Osobní zkušenost s Ladislavem Vrabelem, kterému Ústavní soud posvětil lhaní

Obecně panuje názor, že akcelerátorem aktivity proruských dezinformátorů byl covid. (Nejen) v případě Ládi Vrabela ale „šílenství“ odstartovalo mnohem dříve. Projevovat se pak začalo v plné parádě už v roce 2015, v době vrcholící migrační krize.

Vrabel byl jedním z aktivistů působících v iniciativě Islám v České republice nechceme (IVČRN). A byl skutečně velmi aktivní. Mimo jiné psal články na web IVČRN, který dodnes existuje, ale nachází se v „klinické smrti“ – poslední příspěvek je z března roku 2023, v roce 2015 však vypouštěl texty s kadencí kulometu. S ověřováním informací se při tom příliš nezdržoval. 

Demonstrujme to například na článku s bombastickým titulkem „Řím, Koloseum: Muž srazil 26letou turistku na kolena a za křiku Allahu Akbar předváděl stovkám turistů popravu ve stylu ISIS“. Dnes už ho nedohledáte, ale vzhledem k tomu, že se mi Láďa Vrabel pochlubil svou neúnavnou činností a poslal mi screenshot své „práce“ (viz níže), je patrné, že tento hoax sdílelo přes 1800 lidí. 

Muslim s nožem byl ve skutečnosti brazilský bezdomovec, který volal, že ho „poslal Bůh“, turistka nebyla zraněna. Alláha měl v titulku původně i italský list La Repubblica, na rozdíl od IVČRN ho ale později opravil. 

Po publikování článku se v IVČRN rozčilovali, že této události nejsou média plná. Odpověď, proč tomu tak bylo, může poskytnout například tento souborný článek z webu Idnes, případně facebookový post níže.

Příspěvek IVČRN se tehdy dostal i ke mně a zvedl mi mandle a tlak. Proto jsem napsala Láďovi, se kterým se znám z Českých Budějovic drahná léta, poměrně ostrou zprávu. 

Je nutné podotknout, že v té době na vás hoaxy ještě nevyskakovaly skoro i z lednice. Kdybych dnes měla psát zprávu každému dezinformátorovi, asi by to byla práce na plný úvazek, včetně nočních a  víkendových služeb.

Ladislav Vrabel reagoval dotčeně. Nezamlouval se mu především můj „tón“: „Až ode mě budeš příště něco chtít, doporučuji slušný, přátelský tón a kouzelná slovíčka v případě prosby,“ psal mi tehdy. Moje „prosba“ zněla: „Nešiř bludy a ověřuj informace ze dvou na sobě nezávislých zdrojů.“

Už tenkrát měl Láďa Vrabel jasno. Bude si psát a říkat, co bude chtít. S tím, jestli je to pravda, se trápit nebude. Ze svého přesvědčení dosud neustoupil ani o píď. Ústavní soud mu nyní jeho přístup posvětil.

Že Vrabel neumí pracovat s informacemi a (ať už záměrně, nebo z vlastní blbosti) klame veřejnost, pochopila například i bývalá pirátská místopředsedkyně Ingrid Romancová. V osobní vzpomínce se svěřuje, že původně Vrabela obdivovala. Nutno podotknout, že nebyla sama. V jeho prvotních publicistických pokusech dodávala agilnímu aktivistovi relevanci i respektovaná celostátní média.

Tehdy nekompromisně tepal budějovickou radnici, psal o „kmotrech z Hluboké“ atp. Česká televize označovala jeho (dnes již neexistující) web ceske-budejovice.cz za českou obdobu serveru WikiLeaks, web E15 ho vyzpovídal v obsáhlém nekritickém rozhovoru, v němž ho popisuje jako mladíka s andělskýma očima, který chodí v obleku a k obědu si dává salát...

Vrabelovým hnacím motorem a impulsem k publikační činnosti ale byla pomsta za to, že byl vykázán z provozování pizzerie v centru Budějovic, jak ostatně sám přiznal v rozhovoru.

