Polsko v klubu bilionových ekonomik: růst, dluh a hledání nové konkurenceschopnosti

V roce 2025 překročil polský HDP 1 bilion dolarů, což Polsko zařadilo mezi 20 největších ekonomik světa. Polsko má největší kumulovanou přidanou hodnotu za posledních 30 let a velmi dobré vyhlídky na další ekonomický rozvoj. Z pohledu mezinárodních investorů již dnes Polsko funguje jako ekonomika třídy G20. Pokud chce ale Polsko upevnit svou pozici mezi největšími ekonomikami světa, musí vytvořit nové pilíře konkurenceschopnosti. Tady se Polsko spoléhá na těžbu a zpracování kritických kovů, zejména mědi a stříbra, které svět dnes potřebuje více než kdy jindy.

Polská pozice v globální ekonomice za 35 letech postupně rostla. Bylo to možné díky ekonomické transformaci a přechodu od systému reálného socialismu k tržní ekonomice. Tyto změny byly podporovány kapitálem ze zemí západní Evropy i Spojených států amerických. Z pohledu Západu bylo a je Polsko největším trhem střední a východní Evropy, tedy ideálním místem pro investice. Podle analýzy Polského ekonomického institutu se podíl přímých zahraničních investic v HDP mezi lety 1994 a 2024 zvýšil z 3,4 % na 38 % a Polsko v tomto období přilákalo přes 390 miliard USD. Dalším faktorem, který umožnil Polsku se rozvíjet je relativně levná pracovní síla.

Navzdory demografickým problémům a geopolitickým napětím zůstávají vyhlídky hospodářského růstu Polska na nejbližší roky dobré. Shoda prognóz Polské národní banky, Evropské komise a většiny tržních analytických týmů ukazuje, že v roce 2026 má HDP Polska růst o 3,5 % až 4,0 % a v roce 2027 se udržet v rozmezí 3,0–3,5 % při míře inflace kolem 3 %. Za tuto dynamiku bude zodpovědný především příliv prostředků z evropských fondů a investice do energetické transformace, uvádí Raport Polska 2026+ z dílny polského ekonomického portálu wnp.pl.

Před dvaceti lety bylo nepředstavitelné, že Polsko bude členem klubu G20. Poláci jsou na to samozřejmě velmi hrdí, ale zachovávají chladnou hlavu. Jacek Leonkiewicz z investiční společnosti TDJ naznačuje: „Je to trochu jako hodnotit firmu pouze na základě příjmů, bez ohledu na rozvahu nebo cash flow. HDP ukazuje, kolik jsme vydělali, kolik jsme „odpracovali”, ale neříká, kolik jsme skutečně nashromáždili kapitálu. Můžete mít vysoký HDP a zároveň malou akumulaci hodnoty. Nominální ekonomický vzestup se ne vždy promítá do symetrie vlivu a konkurenceschopnosti firem na zahraničních trzích. Ta ukazuje, že jsme stále rozvojovou ekonomikou. Udělali jsme obrovský pokrok, ale z hlediska kapitálu, technologie a pozice polských firem na globálních trzích máme stále co dohánět. Proto by bylo chybou přistupovat ke G20 s nekritickou euforií.“

Polský ekonomický optimismus totiž kontrastuje s rekordně obtížnou rozpočtovou situací. Polsko v letech 2025–2026 zaznamenává nejvyšší fiskální deficit v celé Evropské unii, který dosahuje úrovně 6 % HDP. Situaci zhoršuje skutečnost, že země se nachází v unijní proceduře nadměrného schodku (EDP), což v roce 2026 přinutí vládnoucí představitele předložit přísný plán snížení výdajů o nejméně 0,5 procentního bodu HDP. V praxi EDP znamená konec éry „politiky dárků” a vstup do období vynucené disciplíny, kterou bude Brusel tvrdě prosazovat. Prognózy polského Ministerstva financí ukazují, že v roce 2028 může dojít k překročení prahu na úrovni 55 % HDP a v roce 2029 ústavního sanačního prahu, což je 60 % (podle metodiky EU má překročit kritickou hranici 60 % HDP a dosáhnout 69,2 už na konci volebního roku 2027 %). To by znamenalo spuštění automatických mechanismů omezujících svobodu fiskální politiky, nezávisle na aktuální situaci desetiletí rozhádané polské politické scény. Klíčovou otázkou pak bude nikoli nezbytnost konsolidace veřejných financí, ale zda bude provedena plánovitě a kontrolovaně nebo vynuceně a chaoticky. Polsko tedy čeká drastické snížení deficitu i s teoretickým vyloučením výdajů na obranu z limitu zadlužení. Jakákoli polská vláda bude stát před dilematem: buď provede hlubokou reformu struktury výdajů (což je politická sebevražda – zejména v předvolebním období) nebo se vystaví sankcím a pozastavení čerpání fondů EU.

