Akademici berou méně než učitelé. Reforma vysokých škol to sama nezmění

Nástup Roberta Plagy do funkce provázela vysoká očekávání, zejména s ohledem na jeho předchozí působení na ministerstvu. U učitelů požíval důvěry, věřili ve změnu. A do úřadu vstoupil skutečně rázně: velkou reformu vzdělání odložil o rok a naopak ohlásil velkou reformu fungování vysokých škol. Nicméně dokud se nezmění struktura finančního ohodnocení pedagogů, jsou všechny reformy marné.

Robert Plaga pozastavil reformu školství na základních školách v podobě nových rámcových vzdělávacích programů. A to je jistě dobře. Nebyla dobře připravená, nebyla dobře komunikovaná a neměla ani podporu učitelů. Plaga vinu svalil na svého předchůdce, což je politicky logické i věcně oprávněné, protože ministr nese hlavní odpovědnost. Na druhou stranu tento krach vzdělávací reformy nepřipravoval jen ministr. Je to selhání celého úřadu a ukazuje na hluboký problém českého školství, zejména jeho vedení ze strany ministerstva, jímž je absence kontinuity a systematičnosti. K čemu jsou mraky úředníků a všechny ty instituty napojené na ministerstvo, když nedokážou dodat to, co se po nich chce? A druhý problém: pokud Plaga, podle všeho správně, pozastavil reformu připravovanou roky, skutečně věří, že ji ti samí úředníci dokáží za rok dát do pořádku?

Školství je specifické svou velkou setrvačností. Každá změna se projeví až za dlouho a proto by se změny měly provádět opatrně, uvážlivě a na základě široké politické shody. Stejně tak se školství musí vyvarovat toho, aby neuváženě reagovalo na údajné požadavky trhu práce, případně vývoj technologií. První má vždycky nějaké požadavky, druhý probíhá tak rychle, že na něj systémově reagovat nejde.

Jednu velkou reformu však Robert Plaga chystá. Tou má být řízení vysokých škol. Plaga v době, kdy úřad ministra zastával Mikuláš Bek, řídil Národní akreditační úřad, takže by měl mít k problematice vysokých škol blízko. Jenže pokud se shodneme na tom, že nový systém řízení vysokých škol by měl být především efektivnější, tak výstupy Národního akreditačního úřadu nejsou pro Plagu zrovna nejlepším doporučením. Jsou totiž zatíženy obrovským byrokratickým balastem, který je protikladem nějaké efektivity.

Plaga má nicméně naprostou pravdu, že řízení vysokých škol potřebuje změnu. Ta však v žádném případě nemůže být povrchová, například v tom, že by se jen upravily pravomoci rektorů, děkanů a akademických senátů, případně se změnil podíl studentů na rozhodování o směřování univerzit, jak se o tom někdy mluví. Na druhé straně je třeba, aby si univerzity stále zachovaly jistou autonomii, což dává smysl i vzhledem k výše zmíněné absenci jakékoli kontinuity fungování ministerstva školství. Právě tato autonomie je totiž obranným mechanismem proti zbrklým změnám.

Nicméně ještě než reforma vůbec začne, už se objevuje první pochybnost, která dokládá jistou schizofreničnost současného kabinetu. S reformou vysokého školství má totiž Plagovi pomáhat nedávno založená nezisková organizace Institut pro rozvoj vysokého školství. Ano, témuž Plagovi, který chce (celkem správně) omezovat působení neziskových organizací na školách, bude s reformou špičky vzdělávací pyramidy pomáhat jiná „neziskovka“. To je byznysový projekt dvou někdejších úředníků ministerstva školství, potažmo Národního akreditačního úřadu. Ti v médiích argumentují, že pozice mimo ministerstvo jim umožňuje pracovat efektivněji. Pokud je tomu skutečně tak, měl by Plaga nejprve provést důkladnou reformu svého úřadu, a teprve pak přistoupit k významné reformě vysokých škol. Asi není třeba dodávat, že žádná nezisková organizace není úplně nezisková: sice negeneruje zisk, který by se danil a z něhož by profitoval stát, ale pro své aktéry nepochybně „zisková“ je.

