Policie v Příbrami naháněla zastupitele. Miliony dál potečou do Francie

Před rokem – v prosinci roku 2023 – příbramští zastupitelé zrušili koncesní řízení k provozování vlastního vodohospodářského majetku, přičemž hodnota koncese činila 1,68 miliardy Kč bez DPH. Pod heslem „Voda do vlastních rukou“ nasedli do vlaku, který nakonec – dle očekávání – nedojel do cíle. Vystoupit z něj ale již nešlo.

Během několika zastávek v podobě emočně i věcně vyostřených jednání zastupitelstva čím dál tím zřetelněji vyplývalo na povrch, že rozhodnutí o provozování vodohospodářské infrastruktury vlastními silami bylo unáhlené a v šibeničním termínu nerealizovatelné.

Jak to dopadlo, je už jasné – 40 % zisků bude nadále patřit 1. SčV, dceřiné společnosti francouzského nadnárodního koncernu Veolia. Tedy společnosti, která dosud provozovala vodohospodářský majetek Příbrami a zpod jejíhož vlivu se chtělo město osvobodit. 

Veřejnou soutěž na nového partnera radní nevyhlásili, protože jim to – dle slov starosty Jana Konvalinky – neukládá zákon. Na povinnost „spravovat majetek s péčí řádného hospodáře“ ale zákon (č. 89/2012 Sb.) pamatuje.

Za zmínku rozhodně stojí fakt, že v původním koncesním řízení 1. SčV nevyhrála – nepředložila totiž finančně nejvýhodnější nabídku. Okolo výsledků koncesního řízení panovaly nejasnosti. Vítězný uchazeč (Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava – SMVaK) v podkladové dokumentaci uváděl neúplná data. S vidinou možnosti napadení jeho vítězství a potenciálně hrozících vleklých sporů došlo k ukončení koncesního řízení bez výběru provozovatele. 

Pro úplnost dodejme, že část opozičních zastupitelů pro ukončení koncesního řízení odmítla hlasovat. Následně odstartovala „hurá akce“ v podobě návrhu provozovat vodohospodářskou infrastrukturu po vlastní ose, v režimu tzv. vlastnického modelu. 

Postupně se ukázalo, že si předkladatelé návrhu (SPD) představovali převzetí vody do vlastních rukou „jako Hurvínek válku“, a že bude potřeba zaujmout realističtější postoj. Posuzovaly se jednotlivé varianty, včetně vybudování nového závodu tzv. na zelené louce, bohužel ale naslepo – bez ekonomických ukazatelů. Zastupitelé odmítali kupovat zajíce v pytli. Chyběla koncepce i konkrétní obrysy a docházel čas.

Město v momentě, kdy už bylo nad slunce jasné, že bude potřeba vodohospodářský majetek spravovat v součinnosti se zkušenou firmou, intenzivně komunikovalo pouze s 1. SčV. Jako důvody později uvádělo dlouhodobě dobrou zkušenost a znalost místního prostředí i infrastruktury. Podle starosty Jana Konvalinky je budoucí spolupráce nejvýhodnější, dlouhodobě funkční a dle znaleckých posudků efektivní.

Radní mezitím promrhali možnost jednat s různými dalšími provozovateli o nejlepších možných podmínkách, přestože jim příbramská voda „tekla do bot“. Z dopisů, které si později vyměnili s několika vodohospodářskými společnostmi, vyplývá, že je oslovili pozdě.

Podle kritiků této spolupráce se Příbram během uplynulého roku nechala zahnat do kouta a stala se vůči nadnárodní společnosti příliš submisivní. „Dělá to na mě dojem, jak kdyby město nebo Rada byl roztomilý bišonek, který se motá kolem nohy svého francouzského pána. A tak by to rozhodně být nemělo,“ okomentoval na jednom z jednání zastupitelstva dění příbramský občan, právník Marek Dvořák. Ten v minulosti poskytoval městu právní poradenství a také právní dohled právě nad vodohospodářským majetkem.

Nakonec město „vycenilo zuby“ a vyjednalo lepší podmínky spolupráce s 1. SčV, kterou zastupitelstvo hlasy koalice (ANO + ODS) a jedním hlasem SPD před několika dny schválilo. Namísto požadovaných 40 milionů za 60% podíl a povinné součinnosti ve společném podniku na 15 let vyšla z jednání – která radnice i 1. SčV označila za mimořádně drsná – cena 9,5 milionu a možnost „odpoutat se“ již za 10 let (servisní smlouvy platí nejméně do roku 2030, po dalších 4 letech bude možné uplatnit opci). Přesto zůstává určitá pachuť. A zvláštní pocit.

Miliardový byznys byl do značné míry o pocitech. Právně, technicky i ekonomicky složité podkladové materiály mohli zastupitelé bez hlubší znalosti problematiky jen těžko pochopit se všemi důsledky. Na zářijovém jednání zastupitelstva ale původní návrh spolupráce s 1. SčV opoziční zastupitel a ekonom Václav Dvořák (Spojenci) argumentačně rozcupoval na molekuly, čímž zviklal veškeré opoziční zastupitele, včetně těch z SPD.

