Festival prázdných frází a pár facek: Reportáž z tiskové konference ke smrti SOCDEM

„Stůjte! Stůjte! Tohle je soukromá akce!“

Těsně před polednem mi udýchaný muž doslova na poslední chvíli skokem znemožní položit ruku na kliku v tiskovém centru zpravodajské agentury v Praze. Dveře zatarasí doslova vlastním tělem. „Co tady chcete? Kdo jste?!“

Jde ale jen o „drobné“ nedorozumění. Pan mluvčí mě mylně považuje za rozvratného živla, kterému mělo být znemožněno proniknout na tiskovou konferenci uskupení Stačilo! za každou cenu. Před domem totiž čeká parta potenciálních potížistů, kteří přinesli symbolické parte pro sociální demokracii, již podle nich zabila Jana Maláčová.

Na obranu pana mluvčího Rouna, který mě div nesrazil na zem – měl důvodné podezření. Byl totiž svědkem, jak mě pár minut před tím na ulici před vchodem prověřuje policie. Musím ukazovat občanku a vysvětlit policejní hlídce, že jsem novinář a že jdu na tiskovou konferenci.

Teď už zpětně vím, proč jsem budil podezření policistů (stál jsem „nebezpečně blízko“ několika zájmovým osobám), ale o tom až později – v tuhle chvíli ještě netuším, jakou tahle tiskovka bude mít vyhrocenou pointu.

Protože tiskovka je podle mě absolutně o ničem, nic o jejím obsahu psát nebudu. Vše, co je hodno politologické analýzy, už bylo řečeno dříve. Pozoruhodná je ale atmosféra.

Nemůžu se zbavit pocitu, že veškerá slova z úst řečníků jsou jen marnými pokusy rozehnat těžkou dusnou „deku“ jakési nevyřčené elementární zrady. Zrady základních pilířů či ideových východisek značky „sociální demokracie“.

Doposud mi nikdo nebyl schopen dát uspokojivou odpověď na otázku, co tímto krokem „básníci“ Maláčová“ a Zaorálek myslí. Jako tolerantnímu konzervativci mi na paměť vyvstává jako první Jiří Dientsbier starší. Co by tomu asi disident, vydavatel samizdatu, mluvčí Charty 77 a zakladatelu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných řekl?

Na dotaz tohoto typu předsedkyně Maláčová vytrvale trousí floskule o nutnosti porazit současné vládní vykořisťování obyčejných lidí za každou cenu. Prý lidé nemají peníze na jídlo, může za to Fiala, tak spojíme síly.

Co se týče pokusů o předání nějakých nových informací novinářům, velkou výzvu pro mě představuje pan Daniel Sterzik, prý majitel značky Stačilo! Mám pocit, že během projevů svých kolegyň zažívá nějaký druh fyzického vzrušení. Nepřeháním. Ignorovat způsob, jakým se tvářil téměř celou dobu na pódiu, by byl – troufám si říct – obtížný úkol i pro zkušeného jogína.

Naštěstí, jak už byl řečeno, přidaná informační hodnota z tohoto setkání není veškerá žádná. Konečná mluví budovatelsky, nadšeně hledíc vstříc novým zítřkům, kde se žádné peníze nebudou dávat na zbrojení a ruku v ruce půjdeme všichni v míru (zabít kapitalisty).

Maláčová předčítá s útlocitným výrazem z papíru projev, který by se dal nazvat „exkurze do nepochopení základních ekonomických zákonů, mnohdy i axiomů“.

Mezi hosty nechybějí staré ani nové tváře českých komunistů. I když já s tím označením „komunista“ mám trochu problém. 

Vezměte si třeba starého harcovníka Leo Luzara. Tenhle člověk nosí zásadně kalhoty americké značky LEVIS a několikrát jsem ho zastihl u pultu v podniku Kantýna, kde – názvu navzdory – dělnická třída a proletariát rozhodně neobědvá. Ale vlastně je to věrné reálnému komunismu.

Další neveselý moment mě potkal, když jsem po letech viděl svého spolužáka z dob gymnaziálních, jakéhosi Jaroslava Růžičku, který se už v té době přidal do litoměřické KSČM. Připomnělo mi to, jak jsem váhal, jestli má převážit to, že se známe od mala, nebo to, že je to komouš a nemám se s ním bavit.

Tohle dilema za mě někdy ve třeťáku vyřešil jiný kamarád – Jardovi řekl, že jestli chce chodit s náma do hospody, tak komouši pijou jenom nealko, nebo tady sedět rozhodně nebudou. Líbil se mi zásadový postoj a souhlasil jsem.

Jak jsem na začátku říkal, že mě prověřovala policie, bylo to proto, že jsem se před vchodem bavil s partou lidí, kteří přišli sdělit své kritické názory hlavním představitelům tohoto podivného rudohnědého slepence Stačilo!.

Zkrátka to jsou evidentně lidé, které policie zná a se kterými se vídává pravidelně v rámci řešení různých konfliktů na politických shromážděních.

Člověk, který si na X říká Pérák, přinesl Janě Maláčové parte, kde se oznamuje úmrtí sociální demokracie. Ta s ním prohodila několik slov před začátkem akce a dotazům musela čelit i po konci konání akce. Kluci jsou vytrvalí a symbolicky doprovodí sociální demokracii až do útrob sídla komunistů. Nutno říct, že směrem ke komunistům jsou sprostí jako dlaždič. 

Jak to celé dopadlo, se podívejte v následujícím videu, které už nechám bez komentáře. Každopádně to bude řešit policie.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.