Světový řád, jak jsme ho znali, se definitivně rozpadá. Nastupuje éra hrubé síly, transakční politiky a nových sfér vlivu. Vzletné diplomatické fráze střídá ropa, nerosty a tvrdá data v excelových tabulkách. Mirek Topolánek v prvním letošním díle podcastu Zlámaný Topol s Lenkou Zlámalovou analyzuje, proč se Amerika stahuje na západní polokouli, proč je Evropa pro Trumpa spíše soupeř než partner a jak se česká politická scéna střetává s tvrdou geopolitickou realitou.
Co se dozvíte
Trumpova „Donroeova“ doktrína: Amerika se soustředí na západní hemisféru („Tady je Krakonošovo, tady je moje“) a zbytek světa nechává svému osudu.
Ropná válka: Ovládnutí venezuelské ropy není o demokracii, ale o vytlačení Číny a Ruska a snížení cen benzínu pro americké voliče.
Boj o Arktidu: Grónsko je pro USA klíčové. Pokud Evropa nepomůže s jeho obranou, Trump si ho prostě „vezme“ jinak.
Německý blackout: Útok na elektrickou síť v Berlíně je podle Topolánka akt levicového terorismu, o kterém se Němci bojí mluvit naplno.
Česká obrana v číslech: Trumpa nezajímají účetní triky s 2 % HDP na obranu – bude chtít vidět reálnou sílu, ne nákupy cizí munice za cizí peníze.
Mirku, jak bys zhodnotil start roku 2026?
Já bych chtěl všem popřát do nového roku hlavně štěstí. Protože to vypadá, že rok 2026 bude průměrný – o něco horší než ten loňský, o něco lepší než ten další. Jsem poučený optimista, tedy lehký skeptik a cynik. Budeme potřebovat hodně cynismu a pragmatismu, abychom se „prostyděli“ tím následujícím obdobím.
Ale ono nic není tak horké, jak to vypadá. Všichni teď chtějí strašně řešit Českou republiku, ale tady se v zásadě všechno děje pod taktovkou toho, co se děje ve světě.
Tady je Krakonošovo, tady je moje...
Ve světě se dějí velké věci: Donald Trump začal rok ostře, v podstatě si dojel pro venezuelského prezidenta Madura. Jaká byla tvá první reakce?
Signály tam byly už předtím. Zapadá to přesně do nové zahraničně-politické doktríny Trumpa a jeho okolí. Je to nové paradigma, nová pravidla. Pravidla síly, pravidla „velkého klacku“. Je to definitivní rozpad světového řádu a soumrak mezinárodního práva, které ale už stejně nefungovalo.
Zapadá to do doktríny: „Tady je Krakonošovo, tady je moje. Latinská Amerika, je prostě západní hemisféra a já udělám vše pro to, abych ji ovládl.“
Čili primární motivace byla vytlačit odtud Rusko a Čínu?
Absolutně. Ale je to celá řada kroků. Zaprvé ropa: americké rafinérie jsou nastaveny spíše na těžkou, kyselou ropu, kterou oni sami netěží – jejich břidlicový tight oil je lehký. Potřebují těžkou ropu a Venezuela má největší zásoby na světě. A Donald Trump slíbil voličům, že sníží cenu pohonných hmot.
Druhý efekt je, že to způsobí Putinovi velké problémy. Při snížené ceně ropy je Rusko na hranici rentability – 50 dolarů za barel už je pro ně smrt.
Spojené státy, Kanada a Venezuela dohromady budou tvořit 40 % globální těžební kapacity. To bude významně cenotvorné a bude to komplikovat naplnění ruského rozpočtu pro válku.
Takže ten narativ o demokracii ve Venezuele je jen zástěrka?
Vytlačení Číny, způsobení problémů Rusku, eliminace Wagnerovců a Hizballáhu, to je ta hlavní motivace. Ukazuje to sílu. Trump jasně deklaruje, že mu nejde o změnu režimu. Sice se potká s opoziční lídryní Machadovou, ale v podstatě nerespektuje to, že tam proběhly zfalšované volby. Pro něj je jednodušší se dohodnout s těmi, kdo drží moc.
