ANALÝZA | Separatistické Podněstří prochází nejhlubší hospodářskou a politickou krizí od svého vzniku. Energetické rezervy jsou vyčerpány, výroba elektřiny se propadla na polovinu a klíčová průmyslová odvětví se hroutí. V reakci na to prý Moskva plánuje výrazné posílení své vojenské přítomnosti – ze současných asi 1 500 vojáků má v oblasti působit až 10 000 ruských jednotek. Podle západních a moldavských zpravodajských služeb tuto variantu Putin plánuje jako preventivní krok k udržení posledního ruského opěrného bodu západně od Ukrajiny. Budoucnost okupované části Moldavska je ale stále krajně nejistá.
Ruská taktika zamrzlých konfliktů stále nese své ovoce. Jižní Osetie a Abcházie jsou plně pod kremelským vlivem a v Gruzii se vede názorová válka o budoucí směřování země. Přitom už před lety byly v Tbilisi vidět vlajky EU – jaksi z nadšení a víry v demokratickou budoucnost. Dnes to už rozhodně není tak jasné.
Proti moldavským snahám o sblížení se s demokratickým Západem si Rusko v roce 1992 po krátkém válečném konfliktu vyrobilo Podněstří. Podle Wikipedie „vnitrozemský separatistický kvazistát“. Ten hraje roli jakési malé hnisavé rány v těle zatím demokratického Moldavska.
„Podněstří má pro Rusko podobný vliv jako Donbas po roce 2014,“ vysvětluje Karel Svoboda, odborník na ruskou zahraniční politiku z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Moskva tyto neuznané republiky udržuje při životě proto, aby bránila západní integraci jejich domovských států. Nejde jí o osud místních lidí, ale o páku proti Moldavsku.“
Energetická krize jako nástroj
Začátek krize lze datovat k lednu tohoto roku, kdy Ukrajina ukončila tranzit ruského plynu přes své území. Tento krok vymanil Kyjev z role prostředníka v obchodu, který nepřímo financoval ruskou válečnou kampaň. Podněstří tak přišlo o zdroj, na němž dlouhodobě stavělo.
„Podněstří bralo plyn z tranzitu přes Ukrajinu do Moldavska, aniž by za něj platilo. To byl zásadní zdroj příjmů, který se přes noc proměnil v citelný výdaj,“ uvádí dále Svoboda.
Moskva sice začala posílat omezené dodávky plynu přes Maďarsko, ale objemy byly malé a nepravidelné. Kreml zároveň blokoval možnost, aby region získal energii ze západních zdrojů.
„Rusko nechce, aby pomoc poskytoval Západ, čímž by se mohly nálady v oblasti, doposud výrazně proruské, změnit,“ vysvětluje Svoboda.
Moldavská vláda v Kišiněvě odmítla převzít roli náhradního dodavatele, zastavila přepravu zkapalněného plynu a postupně zrušila centralizované dodávky do Podněstří. Argumentuje tím, že nemůže podporovat separatistické území zapojené do „zamrzlého konfliktu“ se státem.
Ekonomický útlum a izolace
Dopady nedostatku energií na ekonomiku jsou tvrdé. Podle vyjádření představitelů separatistického regionu klesla za prvních 5 měsíců průmyslová výroba o 43 %, zahraniční obchod o 31,5 %. Produkce v metalurgii a chemickém průmyslu se propadla o více než 60 %. Hrubý domácí produkt má podle odhadů klesnout o 12 %, inflace stoupne na 16 %.
Izolace regionu je téměř úplná – bez oficiálních tranzitních cest, dlouhodobých kontraktů a záložních zásob. „Ani takto zhoršená situace ale nemusí nic zásadního změnit. Stále by muselo dojít k nějakému povstání, rozvrácení republiky tak, aby ruská armáda musela odejít. A ruské síly spolu s těmi podněsterskými zatím mají situaci v rukách poměrně spolehlivě," upozorňuje Svoboda a varuje před přílišným optimismem.
Krize v každodenním životě
Hospodářský propad v Podněstří se naplno promítá do každodenní reality jeho obyvatel. Od června je v domácnostech pozastavena dodávka teplé vody a na čerpacích stanicích se tvoří dlouhé fronty.
Vůdce neuznané podněsterské republiky Vadim Krasnoselskij na zasedání vlády v červnu přiznal, že plnění rozpočtu je nemožné a rezervy již byly vyčerpány.
