Podle šéfa Asociace pohřebních služeb ČR Jaroslava Mangla vymysleli Češi „fígl“, jak ušetřit za pohřeb. Nechají nebožtíka pohřbít na státní útraty a pak od státu odkoupí urnu. „Je to protizákonné a neetické, ale běžně se to děje. A stát jen přihlíží, protože na celém systému sociálních pohřbů celkově vydělává stovky milionů,“ řekl Jaroslav Mangl.
Hodně lidí si dnes stěžuje na ceny pohřbů, které jsou tak vysoké, že se kvůli nim rodiny zadlužují. Nehrozí doba, kdy bude klasický pohřeb jen pro bohaté?
Tvrzení, že ceny pohřbů rostou, je naprosto nesmyslné. Pohřebnictví je naopak jedním z mála oborů, ne-li jediným, kde ceny, zejména kvůli vysoké konkurenci mezi pohřebními službami, už roky navzdory inflaci a rostoucím cenám energií prakticky stagnují. Jen si to možná lidé neuvědomují nebo nechtějí uvědomit. Přitom i za socialismu, kdy konkurence neexistovala, byly pohřby mnohem dražší než dnes.
Opravdu? Kolik stál pohřeb za socialismu?
V roce 1989, kdy lidé běžně brali třeba dva a půl tisíce korun měsíčně, vyšel pohřeb přibližně na 4 000 až 5 000 korun. Na to lidé rychle zapomínají. V poměru k průměrnému platu byly pohřby opravdu mnohem dražší než dnes.
Kolik stojí v průměru pohřeb v dnešní době?
Ceny se samozřejmě liší podle druhu poskytnutých služeb. V průměru ale uvádíme cenu cca mezi 30 000 až 40 000 korunami. I když se to někomu může zdát hodně, vzhledem k tomu, že průměrný plat v Česku aktuálně přesahuje 48 000 korun, je to v poměru k platům mnohem méně než za socialismu.
Navíc je třeba připomenout, že
v socialistickém pohřebnictví existovaly v nabídce prakticky jen
jedny rakve, vystlané, s nadsázkou řečeno, novinami, těla
převážely staré avie a dvanácettrojky. Úroveň pohřebních
služeb byla s dnešním stavem nesrovnatelná, přesto byly tyto
služby za socialismu výrazně dražší.
V roce 1989, kdy lidé běžně brali třeba dva a půl tisíce korun měsíčně, vyšel pohřeb přibližně na 4 000 až 5 000 korun. Na to lidé rychle zapomínají.
Přesto ale není částka kolem 40 000 korun za pohřeb zanedbatelná. Podle statistik přibývá takzvaných sociálních pohřbů na náklady státu.
Ano, ovšem to příliš nesouvisí s životní úrovní. Jde spíše o to, že mnoho Čechů vymyslelo způsob, jak ušetřit za pohřeb a přitom mít pocit, že se nakonec o nebožtíka vlastně dobře postarali.
Jak to myslíte?
Jednoduše. Sociální pohřby, a v zahraničí to tak opravdu je, mají sloužit k tomu, aby byli důstojně pohřbeni lidé, kteří nemají nikoho z příbuzných, kdo by se o jejich pohřeb postaral. V Česku ale takto své příbuzné pohřbívají i milionáři.
To je legálně možné?
Samozřejmě. V Česku můžete po zemřelém převzít dědictví, ale přesto přenést starost o pohřeb na stát. Prostě sdělíte, že z nějakých důvodů nemůžete tatínka, maminku či babičku pohřbít. A v tom případě a bez ohledu na vaše skutečné finanční možnosti následuje sociální pohřeb na náklady státu. Majetkové poměry pozůstalých nikdo nezkoumá.
A to si stát nechá líbit?
Stát na sociálních pohřbech v celkovém měřítku vydělává. Vypadá to jako sociální služba, ale ve skutečnosti jde o výdělečný podnik. Pokud člověk nikoho nemá, ani se k němu nikdo nehlásí, pohřbí ho stát, kterému ale zároveň náleží dědictví nebožtíka.
I když jde v mnoha případech o nemajetné lidi, celkově na tom erár vydělává. Loni například stát vydal na sociální pohřby dosud rekordních 25,8 milionu korun. Z dědictví, které v případě takto pohřbených osob propadlo státu, ale získal o rok dříve (poslední dostupná data, pozn. red.) takřka čtvrt miliardy, konkrétně 440 milionů.
To jsou přece případy osamělých osob. Vy ale mluvíte o lidech, kteří nebožtíkovi legálně vezmou dědictví, a přesto ho nechají pohřbít na státní útraty. To se asi státu nevyplatí. Nebo ano?
Už jsem řekl, že celkově jde pro stát o výdělečný systém, proto zřejmě nechce řešit ani tyto výjimky. V Česku je totiž skutečně možné dědit po člověku a náklady na jeho pohřeb přehrát na stát. Například v Německu a vlastně i všude v zahraničí to nejde. Děti mají zákonnou povinnost postarat se o důstojné pohřbení svých rodičů. V Česku je to jinak. Když tuto povinnost odmítnete, postará se o to bez jakýchkoliv sankcí stát. Tak jednoduché to je.
Neděláme ale problém z něčeho, co se ve skutečnosti týká jen jednotek případů?