Machadová sice má vliv na společnost, ale neovládá armádu. Armádu ovládá ministr obrany Padrino a ten drží režim. Trump potřebuje ovládnout ropný průmysl a bude tlačit americké firmy jako Chevron, aby tam investovaly, i když se jim do toho v nestabilním prostředí moc nechce.
Někdo by se mohl ptát, jestli to není porušení mezinárodního práva.
Když se mě ptali, jestli je to porušení práva, nebo spravedlivý trest pro hajzlíka, odpovídám, že obojí. Trump to deklaruje naplacato, tvrdě. Může se nám to nelíbit, ale je to realita. A i když Trump odejde, už to nikdy nepůjde zpátky tam, kde to bylo.
Evropa jako ruská zóna?
Znamená to tedy, že se Trumpova doktrína soustředí na domov a zbytek světa pouští? J. D. Vance mluvil o tom, že nechtějí Ameriku, která všude leze.
J. D. Vance trochu přenechal pozici jiné skupině kolem Trumpa, třeba Marku Rubiovi. Trump v té doktríně vytváří pocit a obavu západního světa, že nechává Číňanům Indo-Pacifik a Rusákům Evropu, zatímco on si bere ty dvě Ameriky. Je tu velká obava z rozpadu euroatlantické vazby.
To, co udělal ve Venezuele, je ale efektivní. Ruské obranné systémy, které tam byly, technologicky totálně převálcoval. Tím demonstroval sílu.
Na druhé straně bude prostředictvím ropy Rusy vysávat. A to je budíček pro Evropu, která má poslední a jedinečnou šanci reagovat. Musí vystupovat jednotně – ne jako hysterická dámička, ale jako partner, který řekne: „Trumpe, garantujeme ti, že na toho Rusáka se připravíme a zastavíme si ho sami.“
Jenže v Evropě slyšíme spíše antiamerické hlasy. Německý prezident mluví o tom, že německá společnost je extrémně antiamerická.
Ona byla vždycky. Ale Trump dnes vnímá Evropu transakčně – ne jako celek, chce jednat s jednotlivými zeměmi. Ve vztahu k nám ho už nezajímají stíhačky F-35, ty jsou podepsané. Zajímá ho další byznys. A budou ho zajímat naše výdaje na obranu. Je obrovský problém, že my ta 2 % HDP splníme možná jen účetně, s investicemi do jiných resortů. Trump nám to na dalším summitu NATO v excelové tabulce sečte.
Zvlášť když Trump chce zdvojnásobit americký zbrojní rozpočet a tlačí na své zbrojovky.
Přesně tak. Donald Trump kašle na nějaká naše účetní 2 %. On bude chtít 5 %. A pokud se budeme bavit o iniciativě pro Grónsko, jsme finančně úplně jinde.
Bitva o Grónsko a dánská pragmatičnost
Zmiňuješ Grónsko. To souvisí s tou arktickou strategií, že?
Ruská energetická strategie už od roku 2002 klade obrovský důraz na Arktidu. Jde o nerostné suroviny a severní námořní cestu. Ruské ponorky proplouvají mezi Islandem a Grónskem. Zájem Ameriky o Grónsko je geopoliticky absolutně srozumitelný. Trump už to signalizoval dříve, teď to říká brutálně: „My to chceme – a buď to koupíme, nebo si to vezmeme.“
A Dánsko v čele s Mette Frederiksenovou je pragmatické.
Od roku 1951 mají smlouvu, která USA umožňuje v Grónsku téměř cokoliv. Ale Trump to hrotí, aby demonstroval odstup od Evropy. Evropa by měla reagovat tak, že řekne: „Chápeme zodpovědnost, o Grónsko se postaráme, investujeme tam.“ Tím by Evropa řekla: „Vzali jsme vážně tvou výtku, že dáváme málo na zbraně.“ Ale v Evropě nevidím lídra, který by svolal schůzku v Kodani a řekl: „Jdeme do toho.“
Írán a třetí cesta
Pojďme do Íránu. Tam to vře – vypnuli internet, jsou tam masivní protesty...
