Ústavní soud (ÚS) vyhlásí v nejbližších dnech nález, který může zásadním způsobem změnit dosavadní přístup Nejvyššího soudu (NS) k posuzování trestnosti psychického týrání mezi manželi. Na ÚS se totiž obrátila žena, kterou měl bývalý manžel po čtyřicet let jejich vztahu psychicky týrat. NS však letos v březnu muže zprostil obvinění s tím, že jeho jednání se nevyznačovalo „vyšším stupněm hrubosti, necitelnosti a bezohlednosti“, přičemž žena se mu „až nemístně podřizovala“.
Ústavní soud se opět vysloví k velmi delikátní otázce, totiž zda je porušením práva na účinné vyšetřování i konkrétní pravomocné rozhodnutí soudu, s nímž oběť či poškození nesouhlasí. Věc je o to závažnější, že se jedná o zprošťující rozhodnutí NS v případu domácího násilí, kde část justice otevřeně mluví o nátlaku na konkrétní, odsuzující verdikty.
Kritizovaný senát a cesta k Ústavnímu soudu
Na případ upozornil – ještě před zprošťujícím rozhodnutím Nejvyššího soud letos v březnu – na začátku letošního roku Deník N. Ten zveřejnil několik textů, v nichž problematizoval rozhodování jednoho ze senátů trestního kolegia NS v případech, které se týkají domácího násilí. Konkrétně sedmý senát NS (soudci Josef Mazák, Roman Vicherek a Radek Doležel) měl podle oslovených právníků rozhodovat ve prospěch pachatelů domácího násilí, zpochybňovat oběti a odklánět se od rozhodovací praxe ostatních senátů NS.
Jedním z případů, o které se tato kritika opírala, byl právě i ten, v němž nyní rozhoduje Ústavní soud. Na ten se obrátila bývalá družka muže, s nímž žila v manželském svazku od roku 1975 a celých 40 let měla snášet jeho despotické chování. Než se před lety rozhodla obrátit na policii a oznámit týrání.
Policie, státní zastupitelství a posléze nalézací i odvolací soud jí daly zapravdu, když v jednání bývalého manžela spatřovaly trestný čin týrání osoby žijící ve společné domácnosti.
Proč nešlo o týrání? Dle soudu jen nešťastné manželství
Právě sedmý senát NS však byl jiného názoru a soudům napoprvé nařídil, ať doplní dokazování, neboť provedené důkazy nemohly podle jeho názoru vést k závěru o naplnění objektivního znaku zmíněného trestného činu. A když soudy i přesto dospěly k závěru, že byl trestný čin spáchán, napodruhé rozsudky nejen zrušil, ale muže obžaloby rovnou zprostil.
Podle NS totiž k tomu, aby druh či družka trestný čin týrání osoby žijící ve společné domácnosti spáchal, nepostačuje pouze psychický nátlak, „psychické násilí“, ale i fyzické týrání. A k tomu v tomto případě nedošlo, když se navíc podle NS neprokázalo stupňování nátlaku a pouze „marginální snaha o sociální izolaci“. V daném konkrétním případě bylo podle NS bez pochybností prokázáno „jen“ to, že šlo o dlouhodobě neuspokojivé manželství.
„Šlo o setrvalý stav, dlouhodobě neuspokojivé manželství mezi poškozenou a obviněným, které trvalo, jak uvedla poškozená, skoro po celou dobu manželství, tedy skoro 40 let. Nelze trestnost tohoto jednání postavit tak, že v podstatě jakékoliv partnerské neshody by byly týráním, pokud by druhý partner řekl, že se mu to nelíbí. Rolí státu a trestního soudu není být arbitrem manželských hádek a sporů tak, že bude toho ‚zlého‘ z manželů trestat prostředky trestního práva,“ uvedl v odůvodnění rozhodnutí NS.
Povaha těchto vztahů podle NS naopak vyžaduje, aby stát tyto zásahy minimalizoval, aby k nim přistupoval zdrženlivě a aby je uplatňoval jen v těch nejzávažnějších případech, přičemž nefunkční manželství se má především řešit před soudem civilním při posuzování příčin rozvratu manželství. Zásah prostředky trestního práva by měl být pouze výjimkou.
„Obecně chvályhodná snaha státu o kultivaci partnerských vztahů musí mít určité hranice zejména v oblasti trestní represe,“ doplnili soudci v odůvodnění z března letošního roku.
