Nový režim, staré chyby? Na bratříčkování se Sýrií je příliš brzy

Návštěvu špiček EU v Sýrii 9. ledna 2026 zastínily události v Íránu a Latinské Americe. Přestože šlo o první návštěvu nejvyšších představitelů EU, konkrétně předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a předsedy Evropské rady Antónia Costy od svržení Asadova režimu a převzetí moci Ahmadem Šarou.

Návštěva měla „otevřít novou kapitolu“ ve vztazích mezi EU a Sýrií skrze tři pilíře, jak se uvádí na stránkách Evropské komise.

Za prvé: Nové politické partnerství podporující mírový a inkluzivní přechod, usmíření v Sýrii a regionální reintegraci země.

Za druhé: Posílení obchodní a hospodářské spolupráce podpořené nemalým finančním balíčkem na roky 2026 a 2027, který umožní socioekonomické oživení, obnovu a usnadnění soukromých investic. Mimo jiné prostřednictvím zapojení Sýrie do iniciativ v rámci Paktu pro Středomoří.

Za třetí: Finanční balíček ve výši přibližně 620 milionů eur na roky 2026 a 2027, který zahrnuje humanitární pomoc, podporu oživení a bilaterální podporu.

Von der Leyenová uvedla: „Před více než rokem začal konečně strach ustupovat naději, příležitostem a možnosti obnovy, po desítkách let mlčení a státního násilí. Víme, že cesta k usmíření a oživení je náročná. Uzdravení, obnova života a budování důvěry v instituce totiž vyžadují čas. Jsme tu dnes, abychom pracovali pro Sýrii a pro všechny Syřany. Abychom dosáhli cíle nové, mírové, inkluzivní a bezpečné Sýrie.“

Návštěva měla jednu vadu na kráse, a to dění na severu Sýrie ve městě Aleppo, odkud bylo už v době návštěvy vysídleno 142 000 lidí, především Kurdů. Střety mezi syrskou armádou a kurdskými silami nabývaly na síle.

Tyto události sice von der Leyenová a Costa úplně nepřešli, ale komentovali je víc než mírně slovy, že eskalace je znepokojivá. Státní návštěva probíhala dále ve velice přátelském duchu.

Nejednalo se přitom o zdaleka první případ násilí, poté co se ujal moci bývalý terorista Ahmad Šara, který má bohatou minulost například v al-Káidě a podobných organizacích. Šara stojí v čele Sýrie od přelomu let 2024 a 2025, kdy opoziční síly bleskově obsadily zemi a došlo k nastolení nového režimu.

K prvním zločinům začalo docházet vzápětí po převratu. Sektářské násilí dolehlo na alavity, zhruba 12% menšinu žijící převážně na severozápadě země. Jejich příslušníkem byl i Bašár Asad, za jeho vlády alavité nadproporčně působili ve významných funkcích. 

Násilí namířené proti této komunitě vyvrcholilo na začátku března 2025. Podle agentury Reuters přišlo během několika dní o život zhruba 1 500 alavitských civilistů. K řadě vražd došlo při koordinovaných vpádech ozbrojených skupin do alavitských vesnic a městských čtvrtí. Útočníci postupovali systematicky – chodili od domu k domu, zjišťovali identitu obyvatel a jejich náboženskou příslušnost. Následovaly okamžité popravy, při nichž nebyly ušetřeny ani ženy a děti. Další alavité byli odvlečeni neznámo kam a beze stopy zmizeli. Skutečný počet obětí zůstává neznámý.

Terčem násilí se stala také drúzská komunita, zhruba tříprocentní náboženská menšina soustředěná především v jižní syrské provincii Suvajda se stejnojmenným hlavním městem. Drúzové pád režimu Bašára Asada zpočátku vítali, zároveň však vůči nové centrální moci vystupovali obezřetně. Odmítali plnou integraci do nově budovaného státu a usilovali o zachování široké míry místní samosprávy.

Napětí mezi drúzskými ozbrojenými skupinami, místními milicemi a silami loajálními Damašku postupně narůstalo a v roce 2025 přerostlo v otevřené střety. Ty si vyžádaly značný počet obětí a vedly k rozsáhlému vysídlení civilního obyvatelstva, přičemž přesná čísla zůstávají předmětem sporů a liší se podle zdrojů.

