KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Fotbalistům FIFA zakazuje politická gesta, protože sport má údajně zůstat apolitický. Jenže zatímco hráči mlčí, prezidenti, princové a miliardáři rozhodují v zákulisí o miliardách, šampionátech i osudech hvězdných hráčů. Pokrytectví moderního fotbalu snad nikdy nebylo viditelnější.
Fotbalisté mají na trávníku přísně zakázáno projevovat politické postoje. Jakákoli páska, transparent či gesto bývají okamžitě předmětem disciplinárního řízení. Argentinci sice po vítězství nad Anglií toto nepsané pravidlo porušili, ve skutečnosti je však politika součástí fotbalu od samého počátku. Přesněji řečeno: součástí FIFA.
Tak těsné sepětí mezi vedením nejpopulárnějšího sportu světa a politickou mocí, jaké v posledních týdnech předvedli Gianni Infantino a Donald Trump, se v jiných sportech vidí jen zřídka. Zatímco hráči mají mlčet, prezidenti, miliardáři a korunní princové se bez rozpaků stávají součástí fotbalového představení. Naposledy to ukázal páteční ceremoniál, při němž Trump s blahosklonným úsměvem přijímal Infantinovy díky a slova o tom, že šampionát vyhrál „svět, Spojené státy a FIFA“.
V mnohém měl Infantino pravdu. Mistrovství bylo skutečně mimořádně povedené. Nabídlo fantastické zápasy, překvapivé výkony outsiderů (tedy kromě nás), strhující obraty i dramata, jakým byl souboj Francie s Anglií. To vše před úžasnou diváckou kulisou.
Jenže krása fotbalu je od jeho odvrácené tváře neoddělitelná. Od hamižnosti FIFA, jejího podlézání mocným a zákulisních dohod, které se často pohybují na hraně politického klientelismu. Na trávníku se dál káže apolitičnost. Ve VIP lóžích mezitím politika doslova kvete.
Moc a sláva fotbalu
Na dlouhé a často velmi těsné propojení mezi fotbalem a politickou mocí upozorňuje britský novinář Jonathan Wilson ve své rozsáhlé knize The Power and the Glory: A New History of the World Cup (Moc a sláva: nové dějiny světového šampionátu). Připomíná v ní, že světové šampionáty byly od počátku nejen sportovní událostí, ale také nástrojem prestiže, diplomacie a zákulisních obchodů.
Právě v souvislosti s Wilsonovou knihou začala britská média připomínat případ, který naznačuje, že Trumpova intervence kvůli Ronaldovu trestu nebyla ničím mimořádným, ale spíše pokračováním dlouhé tradice.
Vše začalo 13. listopadu 2025 v Dublinu. Portugalský útočník Cristiano Ronaldo byl v kvalifikačním utkání s Irskem vyloučen poté, co loktem udeřil obránce Daru O'Sheu. FIFA mu následně udělila trest na tři zápasy, což znamenalo nejen absenci v závěrečném kvalifikačním duelu, ale i vynechání prvních dvou utkání mistrovství světa.
Zdálo se, že je rozhodnuto. Ronaldo skutečně chyběl v posledním kvalifikačním zápase proti Arménii, kterou Portugalsko bez větších problémů porazilo 9:1. O devět dní později však přišel nečekaný obrat. FIFA oznámila, že trest byl zkrácen na jediný zápas, který si Ronaldo již odpykal, a největší hvězda portugalského týmu tak mohla do amerického šampionátu nastoupit od samého začátku.
Co se mezitím stalo?
Pět dní po dublinském utkání, 18. listopadu 2025, se v Bílém domě konala gala večeře, která připomínala spíše setkání novodobého dvora mocných než sportovní událost. Sešli se na ní Donald Trump, šéf FIFA Gianni Infantino, saúdský korunní princ Mohamed bin Salmán, Elon Musk, šéf Applu Tim Cook a také Cristiano Ronaldo.