Rolí státu a trestního soudu není být arbitrem manželských hádek a sporů tak, že bude toho ‚zlého‘ z manželů trestat prostředky trestního práva.
Připomněli také, že NS ve svých rozhodnutích opakovaně vyložil, že k naplnění znaku týrání nepostačuje dominantní, manipulativní ani despotické jednání. Úkolem soudů je vždy vyložit, zda a v čem shledaly v jednání obviněného vyšší stupeň hrubosti, přičemž k tomu nepostačuje ani velmi konfliktní soužití, byť může pro jednoho z partnerů znamenat trauma a následky v podobě psychické poruchy.
„V projednávané věci bylo doposud zjištěno, že obviněný žil s poškozenou v neharmonickém manželství, a to prakticky od jeho uzavření v roce 1975. Nejvyšší soud tedy musí opětovně (shodně tak učinil i ve svém usnesení ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 7 Tdo 79/2021) poukázat na skutečnost, že poškozená jako svéprávná, navíc vzdělaná žena žila v tomto manželství dobrovolně desítky let, přestože z něj mohla kdykoliv odejít, navíc nebyla k obviněnému vázána ani starostí o nezletilé děti, když oba jejich společní synové ze společného bydlení již dávno odešli a mohli poskytnout poškozené pomoc, navíc nebyla na obviněném závislá ani finančně, když disponovala vlastními finančními prostředky v nemalé výši. Současně byla schopná požádat orgány činné v trestním řízení o pomoc, když tak již učinila v době, kdy jí obviněný zabavil pas,“ konstatoval NS.
„Obviněný, jak vyplývá z jeho psychologického profilu, je despota, dominoval ve vztahu, manipuloval s poškozenou a choval se často vůči ní nepřijatelně, přičemž poškozená je submisivní povahy a obviněnému se až nemístně podřizovala, ale jen tento vztah nezakládá trestní odpovědnost obviněného. Ač je takové jednání obviněného jakkoli z morálního hlediska nesprávné a odsouzeníhodné, ještě znaky týrání, jak je chápe trestní právo i s ohledem na princip ultima ratio, nenaplňuje,“ dodal.
Střet o výklad práva a tlak na justici
Zajímavé je na tomto rozhodnutí i to, že obsahuje kritiku v podobě jakéhosi nepřímého nátlaku na postup orgánů činných v trestním řízení i rozhodování soudů.
Podle sedmého senátu NS dochází k tomu, že z „obecných odborných postulátů se stává místo užitečné pomůcky pro psychology, sociology, terapeuty a intervenční centra nástroj působení na orgány činné v trestním řízení v podobě apriorního přejímání určitých obecných schémat a jejich aplikace na konkrétní případy“.
„Prostředkem nátlaku je mimo jiné to, že jakékoli úsilí o racionální a nestranný přístup je charakterizováno jako udržování mýtů a stereotypů. To klade na orgány činné v trestním řízení vyšší nároky na zachování objektivity, jako je tomu ostatně vždy, když ve společnosti je vyvolán intenzivní zájem o přísný postih určitého typu jednání,“ upozorňují soudci NS.
Podle kritiků rozhodování sedmého senátu NS – k nimž se v tomto konkrétním případě připojilo i Nejvyšší státní zastupitelství – se tímto rozhodnutím odklonil od dosavadní judikatury NS. To namítá v ústavní stížnosti i bývalá manželka, podle které se měl věcí zabývat velký senát trestního kolegia.
V březnovém zprošťujícím rozhodnutí se však soudci sedmého senátu proti takové kritice ohradili. Jednak upozornili, že námitky o odklonu nejsou konkrétní a naopak poukázali na to, že rozhodnutí je s judikaturou NS v souladu.
Důležitý precedent z nedávné doby
Sedmému senátu NS již v jednom z veřejně problematizovaných případů, kdy obžalovaného taktéž zprostil obvinění z týrání, dal nedávno jiný senát ÚS zapravdu. Respektive odmítl ústavní stížnost poškozené, bývalé družky, která nebyla s jeho rozhodnutím spokojena. Jedná se o případ bývalého předsedy Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Romana Švaňhala. Podle ÚS i při posuzování domácího násilí musí platit princip ultima ratio, tedy že aplikace trestního práva přichází až v těch nejzazších případech.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