„Je to opravdu pocitová záležitost, pod kterou se podepisuje rada města. Veřejně to obhajujete tak, že máte pocit, že jste přesvědčeni, že je to krok správným směrem,“ podotkl na posledním jednání opoziční zastupitel Vladimír Král. Jeho zastupitelský kolega Aleš Barášek si pak nebral vůči radnici servítky: „Potřebujeme ekonomická data a srovnání. Chvilku jsem si nebyl jistý, jestli hovoříte za 1. SčV, nebo za město. Vítězí nikoli zájmy občanů, ale klientelismus.“

Listopadovému zastupitelstvu, kdy do okamžiku „vzduchoprázdna“ zbývaly pouhé tři týdny (prodloužená provozovatelská smlouva 1. SčV vyprší 15. prosince), předcházely bizarní okolnosti. Zastupitelé, v rozporu s jednacím řádem, dostali do rukou podkladové materiály teprve šest dní před jednáním, navíc v okleštěné podobě. Jak upozornil Václav Švenda (Spojenci), neměli k dispozici finanční a obchodní plán ani servisní smlouvu.

Odmítli totiž podepsat prohlášení o mlčenlivosti na budoucích pět let. Podklady jim navíc doručovala městská policie – například na jednání s obchodními partnery do kaváren nebo domů, kde strážníkům otevíraly děti zastupitelů.

Kdo prohlášení o mlčenlivosti nepodepsal, ten podklady o zhruba 300 stranách textu nedostal. Náročný obsah tak neměl možnost do hloubky prostudovat, ani s nikým konzultovat. Po urgencích byly materiály dodány i „rebelujícím“ zastupitelům (ovšem bez některých důležitých příloh) a následně v totožném znění publikovány veřejně na webu města. Co bylo oním obchodním tajemstvím, tak zůstává tajemstvím i pro zastupitele.

Koaliční zastupitelé, z nichž většina na zastupitelstvech pravidelně drží „bobříka mlčení“ a podepsat mlčenlivost jim tedy nedělalo pražádný problém, nejspíš kolektivně sdíleli pocit, že „lépe to vymyslet nešlo“. Po šestihodinovém jednání ho stvrdili hlasováním pro společný podnik s 1. SčV.

Audiozáznam z jednání (s časy příspěvků jednotlivých vystupujících) si můžete pustit ZDE.

„Pravdou je, že město bylo ve velice nezáviděníhodné situaci. Do té se ale dostalo především nepochopitelným postupem těch, kteří v prosinci 2023 hlasovali pro zrušení koncesní soutěže, aniž by věděli, jak dál, co je v reálných možnostech města. A umocnila to rada města svým protekčním přístupem vůči 1.SčV, když následně preferovala spolupráci jenom s ní,“ uvedl opoziční zastupitel Václav Dvořák. 

„Cena kupovaného podílu se odvinula od naplánovaného povinného zisku nové provozní společnosti, který se bude dělit mezi město a 1. SčV. Tento zisk však budou muset zaplatit občané. Určitě by nemělo být zájmem města, aby provozem své firmy, která má poskytovat služby jen svým občanům, tahalo z kapes občanů peníze,“ dodal Dvořák. 

Většinu obyvatel Příbrami nezajímají žabomyší války v zastupitelstvu ani složité diskuze, které v mnoha případech vedou „do zdi“, ale to, jestli bude voda dražší. Opozice se obává, že 1. SčV si nastaví jen pro sebe výhodné podmínky. Město podle ní ztrácí kontrolu nad zodpovědným přístupem ke svému hospodaření a vyšší náklady dopadnou přímo na občany.

Příbram nakonec zvolila nejlepší ze špatných možností. Visel nad ní totiž Damoklův meč v podobě tzv. veřejné správy, kdy by teoreticky hrozilo zablokování dotací na podporu investic do vodohospodářského majetku pro veřejnou potřebu. Město by tak nemuselo dostat dotaci 25 milionů na čističku odpadních vod, 21milionovou dotaci na kanalizaci v obci Kozičín, a navíc by přišlo o desítky milionů na nájemném. 

Do této situace se ale vedení města zahnalo samo. Na cestě k možnému řešení opakovaně samo sobě podráželo nohy – mohlo vypsat nové koncesní řízení s roční výpovědní lhůtou, jako to udělali například v Lysé nad Labem, a mezitím připravovat půdu na převzetí nebo vyhlásit v dostatečném předstihu veřejnou soutěž na spoluprovozovatele a vybrat nejvýhodnější nabídku. Radní pasivně vyčkávali, až jim nezbývalo než zvolit prakticky jediné možné východisko. 

Že je zvolené řešení nejlepší, pochybuje i strůjce nápadu „Voda do vlastních rukou“ Jiří Novotný, zastupitel za SPD. „Již od roku 2018 chceme vodu zpět do rukou města. Nelíbí se mi, že naše peníze odtékají do Francie. Ale po nastudování všech dokumentů, které jsme měli k dispozici, jsem se rozhodl zdržet hlasování, protože odmítám nucenou veřejnou správu, ale zároveň se mi nelíbí, že 40 % zisku zůstane 1. SčV, a ne obyvatelům města Příbram.

Původně jsem chtěl hlasovat proti, ale po nastudování znaleckého posudku jsem se zdržel hlasování. Ke 100% vlastnictví může dojít nejdříve za 6 až 10 let, kdy v roce 2030 skončí koncese svazku obcí, a ten by se s městem Příbram spojil. To všechno ale ukáže čas, my v to doufáme a pevně věříme, že se to podaří,“ uvedl zastupitel pro INFO.CZ. Petra Novotná, jeho manželka a kolegyně ve dvoučlenném zastupitelském klubu SPD, hlasovala pro společný podnik s 1. SčV. Ten označila za menší zlo oproti nucené správě a momentálně jedinou schůdnou možnost. 

Rozhodovat o miliardových projektech pod tlakem se nevyplácí. Stejně jako impulsivní rozhodnutí bez dohlédnutí jejich následků. Snad z peněženek Příbramáků během příští dekády voda nevyplaví víc, než bude potřeba. Doufat a pevně věřit ale stačit nejspíš nebude.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.