Fotbal za století nezdražil. Změnil společenskou třídu a vzdálil se vlastním fanouškům

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Když Uruguay v roce 1930 pořádala první mistrovství světa, musela evropským týmům zaplatit cestu přes oceán. Dnes fotbalový šampionát vydělává miliardy dolarů a finálové vstupenky stojí více než ojeté auto. Příběh jednoho století ukazuje, jak se z fotbalu stal globální byznys.

Když se v roce 1930 konalo v Uruguayi první mistrovství světa ve fotbale, nabídla hostitelská země zúčastněným reprezentacím, že jim uhradí nejen cestovní náklady, ale i pobytové výdaje. Většina evropských států přesto účast odmítla. Důvod byl prostý: cesta přes Atlantik byla drahá a celý turnaj včetně dopravy zabral téměř měsíc.

Ani tehdy obrovská částka půl milionu dolarů, kterou Uruguay za účast zahraničních týmů zaplatila (v dnešním přepočtu zhruba 300 milionů korun), Evropany příliš nepřesvědčila. Hráči a trenéři se obávali, že kvůli dlouhé nepřítomnosti přijdou o zaměstnání. Pražské kluby Slavia a Sparta navíc své hráče na turnaj odmítly uvolnit.

Z Evropy tak do Uruguaye vyrazily pouze Rumunsko, Jugoslávie, Francie a Belgie. Všechny čtyři reprezentace přitom přes oceán dopluly na jediné lodi. Pole účastníků doplnilo osm jihoamerických týmů a Spojené státy. Ve finále porazila domácí Uruguay Argentinu 4:2.

Stíhačky z druhé světové a krev na hřišti: Šílený příběh války, kterou odpískal fotbal

První šampionát je dodnes jediným mistrovstvím světa, které se celé odehrálo v jediném městě. Všechny zápasy hostilo Montevideo a jeho tři stadiony. Hlavní stadion Centenario pro 90 tisíc diváků vyrostl za pouhých osm měsíců. O finále byl takový zájem, že policie musela rozhánět tisíce fanoušků přijíždějících především z nedaleké Argentiny.

Turnaj s třinácti účastníky byl předzvěstí fenoménu, který se během necelého století proměnil v největší sportovní show planety. Rozdíl mezi tehdejším a současným mistrovstvím ilustruje jednoduché srovnání.

V roce 1930 se hrálo v jediném městě, s třinácti týmy a osmnácti zápasy. Dnes se šampionát koná ve třech zemích, účastní se ho 48 reprezentací a na programu je 104 utkání. Jen mezi nejvzdálenějšími dějišti v Miami a Vancouveru leží zhruba 4500 kilometrů.

Právě kvůli tisícům leteckých přesunů fanoušků, hráčů i organizačních týmů bývá současné mistrovství označováno za jednu z ekologicky nejhorších sportovních akcí v historii.

Zatímco náklady na první světový šampionát se v dnešních cenách pohybovaly maximálně v řádu vyšších desítek milionů dolarů, současný turnaj má stát zhruba 14 miliard dolarů. První mistrovství světa navštívilo přímo na stadionech 590 tisíc diváků. Letos by jejich počet měl překročit pět milionů.

Vstupenky za babku

Zajímavý je i vývoj cen vstupenek. Protože stadion Centenario v Montevideu vyrostl v rekordním čase a za pomoci dobrovolníků, stanovila uruguayská vláda velmi dostupné ceny. Čtvrtina vstupenek se prodávala za 0,20 pesa, dražší místa stála 0,5 a 1,5 pesa. Jedno peso tehdy odpovídalo zhruba jednomu americkému dolaru.

Nejdražší vstupenka na finále vyšla na dva dolary. V dnešních cenách by to odpovídalo přibližně 40 dolarům, tedy asi 850 korunám.

O necelých sto let později stojí nejlepší vstupenky na finále mistrovství světa kolem 10 tisíc dolarů, tedy zhruba 210 tisíc korun. Fotbal za století nezdražil. Změnil společenskou třídu.

Právě kvůli rostoucí velikosti turnaje a astronomickým cenám vstupenek čelí současné mistrovství světa kritice, že se stále více vzdaluje běžným fanouškům. Zatímco rozšiřování počtu účastníků přináší vyšší sledovanost a rekordní příjmy, zároveň zvyšuje ekologickou stopu celého podniku a činí účast na vrcholných zápasech pro mnoho lidí finančně nedostupnou. Není náhodou, že se zejména ve španělsky mluvícím světě objevují poznámky, že se „fotbal přestěhoval na Wall Street“.

Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl zastavit. Mistrovství světa v roce 2030 se bude konat v šesti zemích na třech kontinentech. Cíl je zřejmý: větší publikum, vyšší sledovanost a vyšší příjmy.

Jen z televizních práv by měla FIFA během současného šampionátu inkasovat kolem čtyř miliard dolarů. Celkové příjmy organizace se odhadují na 8,9 miliardy dolarů, tedy zhruba 185 miliard korun.

Proč poslali komunističtí bafuňáři elitní fotbalisty ČSSR do Guadalajary bez kyslíku a spánku?

Je tak možné, že největším soupeřem fotbalového byznysu nebude jiný sport ani počítačové hry, ale samotný fotbal. Ten obyčejný, který se hraje na školním hřišti, na vesnickém stadionu nebo na plácku mezi paneláky.

Jestli totiž jednou budou vstupenky na finále stát jako malé auto a mistrovství světa se bude hrát na polovině planety, může se část fanoušků na celé mistrovství vykašlat, vzít si míč a jít si zahrát.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a pak si vezměte míč a jděte si zakopat. Díky.

sinfin.digital