Výdaje na zbrojení činily v Polsku v roce 2021 2,19 % HDP, tedy 58,3 mld. PLN. Pro rok 2025 byly 186,6 mld. PLN, tedy kolem 4,7 % HDP a rozpočet na rok 2026 předpokládá až 201 mld. PLN (4,8 %). Prostředky, které jsou v současné době určeny na nákup vybavení, budou ale za několik let muset být použity na splácení úvěrů financujících současné dodávky. Ze zprávy polského Nejvyššího kontrolního úřadu vyplývá, že předpokládané náklady na dluhové nástroje za roky 2022–2035 mají činit 403,3 mld. PLN. S nárůstem počtu polských ozbrojených sil (který již přesahuje 200 000 vojáků) také prudce vzrostly výdaje na mzdy a platy. Jedná se o stálé, neměnné náklady, které v kombinaci se splácením dluhu drasticky omezují prostor pro nové investice. V této situaci se proto klíčovým nástrojem pro Polsko stává evropský program SAFE, v rámci kterého Polsko získalo přístup k preferenčním půjčkám ve výši 43,7 mld. EUR.

Polsko se pokouší o odklon od striktního rozdělení průmyslu na civilní a vojenský. Skutečným základem bezpečnosti se pro ně stávají technologie dvojího užití, které umožňují polským firmám v době míru normálně vydělávat na komerčních trzích a v případě ohrožení dávají státu možnost okamžitě přepnout výrobu pro potřeby armády. V polských podmínkách mají v současné době klíčový význam v kontextu výroby dvojího určení autonomní dopravní platformy, pokročilá senzorika a satelitní systémy, kde data z mikrosatelitů slouží jak zpravodajským službám, tak modernímu zemědělství. Potenciál tohoto směru je obrovský, trh duálních řešení roste o více než 5 % ročně, čímž předstihuje tradiční těžký průmysl.

Rostoucí role digitalizace v moderní ekonomice znamená, že je stále obtížnější hovořit o bezpečnosti bez jejího zohlednění. Jak poznamenává plukovník Łukasz Jędrzejczak, bývalý zástupce velitele polských vojsk na obranu kyberprostoru, nachází se polské sítě již několik let v čele žebříčku nejčastěji napadaných zemí světa. Podle zprávy společnosti ESET se v první polovině roku 2025 Polsko umístilo na 1. místě na světě z hlediska počtu zjištěných útoků typu ransomware (blokování dat za výkupné), což představuje 6 % globálních incidentů. Podle zprávy španělského centra ZIUR (Industrial Cybersecurity Center) v druhém čtvrtletí roku 2025 Polsko předstihlo Ukrajinu a Izrael a stalo se nejčastěji napadanou zemí na světě z hlediska útoků motivovaných politicky a sociálně. Plukovník Jędrzejczak tvrdí, že jedním z důvodů tak intenzivních útoků je skutečnost, že Polsko je dnes logistickým centrem pomoci pro Ukrajinu, což z něj činí cenný cíl pro běloruské a ruské skupiny hackerů. Navzdory četným útokům ale nebyla v Polsku v posledních letech zaznamenána žádná blamáž. Podle plukovníka Jędrzejczaka patří dnes Polsko mezi světové lídry v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Polská energetická transformace je složitým systémem investic, zahrnujícím nové zdroje výroby, rekonstrukci přenosové sítě a doprovodné infrastruktury. Souběžně jsou realizovány projekty mořské větrné energie, přípravy na spuštění jaderné energie a největší program modernizace a rozšiřování přenosových sítí v historii Polska. Výstavba první jaderné elektrárny v Polsku je největším infrastrukturním projektem v historii nezávislého státu. Po desetiletích analýz a debat se projekt dostal do fáze realizace a přestal být strategickým konceptem, ale stal se už reálným investičním procesem. Větrné farmy v Baltském moři jsou jedním z největších investičních programů v historii polského energetického průmyslu. Celkový plánovaný výkon se počítá v gigawattech a hodnota investic, včetně dalších fází, dosahuje stovek miliard zlotých. Není to jediný projekt, ale celý systém investic od větrných farem na moři, přes připojovací infrastrukturu a exportní kabely, až po instalační a servisní přístavy a průmyslové zázemí na pevnině. Poláci počítají s tím, že by celý investiční projekt měl být impulsem pro rozvoj infrastrukturního sektoru a nového průmyslu. Realizace investic do jaderné a mořské větrné energetiky závisí na dalším megaprojektu – komplexní výstavbě a modernizaci systému přenosu a distribuce energie. Polská elektroenergetická infrastruktura dnes není strukturálně ani funkčně schopna čelit výzvám transformace, plně využít nových možností a zajistit bezpečnost systému. Bez nových vedení, rozvoden a propojení nebude možné energii vyrobenou v Baltském moři a v jaderné elektrárně efektivně připojit do národního energetického systému. Poláci si navíc uvědomují, že zpoždění kteréhokoli z těchto prvků oslabuje celý systém a snižuje efekt realizovaných investic.