Ekonomické problémy zrychlují vylidňování regionu. Kdo má možnost, odchází za prací do zahraničí, především do Ruska nebo EU. Přibližně polovina z 450 000 obyvatel jsou však důchodci, kteří zůstat musejí. Jejich situace se zhoršuje spolu s omezením sociálních služeb a rostoucími náklady na život.
Vojenské posilování a politické vměšování
Politické vedení tak dnes stojí před dvěma scénáři: pokusit se o integraci s Ruskem, což by mohlo vyvolat vojenskou reakci Ukrajiny, nebo se přiblížit Kišiněvu a přijmout evropskou pomoc, což by znamenalo zásadní změnu orientace regionu.
Podle západních zpravodajských informací se chystá varianta „stabilizace po rusku“ – a sice výrazné posílení kontingentu ruských vojáků v regionu.
Údajné plánované vyslání až 10 000 vojáků by podle Karla Svobody znamenalo zásadní změnu v poměru sil v této oblasti. „Pro Ukrajinu by to znamenalo nutnost vázat část sil u Podněstří. Moskva na začátku invaze směřovala k Oděse – tento směr by pak byl ohrožován ze dvou stran,“ upozorňuje.
Takové rozmístění by zvýšilo napětí nejen mezi Moldavskem a Podněstřím, ale i mezi Ruskem a evropskými státy, které Moldavsko podporují. Přítomnost několikanásobně většího počtu ruských jednotek by se navíc stala trvalým faktorem moldavské bezpečnostní politiky a zároveň by posílila vyjednávací pozici Kremlu při každém dalším diplomatickém jednání o regionu.
Kreml zároveň zvyšuje svůj vliv v moldavské politice, a to jak otevřenými, tak skrytými kanály. „Rusko podporuje i lidi, jako je nechvalně známý Ilan Šor, obviněný z krádeže miliardy eur z moldavské centrální banky. Financuje akce a projekty, které otevřeně podkopávají moldavskou státnost,“ říká Svoboda.
Podle něj nejde jen o jednotlivce, ale o promyšlený systém vlivu, který sahá od proruských regionů, jako je Gagauzie, až po sofistikované využívání korupce. „Korupce je silná ruská zbraň a Moldavsko není výjimkou,“ dodává.
Další osvědčenou taktikou je podle něj zpochybňování legitimity voleb a využívání jednotlivých kauz, například soudního řízení s hlavou Gagauzie Jevgenií Gucul, jako údajného důkazu nedemokratičnosti moldavského systému.
Strategický význam Podněstří
Podle odborníků i zpravodajských služeb zůstává Podněstří pro Moskvu významným strategickým prvkem v celé oblasti. Je především klíčovým bodem v plánu na vytvoření „pozemního mostu“ přes Oděsu, který by spojil Rusko s tímto separatistickým kvazistátem.
„Momentálně Kreml tento projekt tolik neřeší, protože nedrží nic na pravé straně Dněpru. Ale perspektivně by význam vzrostl, pokud by se Rusku podařilo tuto řeku překročit,“ konstatuje dále Karel Svoboda.
Moldavsko sice nemá významnou proruskou menšinu, která by ulehčila opakování scénáře z Krymu či Donbasu, podle Karla Svobody to ale nehraje zásadní roli.
„Ani na Donbasu nebyla nějaká velká touha připojit se k Rusku, ale Moskvu to nezastavilo. V Moldavsku však probíhají reálné volby, bez dopředu jistého kandidáta, což by případnou anexi zkomplikovalo,“ připomíná Svoboda.
Budoucnost regionu se zužuje na dvě krajní možnosti: ještě těsnější svazek s Ruskem s rizikem vojenské eskalace, nebo postupné sblížení s Moldavskem a přijetí západní pomoci, což by znamenalo opuštění dosavadní orientace.
Pokud by však Rusko Podněstří ztrácelo, ocitlo by se podle expertů před dvěma nepříjemnými možnostmi – politicky nákladným ústupem, který by oslabil jeho pozici nejen v Moldavsku, ale i v celém postsovětském prostoru, nebo riskantní přímou invazí do Moldavska.
Pokud se do začátku zimy nepodaří vyřešit energetickou krizi, je možné, že jedna z těchto variant se nebezpečně přiblíží realizaci.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