Nabih Bulos v reportáži pro Los Angeles Times popsal útoky následovně: „Systematicky vypalovali a vyplenili více než třicet vesnic, popravili civilisty, zmrzačili jejich těla. Muže zneuctili tím, že jim uřízli kníry, které jsou mezi drúzy považovány za znak duchovní zralosti. Hrdě pak zveřejnili videa se svými trofejemi na sociálních sítích.“

Po eskalaci násilí v provincii Suvajda se drúzští představitelé obrátili na mezinárodní aktéry s výzvami k ochraně civilního obyvatelstva. Ty vyslyšel Izrael, který v oblasti vojensky zasáhl: podle Reuters izraelské bezpilotní prostředky opakovaně útočily na cíle syrských vládních sil v okolí města Suvajda s cílem zabránit dalším útokům na drúzy během sektářských střetů. 

Tyto údery přispěly k utlumení nejprudších bojů a vyhlášení křehkého příměří; provincie si od té doby udržuje vysokou míru faktické autonomie, zůstává však součástí Sýrie, přičemž uvnitř drúzské komunity sílí požadavky na institucionální zakotvení samosprávy, zatímco názory na odtržení či orientaci na Izrael se liší, a bezpečnostní situace zůstává nestabilní s ojedinělými incidenty, včetně dronových útoků hlášených na začátku roku 2026. 

Současně pokračují boje také na severu země, zejména v oblasti Aleppo. Kurdské síly, které představují zhruba deset procent obyvatelstva Sýrie, kontrolují rozsáhlé území na severovýchodě země a dlouhodobě odmítají model silně centralizovaného státu pod vedením Ahmada Šary. Jejich postavení posiluje přetrvávající, byť omezená podpora ze strany USA, které v minulosti v kurdských oblastech zřídily vojenské základny a nadále zde udržují bezpečnostní přítomnost.

Jak je patrné, Sýrie je velmi komplikovaná, etnicky i nábožensky heterogenní země, která těžko může fungovat v míru, aniž by v ní měly menšiny vysokou míru autonomie. Šara prezentuje centralizaci moci jako nezbytnou pro obranu národní jednoty a suverenity Sýrie. Ve skutečnosti právě centralizace dovedla Sýrii k občanské válce a nakonec k pádu režimu Bašára Asada. Soustředění moci v Damašku bez smysluplného zapojení periferních oblastí stabilitu nepřinese.

Ačkoli se nový režim projevuje méně brutálně než předchozí a pro sunnitskou většinu jistě přijatelněji, nejsem si jistý, zda na bratříčkování se s jeho nejvyšším představitelem není příliš brzo. Nezpochybňuji důležitost udržování diplomatických styků i s problematickými režimy, ale takto přátelská návštěva nejvyšších představitelů EU mi přijde příliš, vzhledem k tomu, že nový režim nebyl tlačen k ochraně menšin nebo k otevření diskuse o politickém uspořádání v Sýrii.

V zájmu EU jednoznačně je stabilní a prosperující Sýrie, kde si evropská sedmadvacítka udržuje svůj vliv. Ursula von der Leyenová uvedla, že závazek EU není nezištný: „Chceme, aby Syřané měli reálnou perspektivu návratu domů a obnovení svých životů. Proto posilujeme spolupráci s regionálními partnery, včetně Turecka, Jordánska a Libanonu, jakož i s UNHCR, abychom podpořili jejich bezpečný, důstojný a dobrovolný návrat.“

Jaký bude mít tato návštěva dopad a jak se využijí peníze, kterými hodlá EU Sýrii podpořit?

Pro Ahmada Šaru setkání zvýšilo jeho prestiž ve světě. Představitelé EU ho de facto ujistili, že se Evropa nebude míchat do vnitřních záležitostí Sýrie. Z krátkodobého hlediska návštěva přinesla zisk především pro Damašek. Ahmad Šara získal mezinárodní uznání bez nutnosti učinit zásadní ústupky. Finanční podpora a politická gesta přišla, aniž by byl tlačen k ochraně menšin nebo k otevření diskuse o politickém uspořádání v Sýrii.

Evropská podpora bez jasných podmínek, kontrolních mechanismů a ochoty veřejně pojmenovávat porušování lidských práv v Sýrii se může lehce stát nástrojem legitimizace nového autoritářského režimu, místo iniciátorem transformace.

Pokud má mít evropské angažmá v Sýrii dlouhodobě pozitivní dopad, bude muset EU opustit současnou rétoriku a začít klást nepříjemné otázky. Jinak hrozí, že finanční pomoc skončí jako palivo pro další centralizaci moci, další konflikty na periferiích a další vlny násilí. Nepodaří se vytvořit podmínky pro návrat evropských Syřanů zpět do vlasti, spíš další donutí zemi opustit a Evropa se znovu ocitne v roli přihlížejícího.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy i v roce 2026. Díky!