Druhá věc je, čemu má reforma pomoci. Lze se bohužel důvodně domnívat, že Robert Plaga zde bude pokračovat v blouznění Fialova kabinetu. Konkrétně v tom, že nějaká zázračná reforma přinese vyšší úroveň našich vysokých škol a jejich významný posun v mezinárodním žebříčku. K tomu je třeba říct jediné: nepřinese. Je chimérou se domnívat, že nějakou zázračnou reformou lze v systému najít prostředky, které v něm chybějí. Že se část peněz prostě vyplýtvá, to je charakteristika každého velkého systému. A školství je v tomhle ještě poměrně nevinné — na rozdíl od jiných oborů.

Takže ne. Reforma řízení vysokých škol možná přinese zprůhlednění vztahů mezi státem a školami a taky zamezí sporům, které v nedávné době plnily mediální prostor. Nicméně pokud je jejím cílem to, že nebudeme číst o rektorce šplhající po žebříku, aby odvolala děkana, je to cíl dost skromný.

Hlavním problémem, kterému čelí české vysoké školství, je dlouhodobé podfinancování. To se s poklesem prostředků vyčleněných na výzkum teď ještě zhorší. Problém to nebude jen pro vysoké školy, ale pro celé školství prostě a jednoduše proto, že vysoké školy tvoří vrchol pyramidy. Ministr Plaga deklaroval, že nástupní plat učitele s vysokoškolským vzděláním by měl být 50 tisíc korun a na konci volebního období by všichni učitelé měli brát v průměru 75 tisíc. Jenže na onen deklarovaný nástupní plat 50 tisíc velmi často nedosáhnou ani vysokoškolští pedagogové s ukončeným doktorským vzděláním, kteří tyto učitele připravují a pořádají pro ně kurzy průběžného vzdělávání. Skutečně si někdo soudný myslí, že tohle je udržitelná situace?

Pokud je systém nastaven tak, že v současné době mají vyšší platy než vysokoškolští pedagogové i učitelé základních škol, něco špatně je. To nevyřeší žádná reforma pravomocí rektorů a senátů. Stejně tak je naivní si myslet, že to vyřeší vysoké školy samy — tím, že se jim prostě sníží peníze a ony se nějak vnitřně požerou, takže přežijí ty nejsilnější.

Pokud to Plaga myslí se zkvalitněním školské soustavy vážně, musí začít od vrcholu pyramidy a systematicky postupovat dolů. Reformy řízení a další věci více či méně organizační povahy budou vítaným doplňkem, leč samy nic nevyřeší.

Samozřejmě se objeví námitka, kde na to vzít? Rozpočet není v ideální kondici a i když sám Robert Plaga v minulosti připustil, že školství by bylo jednou z oblastí, u kterých by stálo za to se zadlužit, z hlediska veřejných financí toto nic neřeší. A pokud stav veřejných financí neumožňuje, aby vysokým školám byly přiznány vyšší finanční prostředky, tak jim musí být umožněno si je získat jinak, například tolik diskutovaným zápisným, anebo ještě lépe školným.

Školné by ministerstvu ušetřilo i rozhodování, které školy a obory podpořit a které ne. Jasně by totiž ukázalo, které obory se uživí a které jsou na tom špatně. Ty neatraktivní, případně nepočetné — pokud je to v zájmu státu, by pak bylo možné podpořit jinak.

Jenže tady ministr Plaga spadne do pasti populismu. Školné se v češtině stalo démonickým slovem, přitom by řešilo mnohé včetně motivace studentů řádně studovat. Mimo jiné by ušetřilo státní kase značné prostředky druhotně: je veřejným tajemstvím, že řada lidí se zapisuje na školy, aby nemuseli platit sociální a zdravotní pojištění. Jenže, ruku na srdce, dokáže si někdo představit, že vláda Andreje Babiše zavede školné?

A tak je pravděpodobnější chmurný scénář. Vláda vysokým školám nepřidá a platy na nich budou výrazně pod úrovní platu na školách středních a základních. Chvíli ještě bude platit to, co vyjádřil jeden člověk působící jako pedagog na střední a vysoké škole: „na střední si chodím pro peníze, na vysokou pro prestiž“. Z působení na vysoké škole se stane něco jako hobby, což nějakou, vlastně i celkem dlouhou dobu bude fungovat, ale nějakému profesionálnímu způsobu fungování to bude čím dál vzdálenější.