GLOSA LADISLAVA NAGYE | Oválná pracovna se v poslední době stala nebezpečným místem. Na hosty tam čekalo spousta nástrah, nezřídka čelili koordinovanému útoku přítomných. Kancléř Friedrich Merz prošel se ctí, prostor i diskusi ovládl.
Už řeč těla dávala tušit, že Merz sebou „orat“ nenechá. Využil své vysoké štíhlé postavy a do křesílka se pohodlně opřel, nohu si přehodil přes nohu. Jako by byl u sebe doma a hostil Trumpa sedícího na okraji křesla.
Německý kancléř mluvil klidně, výbornou angličtinou (zlomyslně by se chtělo dodat, že širší slovní zásoba mu proti Trumpovi dávala značnou výhodu) a i když nemluvil tolik jako jeho americký protějšek, diskusi jasně směřoval tam, kde ji chtěl mít.
Je třeba dodat, že situace hrála Merzovi do karet. Trump zjevně nebyl ve své (útočné) kůži, patrně zaskočen náhlým a hořkým koncem své „bromance“ s Elonem Muskem. Ostatně právě Muskova zrada a Trumpovo zklamání z něj zabralo velkou část jeho projevu.
Na druhé straně Trump vůči Merzovi cítil sympatie: vnímal ho jako protivníka Angely Merkelové, kterou americký prezident tvrdě kritizuje za její vítačskou politiku, a také jako člověka, který se veřejně vyslovil proti projektu Nord Stream 2. Svůj podíl na zastavení projektu Trump opakovaně zdůrazňoval jako důkaz, že rozhodně je na Rusko „tvrdý“.
Hlavním tématem byla samozřejmě ruská agrese na Ukrajině. V tomto bodě jsme sledovali zvláštní hru. Trump se neustále pokoušel rozhodit odpovědnost na obě země, Merz ho stručně, obratně a nekonfliktně vracel k tomu, že Rusko je agresor a Ukrajina napadený.
Trump se tak například pokoušel omluvit neúspěch své mírové mise „analogií“ (jeho slova) s dvěma dětmi peroucími se v parku. Říkal, že prostě někdy je nejde od sebe odtrhnout, že se musejí nechat. Dokonce – velmi hloupě – dodal, že stejné to je v hokeji, kde jde hlavně o show pro diváka. Merz mu klidně odvětil, že Evropa a USA mají povinnost zastavit boje hned.
Když začal Trump mluvit o děsivých jatkách, polích posetých lidskými údy (a zjevně mluvil o bitevních polích na frontě), Merz to chytře posunul a „pochopil“ tak, že se mluví o ukrajinských městech zasažených ruskými střelami. Na což odvětil, že Rusko útočí na civilisty, kdežto Ukrajina výhradně na vojenské cíle. Tuhle přetahovanou nakonec Merz zakončil trumfem: zmínil únosy ukrajinských dětí. Bylo vidět, že tady zasáhl citlivé místo a Trump se výrazně stáhl.
Rozhovor samozřejmě na situaci nic nezmění. Ukázal to, co dlouho bylo jasné, totiž že Donald Trump se zdráhá na Rusko tvrdě zatlačit. Zároveň však tento rozhovor naznačil, že možná podobný soustředěný a chytrý nátlak spojenců na amerického prezidenta může jeho uvažování trochu posunout. Protože, nenechme se mýlit, impeachment není úplně pravděpodobný – ať bude v Epsteinově spisu cokoli.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
