Myslíte, že pomoc Ukrajině je drahá? Přečtěte si, kolik by Evropu stála obrana před „Velkým Ruskem“

Zatímco část evropské veřejnosti zívá únavou a nudou, analytici z renomovaných institutů jako ISW (Institute for the Study of War) nebo britského RUSI bijí na poplach. Pokud dovolíme Rusku nad Ukrajinou zvítězit, zjeví se na druhé straně východních hranic skutečné válečnické monstrum – daleko silnější, zkušenější a agresivnější, než s jakým Putin v únoru 2022 začínal svou speciální operaci.

Velkým omylem „chcimírů“ je představa, že po dobytí Ukrajiny bude Rusko vyčerpané a dá pokoj. Data ukazují pravý opak. Rusko by pohlcením Ukrajiny nezískalo jen jím „spálenou zemi“. Získalo by zároveň jeden z největších vojensko-průmyslových komplexů v Evropě.

Představte si tu noční můru stratégů NATO: Ruská armáda, která má tradičně převahu v „tupé síle“ dělostřelectva a masových útocích, by najednou absorbovala ukrajinské know-how. Ukrajinci jsou dnes světovou špičkou v nasazení dronů, v digitálním řízení palby a v improvizaci se západní technikou.

Pokud by Kyjev padl, Moskva by se zmocnila dokumentace, technologií a výrobních linek na drony, motory nebo velmi slibné technologie, jako je například (původně protilodní) střela Neptun.

Vznikl by tak velmi nebezpečný hybrid – armáda, která by kombinovala ruskou bezohlednost k lidským životům s ukrajinskou technologickou kreativitou. A co hůř: Rusko by se rázem dostalo k západním systémům, které jsme tam poslali, rozebralo by je do šroubku a našlo by způsoby, jak je rušit nebo kopírovat.

Že je to sci-fi? Že by Ukrajinci za Rusy nikdy nebojovali? Kdo si to myslí, měl by se honem rychle podívat do učebnic dějepisu, konkrétně na kapitolu o předválečném Československu.

Když v roce 1938 západní mocnosti v Mnichově hodily Československo přes palubu, doufali v to, že tím zajistí „mír pro Evropu“ – že Hitler bude spokojený a nechá okolní země na pokoji. Nebyl a nenechal.

O půl roku později spadl Německu po okupaci zbytku republiky do klína obrovský průmyslový potenciál – a Škodovy závody, ČKD apod. začaly záhy chrlit zbraně pro Wehrmacht.

Když o rok později německá armáda zválcovala Nizozemsko a Belgii a hnala se k Paříži, nezanedbatelnou část (asi pětinu) jejích obrněných divizí tvořily původně československé tanky LT-35 a LT-38 – přeznačené na Panzer 35(t) a 38(t). Český průmysl, který měl Evropu bránit, ji nakonec pomáhal dobývat.

Historie nabízí i další varovné příklady o „vynucené loajalitě“ – vzpomeňme na bitvu u Stalingradu, kde po boku Němců bojovali i rumunští a maďarští vojáci. Ne proto, že by všichni milovali nacismus, ale protože jejich státy byly podrobeny nebo vtaženy do sféry vlivu agresora a neměly na výběr.

Představa, že by Putin nedokázal donutit poražené Ukrajince k poslušnosti, je naivní.

Tím se dostáváme asi k nejděsivějšímu aspektu potenciálního ruského vítězství – k lidem. Pod kontrolu Kremlu by se mohlo teoreticky dostat zhruba 40 milionů lidí.

Metody, jakými Rusové spravují okupovaná území, nejsou tajemstvím a vidíme je už v praxi na anektovaném Donbasu. Zprávy tajných služeb i lidskoprávních organizací potvrzují, že Rusko tam provádí nucenou mobilizaci.

Muži z okupovaných území jsou posíláni do prvních linií jako „potrava pro děla“, aby šetřili elitní ruské jednotky. Pokud by padla celá Ukrajina, mobilizační potenciál Ruska by skokově narostl o miliony mužů.

Ale nejde jen o lidi. Ukrajina sedí na nerostném bohatství v hodnotě stovek miliard dolarů. Jde o titan, nezbytný pro letecký průmysl, nebo lithium, bez kterého se neobejde moderní ekonomika ani vojenství. Nemluvě o ložiscích dalších komodit.

Pokud tyto zdroje získá Rusko, Evropa se stane závislou na dovozu strategických surovin od svého úhlavního nepřítele. Putin by nás držel pod krkem nejen plynem, ale i materiály nutnými pro výrobu našich vlastních zbraní.

Teď pojďme počítat. Co by se stalo po ruském vítězství? Nárazníková zóna by zmizela. Ruská vojska, posílená o ukrajinské zdroje, by stála přímo na hranicích Slovenska, Polska, Maďarska a Rumunska. Linie NATO s Ruskem by se protáhla o více než tisíc kilometrů.

To by pro Evropu znamenalo okamžitý a nemilosrdný šok. Už by nestačilo posílat na východ pár praporů v rámci rotace. Museli bychom tam trvale rozmístit statisíce vojáků, letectvo, protivzdušnou obranu a logistiku.

Analytik Ian Bond z Centre for European Reform to nazval „falešnou úsporou“. Pokud dnes fňukáme nad tím, že máme dávat 2 až 3 % HDP na obranu, v případě pádu Ukrajiny by to musel být 5, 6 nebo až 7 procent (jako ostatně nyní Rusko), jen abychom odstrašili rozjetý kolos u naši hranic.

Institut ISW varuje jasně: Cena za obranu Polska a Pobaltí proti vítěznému Rusku by byla astronomická a riziko přímého střetu s NATO by bylo nejvyšší od dob studené války. Země jako Moldavsko by byly pravděpodobně spolknuty jako předkrm.

Přestaňme si lhát do kapsy. Podpora Ukrajiny není bezedná díra na peníze. Je to investice, která drží ruskou armádu a její rakety 1500 kilometrů od Prahy.

Pokud dnes někdo tvrdí, že zastavením pomoci „zachráníme mír“, ve skutečnosti jen zve válku blíž k našim domovům. Proto jsou všichni tihle šašci typu Foldyny, Rajchla či Fialy (Radima) skutečně nebezpeční.

Historie nás učí, že diktátoři se nenasytí, když jim ustoupíte. Oni si jen vezmou vaše zdroje, vaše továrny a vaše lidi, aby mohli v útoku pokračovat – dál a silněji.

Máme na výběr: Buď budeme podporovat Ukrajinu penězi a materiálem, aby Rusko vyčerpala tam, nebo budeme později muset zastavovat „Velké Rusko“ – posílené o ukrajinský průmysl a vojáky – u nás, vlastními těly a za cenu zhroucení naší ekonomiky. 

Ve srovnání s tím je dnešní pomoc Ukrajině tou nejlevnější položkou v rozpočtu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ i v roce 2026 do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a dozvíte se, co se stalo veselého, smutného, banálního i podstatného. Díky!