Íránská opozice, ať už kolem syna šáha Rezy Pahlavího nebo jiných skupin, volí takzvanou „třetí cestu“. Nechtějí zahraniční intervenci, chtějí změnu zevnitř, zdola. Ale já tu třetí cestu kritizuji, nepokládám ji za možnou bez vnějšího tlaku.
Trump sice řekl: „Jestli budete zabíjet lidi, zažijete peklo.“ Otázka však zní, kdo si tam vlastně přeje změnu režimu. Teokratický režim není v zájmu Ameriky, ale pro USA je klíčové, aby byl zastaven jaderný program a aby to měli pod kontrolou. Jestli to znamená demokracii, nebo vojenskou diktaturu, to je v tuto chvíli druhotné.
Berlínský blackout je terorismus
Co tě ještě zarazilo v posledních dnech?
Vývoj kolem blackoutu v Berlíně, který způsobili „levicoví aktivisté“ – konečně i v Německu má někdo odvahu pojmenovat tento akt jako levicový terorismus. To nemá daleko k metodám RAF (Frakce Rudé armády). Je to veřejné ohrožení.
A to se stalo v luxusní čtvrti se Zelenou starostkou. Co si zvolíš, to dostaneš.
Přesně. Lidé se tam dostali do dvojího ohně. Na jedné straně zelený levicový progresivistický terorismus a proti tomu rabování v rámci migračních vln. Armáda tam musela hlídat krámky, aby je nevykradli. To už je na hranici failed state, zhrouceného státu.
Myslím si, že to strašně nahraje AfD. Pokud někdo stojí proti migraci a proti klima-alarmismu, je to AfD. To si mainstream nepřeje, ale svou politikou to způsobuje.
Když se někdo přilepí na silnici, je to pro mě terorismus, protože je to veřejné ohrožení. Pokud se změní přístup německé administrativy a začne ten levicový terorismus ostrakizovat stejně jako ten pravicový, tak by to byla dobrá zpráva. Ale bojím se, že ten „pochod institucemi“ v Německu je natolik silný, že to vláda ovlivňovaná SPD nepřipustí.
Česká politika a Trumpova tabulka
Jak se to propisuje u nás? Andrej Babiš teď souhlasil s muniční iniciativou, a hned na to zbrojař Strnad oznamuje vstup na burzu.
Pěkný timing, že? Když je země správcem muniční iniciativy, je prospekt velkého zbrojaře s obrovskými maržemi pro investory velmi lákavý. Ale politicky? Postavení Hynka Kmoníčka (nového velvyslance v USA) nebude adekvátní postavení Tomáše Pojara. Pojar byl v bezpečnostní rovině fakticky premiér, ale Babiš Kmoníčka k takové moci nepustí. Navíc, naší rétorikou, ať už Okamurovskou nebo Macinkovskou, v USA trochu ztratíme reputaci.
Ale pak přijde Trump s tou excelovou tabulkou...
A tam se ukáže, že příští tabulka Donalda Trumpa Andreje Babiše nepotěší. Nepůjde o žádné navýšení o desetinky procenta. Pokud se budeme bavit o reálné obraně, o Grónsku, budeme finančně úplně jinde. A vysvětlovat voličům Babiše a Okamury, že peníze nejdou „našim lidem“, ale na obranu Arktidy nebo na drahé americké zbraně, bude politicky nesmírně těžké.
To je ta dvojí tvář české politiky: něco jiného říkají doma, něco jiného dělají venku...
Ano, Fico, Orbán, Babiš... A nůžky se rozevírají: u nás máme růst HDP na vrcholu potenciálu, ale financujeme to dluhem. Všechny ty triky ministrů financí s časovou nesousledností čerpání fondů...
Ve výsledku se ukázalo, že Fialova vláda zvedla daně o 116 miliard. To je smutný výsledek. Dneska by koalice SPOLU se STANem a Piráty složila možná sto hlasů. To je děsivá představa, kam jsme se dostali.
Ta doba je divoká a přelomová. My v tom jen plaveme a doufáme, že nás proud nestrhne. Mějte se všichni dobře a přeju dobrý, šťastný rok.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