Jaká byla Vrabelova motivace u protiislámských textů? Těžko říct. V konverzaci se mnou deklaroval, že svou činnost provádí zdarma a z přesvědčení. Postupem času ale na šíření strachu a dezinformací celkem slušně zbohatl, byť jen dočasně, a nakonec si ušil z ostudy kabát, protože se celá republika dozvěděla pravdu o jeho majetkových poměrech.

Jeho politická hvězda zhasla tak rychle, jak se rozsvítila. Zatímco na jím svolanou demonstraci v září 2022 přišlo zhruba 70 tisíc lidí, o dva roky později už jeho akce nepřitáhly ani setinu z původního množství podporovatelů.

Včera mohla jeho narcistická duše opět zaplesat. Plnil totiž stránky českých médií svým vítězstvím nad nižšími instancemi české justice. Ústavní soud zrušil peněžitý trest 10 000 korun, jenž mu byl uložen za zjevnou dezinformaci, kterou mátl své příznivce na sociálních sítích. 

Před třemi lety v živém vysílání prohlašoval, že naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi ze stíhaček. Následně nastínil i další scénář, ve kterém Rusko bude jaderný útok vůči České republice opětovat a Čechům tak zbývá posledních pár měsíců života. Že Česká republika nedisponuje jadernými zbraněmi asi ani nemá smysl dodávat.

Za šíření poplašné zprávy si původně od Obvodního soudu pro Prahu 1 vysloužil čtyřměsíční trest s podmínečným odkladem na 1,5 roku. Další instance – Městský soud v Praze, ke kterému se odvolal, zmírnil trest na peněžitý ve výši 10 000 korun. Vrabel pokračoval v odvolávacím maratonu. Nejvyšší soud mu vstříc nevyšel s tím, že svobodu projevu nelze zneužívat k šíření poplašných zpráv. Ústavní soud však jeho rozhodnutí zvrátil a nahrál tak nikoli na smeč, ale na celý turnaj dezinformátorům.

„Svoboda projevu je nedílnou součástí demokratického právního státu. Pod ochranou jsou přitom nejen projevy, které jsou přijímány příznivě či jsou považovány za neškodné či bezvýznamné, ale i ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují,“ vysvětlil rozhodnutí soudce zpravodaj Tomáš Langášek, který ostatně příští týden bude hostem v podcastu DIMUN na INFO.CZ, kde se ho Petr Dimun bude ptát mimo jiné i na tuto konkrétní kauzu.

„Ústavní soud nezpochybňuje legitimní zájem státu bránit se proti šíření dezinformací všeho druhu, neboť mohou způsobit vážné škody a poruchy v jednotlivých lidských životech, společnosti a v chodu demokratického státu To ale nic nemění na postavení svobody projevu v ústavním pořádku jako zásadní a trvalé hodnoty, která musí být chráněna i ve světle výzev, jež s sebou přinášejí moderní technologie a obrana proti dezinformacím. Ani šíření dezinformací tedy není vyňato z dosahu Listiny v tom smyslu, že by je bylo možno jakkoli omezit a postihovat za libovolným účelem,“ rozhodli soudci.

Vrabelova dezinformační halucinace podle nich nenesla prvky poplašné zprávy a nezpůsobila přímé ohrožení. To sice možná ne, ale k plíživému ohrožení demokracie, která podle soudců „musí šíření takových projevů a podobných nesmyslů ustát“, dochází prostřednictvím dezinformátorů dnes a denně. 

Sám Vrabel označuje své výroky za pouhé názory a nadsázku, které navíc lidé těžko uvěří. Na své minimálně dekádu trvající cestě, při které hrdě nese „pochodeň dezinformací“, už musel pochopit, že lidé uvěří lecčemu. Nejspíš ale vlastním lžím věří i on sám. A pokud ne, tím hůř. Pak by totiž nejednal v zájmu (byť obludně pokřivené) pravdy, ale zištně. Škodu každopádně působí tak jako tak. 

Ústavní soud vyslal hned dvojí poselství. Pro dezinformátory, že mohou beztrestně lhát, a pro nás ostatní, že to, co je napsáno na české standartě, už neplatí.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.