Jde o ohromný nárůst, tisíce případů. Svědčí o tom, jak už jsem zmínil, že stát loni utratil za sociální pohřby rekordních 25,8 milionu korun, zatímco v roce 2018 to bylo 18 milionů. Ta možnost pohřbít příbuzné na státní útraty se zjevně rychle rozkřikla, lidé ji využívají stále více. A to včetně některých velmi movitých lidí.
Vy osobně znáte z praxe nějaký konkrétní případ tohoto druhu?
Samozřejmě, celou řadu. Nedávno jsem zaslechl nechtěně rozhovor dvou žen, kterým zemřela maminka, a ony se rozhodly, že její pohřeb přenechají státu. Prý by si to tak přála, nechtěla by, aby zbytečně utrácely. Ale já pak nechtěně vyslechl, že budou po mamince dědit v Praze činžovní dům v hodnotě desítek milionů. I to se děje.
To, že někteří lidé hledají způsoby, jak pohřbít své blízké bez obřadu, prakticky zadarmo, hlavně aby to moc nestálo, svědčí o určitém vyprázdnění společnosti, o ztrátě morálky a základních hodnot.
Proč je podle vás v Česku dovoleno něco, co je v zahraničí zakázáno?
My jsme už v roce 2017 navrhovali, aby u nás začala platit stejná legislativa jako v zahraničí, tedy aby příbuzní měli povinnost postarat se o pohřeb svých blízkých stejně jako mají rodiče povinnost postarat se o své děti. Jenže to z nějakých důvodů neprošlo.
Možná měli zákonodárci obavu, aby je veřejnost neobvinila z toho, že přihrávají peníze pohřebním službám. Sociální pohřby jsou zřejmě výrazně levnější než klasické. Nebo ne?
Ano jsou. Ovšem i když pominu všechny etické náležitosti, Češi vymysleli poměrně pikantní způsob, jak si zachovat svědomí a přitom za pohřeb příbuzného výrazně ušetřit. I to je na světě unikátní.
O co se jedná?
Když má někdo sociální pohřeb, ze zákona nemůže nikdo dostat urnu s jeho popelem. Pohřbu i piety za zemřelým se vzdal. Města, která provádějí sociální pohřby, pak formou výběrového řízení vyberou pohřební služby, které provedou tuto službu v co nejjednodušším provedení a za nejmenší cenu. A vysoutěží částku třeba 10 000 korun za pohřeb, zatímco běžně to i bez obřadu a dalších náležitostí stojí nejméně dvojnásobek.
A jak z toho tedy podvodně profitují pozůstalí?
Ze zákona není pochopitelně dovolené, aby příbuzní, kteří nechají stát provést sociální pohřeb, dostali urnu s ostatky. Ve skutečnosti ji ale někdy dostanou. Domluví se s pohřební službou nebo obcí, že zaplatí těch 10 000 korun, které jednoduchý sociální pohřeb stál a urna je jim pak v rozporu se zákonem předána. Jde o černý byznys, ale pro obě strany výhodný. Příbuzní mají pocit, že vyzráli na stát, protože nechali maminku či tatínka pohřbít s pomocí státu za zlomek obvyklé ceny. Zároveň jsou ale přesvědčeni, že dostáli své povinnosti, protože jejich tatínek byl pohřben a oni mají urnu s jeho ostatky ve skříni.
Počkejte, to se opravdu děje? Dokonce ve velkém?
Ano. Takových případů podle našich informací neustále přibývá. Lidé si to asi mezi sebou řekli, zjistili, že to funguje, a rozšiřují to dál.
Co to o nás vlastně svědčí? Hodně lidí řekne, že Češi jsou prostě vynalézaví i v takovém oboru jako pohřebnictví.
Ono nejde jen o tu vynalézavost. Jde o přístup k životu a ke smrti. Člověk má v životě jedinou jistotu, a tou je, že jednou zemře. Hodně lidí jako by se smrtí vůbec nepočítalo, neuspořádají si své poslední věci. A i příbuzní jako by také nepočítali s tím, že pohřeb blízkých je něco, s čím musejí počítat a připravit se na to.
To, že někteří lidé hledají způsoby, jak pohřbít své blízké bez obřadu, prakticky zadarmo, hlavně aby to moc nestálo, svědčí o určitém vyprázdnění společnosti, o ztrátě morálky a základních hodnot. Někomu to může znít jako klišé, ale je to tak.
V čem je podle vás společnost, která hledá cestu k levnějšímu způsobu pohřbení svých blízkých, horší než ta, která vyhledává naopak někdy velmi okázalé a nákladné formy posledního rozloučení?
Někdy se v podobných diskusích ptám, jaký vidí lidé rozdíl mezi krematoriem v nacistickém koncentračním táboře a dnešním krematoriem. Neberte mě prosím za slovo, ani na chvilku by mě nenapadlo zlehčovat utrpení obětí nacismu. Ovšem z technického pohledu jsou obě krematoria totožná.
Zásadní rozdíl je v jejich účelu, v tom, k čemu slouží a proč byla vytvořena. Nejde jen o prosté spalování těl. Pohřby mají a měly vždy svůj hluboký smysl, účel, nejde jen o nějakou technickou záležitost. A tak bychom asi měli k pohřbům přistupovat i dnes. Jinak si zaděláváme do budoucna na velký problém.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