Polští politici, bez ohledu na politickou orientaci, stojí před dilematem, zda investovat do transformace, inovací, infrastruktury a prostřednictvím škrtů v sociálních dávkách snižovat nadměrný schodek nebo kapitál spotřebovávat za účelem udržení sociálního klidu a potřeb stárnoucích voličů. Polský důchodový systém je v současné době v dobré kondici – díky vysoké pracovní aktivitě a podpoře imigrantů činí poměr pokrytí výdajů příspěvky přibližně 83,4 %. Prognózy naznačují, že v nejbližším desetiletí nebudou důchody hlavním faktorem, který by rozvrátil rozpočet. Skutečným ohniskem krize je však polský Národní zdravotní fond.

V systému zdravotní péče dynamicky rostoucí výdaje, poháněné stárnoucí strukturou společnosti, vyvolávají stále větší napětí. Ještě v roce 2021 měl NFZ finanční rezervu ve výši 24,1 mld. PLN, která však rychle zmizela. Dnes se i miliardové finanční injekce ze státního rozpočtu – 12,8 mld. PLN v roce 2023 a plánovaných 26 mld. PLN v roce 2026 ukazují jako nedostatečné, což se na konci každého roku projevuje paralýzou plateb a pozastavením léčby. Polští komentátoři ironicky komentují, že v Polsku se marodí na jaře či v létě. Na podzim dochází a v zimě již nejsou peníze ve zdravotnictví.

Finanční mezera ve zdravotnictví v roce 2028 může dosáhnout až 80 mld. PLN. Tuto krizi prohlubují i neoptimální výdaje: Polsko vynakládá na prevenci pouze 1,68 % rozpočtu (nejméně v OECD), což je de facto „zadlužování se” u budoucích generací. Nedostatek včasné diagnostiky vygeneruje za několik let obrovské náklady na léčbu. Kromě toho systém zůstává nadměrně závislý na nejdražším nemocničním modelu (namísto ambulantního) a rostoucí zátěž rigidního mechanismu růstu mezd personálu dále vyčerpává finanční prostředky.

To, co ale v Polsku vyvolává největší obavy analytiků a ratingových agentur, je nejen samotná výše dluhu, ale i rostoucí paralýza rozhodování. Konflikt mezi vládou a prezidentem velmi ztěžuje účinnou fiskální politiku: vláda pod tlakem EDP bude nucena provést škrty, které prezident může zablokovat jako poškozující společenský zájem a pokusy o zvýšení daní narazí na prezidentské veto (v Polsku je nutno přehlasovat veto třemi pětinami přítomných poslanců Sejmu). Proevropský polský premiér Donald Tusk propagandisticky využívá každé euro přicházející z Bruselu a tvrdí, že současné opozici, kdyby vládla, by Evropská komise platby zablokovala. Minulá Morawieckého vláda ale dokázala nepředstavitelně zlepšit výběr daní a mohla proto spustit stále funkční a štědré sociální dávky pro rodiče a důchodce, které se Tusk bojí omezit. Polští důchodci se stali nejpočetnější a nejdisciplinovanější volební skupinou, což trvale posouvá těžiště veřejné debaty a žádný relevantní polský politik se o nějakém škrtání dávek již roky nezmínil. Polský volič rozhoduje peněženkou a rozdělená politická scéna jej dělá chudším. Chtělo by to lídra, který by byl brilantním ekonomem jako Morawiecki a dokázal by se v Bruselu klanět jako Tusk. Tak to ale chodí jen v pohádkách.