Trump během večera slavnostně oznámil, že Saúdská Arábie, jejíž fotbalová liga Ronaldovi vyplácí astronomický plat, investuje ve Spojených státech jeden bilion dolarů. Podle účastníků zároveň poznamenal, že jeho syn patří k Ronaldovým velkým obdivovatelům.
Jen o několik dní později FIFA překvapivě změnila své rozhodnutí a Ronaldův trest výrazně zmírnila.
Britští komentátoři navíc upozornili na další pozoruhodnou okolnost. Pro Ronalda i bin Salmána měla návštěva Bílého domu téměř symbolický význam. Portugalský útočník se do Spojených států vrátil poprvé od chvíle, kdy byl v roce 2017 v Las Vegas obviněn ze znásilnění. Pro saúdského korunního prince šlo zase o první návštěvu od okamžiku, kdy jej CIA označila za spoluzodpovědného za vraždu novináře Džamála Chášukdžího na saúdském konzulátu v Istanbulu.
Samozřejmě neexistuje důkaz, že právě tato večeře změnila Ronaldův osud. Přesto je těžké ubránit se dojmu, že ve světě fotbalu se některé věci občas odehrávají v až příliš pozoruhodných souvislostech.
Šampionáty podle bakšiše
Na gala večeři samozřejmě nešlo jen o Ronaldův trest. Ve hře byl i šampionát roku 2034.
Britští novináři spekulují, že jubilejní mistrovství světa v roce 2030 bylo rozděleno mezi Jižní Ameriku, severní Afriku a Evropu právě proto, aby byly uspokojeny všechny tradiční fotbalové mocnosti a otevřela se cesta pro jediného vážného kandidáta na další turnaj – Saúdskou Arábii. Ta nakonec skutečně získala pořadatelství mundialu v roce 2034.
Pokud je tato interpretace správná, nejde ani tak o sportovní rozhodnutí, jako spíše o další ukázku geopolitického handlu, který FIFA v posledních desetiletích dovedla téměř k dokonalosti.
Jakkoli směšně dnes působí Infantinovo veřejné podlézání Donaldu Trumpovi, šéf FIFA je ve skutečnosti jen dalším článkem dlouhého řetězce. Jonathan Wilson ve své knize přesvědčivě ukazuje, že současné poměry nejsou žádnou výjimkou, ale pokračováním tradice sahající hluboko do minulosti.
Veřejnost už téměř zapomněla na korupční skandály, které provázely éru Seppa Blattera a jeho předchůdce Joãa Havelangeho. Wilson připomíná zákulisní obchody, desetitisícové úplatky pro delegáty, angažmá afrických a arabských diplomatů i systém klientelistických vazeb, na němž FIFA dlouhé roky fungovala.
Vyvrcholením se stala 353stránková zpráva amerického právníka Michaela J. Garcii, která detailně popsala systémovou korupci uvnitř organizace. FIFA však její závěry fakticky pohřbila. Místo zveřejnění plného textu vydala pouze zhruba čtyřicetistránkové shrnutí, jehož vyznění bylo podle Wilsona téměř opačné.
Teprve o tři roky později se díky deníku Bild dostala celá zpráva na veřejnost. Jedním z jejích důsledků byl i osmiletý zákaz činnosti pro Seppa Blattera.
Ve světě FIFA totiž často neplatí, že by skandály měnily systém. Spíše se mění lidé, kteří jej právě spravují.
FIFA se postupně proměnila v podivuhodnou kombinaci feudálního dvora a nadnárodní korporace. Z toho prvního si vzala vazalské vztahy, zákulisní dohody a přízeň mocných, z toho druhého téměř dokonalou schopnost vydělat na každém detailu a za všech okolností. Že právě tato organizace stojí v pozadí největší sportovní události planety, vlastně není paradox. Naopak. Máloco vypovídá o současném světě lépe.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a pochopíte, že politika je také hra. Díky.
