro Německo) s sebou přináší řadu dalších rizik. Vzpoura mladých křesťanských demokratů však naznačuje, jak nekoherentní je koaliční slepenec. 

Kdyby byli všichni mladí poslanci, kteří s NEreformou nesouhlasí, hlasovali dle svého svědomí, byl by balíček přijat jen díky zdržení se poslanců z Die Linke. A to by mělo být pro Merze odmítajícího jakoukoli formu spolupráce s extrémisty nejen zprava, ale i zleva, dostatečným varováním. Nemluvě o tom, že pár levicových extrémistů má přímo ve vládě.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.