GLOSA MARKA KERLESE I Radní desetitisícového rakouské městečka Sierning prosí obyvatele, aby si neschovávali lokální měnu a raději ji utráceli v obchodech. Sběratelství totiž poškozuje místní ekonomiku. Lidé totiž mají (někdy i právem) pocit, že lokální peníze ve skříni jim nakonec mohou vydělat víc, než je jejich aktuální hodnota.
Na začátku byl přitom podobně jako v některých jiných obcích bohulibý záměr. Aby radnice v Sierningu podpořila místní ekonomiku, vydala před pěti lety vlastní lokální měnu.
Jedná se o zlatem potažené cínové dukáty s nominální hodnotou 10 eur (250 korun) a názvem Sirnicha. Název připomíná historické jméno městečka, o němž existují první písemné zmínky už z roku 777.
Od vydání lokální měny s tímto názvem si radnice slibovala, že lidé i turisté budou více utrácet v místních obchodech a za místní služby. S dukáty Sirnicha je totiž možné nakupovat pouze v Sierningu a nikde jinde.
Jenže se stalo něco, s čím radní vůbec nepočítali. Lidé si sice kupují v místní bance dukáty lokální měny, ovšem místo toho, aby je utráceli, schovávají si je jako sběratelský kousek. „Když blahopřeji lidem k významným narozeninám, vidím všude mince Sirnicha vystavené ve skleněných vitrínách v obývacích pokojích,“ řekl starosta městečka Richard Kerbl. Mnoho prarodičů i rodičů si mince uchovává jako odkaz pro své děti a svá vnoučata.
Městečko kvůli velkému zájmu nechalo už třikrát vyrazit novou edici mincí, ovšem v oběhu jich ve skutečnosti zůstává jen minimum. A přitom v bance rychle docházejí. „Naším problémem je, že se sierningské mince staly vyhledávaným sběratelským kouskem,“ říká Kerbl.
Ražba lokální měny, určená především k podpoře místní ekonomiky, tak ztrácí původní smysl. Mince jsou „příliš krásné” na to, aby je lidé chtěli utratit někde za rohlíky a dvě piva. Nejen, že je chtějí nechat potomkům. Zároveň věří, že jejich hodnota poroste.
Nesbírejte, utrácejte!
Radnice proto doslova prosí občany, aby místo ukládání dukátů do vitrín s touto lokální měnou běžně platili. A podpořili tak místní ekonomiku a sami sebe. „Obec Sierning by vám ráda připomněla, abyste Sirnichy nepovažovali za sběratelské kousky ani je neshromažďovali,” píše se na stránkách městského úřadu. Podle radních nemusejí mít lidé strach, že když tyto peníze utratí, už se s nimi nesetkají. Naopak. Pokud se s nimi bude běžně nakupovat, zůstanou v městečku pořád.
Problém je ovšem také v historické paměti. I když některá města a obce (nejen v Rakousku) vydávají lokální měnu na podporu místní ekonomiky, v minulosti byla tato lokální platidla často vynucenou odpovědí na nedostatek běžného oběživa ve státě.
Zejména v prvních letech po první světové válce proto řada rakouských obcí podporovala obchod tím, že tiskla nebo razila vlastní lokální peníze, kterým se říkalo nouzové.
A i když některé mince nebo bankovky tohoto druhu dnes nemají prakticky žádné hodnotu, nebo jde v přepočtu o jednotky korun, v některých konkrétních případech jsou za „kolekce“ nouzových peněz ochotni sběratelé zaplatit i statisíce.
Mnoho lidí, nejen v Sieringu, tak může žít v představě, že takto možná jednou naroste i hodnota moderních lokálních měn.
Zatím jsou ale výsledky pokusů o podporu místní ekonomiky lokální měnou spíše rozpačité.
Svou lokální měnu začala v Česku v roce 2017 vydávat například obec Křižánky u Žďáru nad Sázavou. Po šesti letech ale radnice kvůli potížím s účetnictvím projekt vlastního oběživa ukončila.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
