Nejde o mě, ale o to, aby se takové příkoří, jaké se stalo mně, nemohlo opakovat jindy a jiným, říká v rozhovoru pro INFO.CZ bývalá ministryně Vlasta Parkanová. Nejvyšší soud vyhověl minulý týden jejímu dovolání, když kritizoval nižší soudy, že v případě stanovení odškodnění za její vykonstruované obvinění nezohlednily míru, s jakou policisté a státní zástupci porušovali presumpci neviny.
Nejvyšší soud vyhověl vašemu dovolání a zrušil předchozí rozhodnutí o výši odškodnění. Co tomu říkáte?
Samozřejmě to vítám. Tim spíše, že jsem váhala, zda bolavé téma znovu podáním návrhu otvírat. Teď jsem o to raději, že jsem se k tomu odhodlala.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily to, jak masivně policisté a státní zástupci ignorovali presumpci neviny a také „zjevnou nedůvodnost trestního stíhání“. Lenka Bradáčová však ve svých veřejných vystoupeních setrvale tvrdí, že podání obžaloby bylo ve vašem případě důvodné. Očekáváte, že svůj názor nyní změní?
Nejde o to, co já očekávám. Věci, které se mi staly, se zpátky vzít nedají. Jde o víc: aby se taková příkoří v právním státě, kterým stále jsme, nemohla stávat i jindy a jiným. Značná moc – a tu policisté a státní zástupci mají – musí mít v nějaké podobě svůj protipól, tedy odpovědnost. Mimo právo ji představuje morálka a svědomí. U řady lidí se s tím vystačí. U jiných je na to třeba zákon.
Nejvyšší soud také v rozhodnutí uvedl, že sebereflexe a omluva policie a státního zastupitelství může mít vliv na výši odškodnění, tedy že by v takovém případě mohlo být nižší. Vnímala byste omluvu právě od paní Bradáčové jako satisfakci?
Asi oba víme, že to je zcela hypotetická otázka. Nic od dotčených osob, a není to jen paní Bradáčová, osobně nečekám. Nevím, jak to vyzní, ale já bych jim přála sebereflexi kvůli nim samotným. Já jim i ve svém vlastním zájmu odpustila. Jde o to, aby oni mohli odpustit sami sobě, až budou bilancovat svůj život. Přeji jim, aby to dokázali. I když asi o mé přímluvy teď nestojí.
Čím si vysvětlujete tu mimořádnou zarputilost a neschopnost přiznat chybu, navzdory všem zprošťujícím rozsudkům i zjevným faktům? O čem to svědčí?
Nejvyšší soud ve svém rozsudku píše mimo jiné o vykonstruovaném obvinění, nezákonnosti stíhání od samého počátku. Pro mě jsou tyto věty satisfakcí, hodně pro mě znamenají a analýzu těch vámi citovaných postojů ponechám jiným.
Podílela jste se od počátku na demokratických změnách v této zemi, jste právnička, bývalá ministryně spravedlnosti. Je podle vás v pořádku, že v čele soustavy státního zastupitelství stojí člověk, který zpochybňuje pravomocná rozhodnutí soudů?
Já jsem se poprvé stala poslankyní v lednu 1990. To velká část vašich čtenářů možná ani nebyla na světě. Zažila jsem předtím komunistickou justici a nikdy si nepřestanu vážit změn, které se od té doby ve společnosti odehrály. Přes všechny chyby a přehmaty, které v jedné jednotlivosti dopadly i na mne.
Vaše otázka mi připomněla paradox: ministr Blažek se mi jménem státu omluvil. Mimo jiné řekl, že se paní Bradáčové ptal, zda by se i ona neomluvila. Reakci známe. A tentýž ministr Blažek ji zároveň prosazoval a prosadil do čela Nejvyššího státního zastupitelství. Jste si jist, že vaše otázka patří mně?
Jak dosud ovlivňuje tenhle případ život váš a vašich blízkých?
Brzy mi bude 74 let. Není čas na sebelítost a nářek nad tím, co bylo ztraceno. Život má mnoho podob a skoro všechny stojí za to žít. Snažím se tuhle neblahou kapitolu co nejvíc vytěsnit, nedat ji už v životě ani o milimetr víc, než je nevyhnutelné.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
