GLOSA LADISLAVA NAGYE | Stalo se takovým milosrdným klišé říkat, že co Poláci z grantů EU investovali do dálnic a jiné infrastruktury, u nás padlo na cyklostezky a rozhledny. Eufemisticky se tak říká, že se většina financí rozkradla. Kdyby ale velká část investic skutečně padla na cyklostezky ve městech (ale takové, které by neubíraly místa chodcům, nýbrž se cyklisté dělili s auty), zas takový průšvih by to nebyl: kola a koloběžky jsou ve městě problémem úplně stejným jako auta.
Evropská
města nejsou jako americká. Ta naše byla po staletí vytvářena
pro chodce, ta na druhé straně Atlantiku pro dopravu na dvou nebo
čtyřech kolech, tedy především pro auta. Nádherným literárním
pomníkem chůze po městě jsou Pařížské
pasáže spisovatele a
filosofa Waltera Benjamina, pocta Paříži coby hlavnímu městu
devatenáctého století. Jenže pro benjaminovského flâneura je
čím dál méně místa.
Nejprve ho z ulic začala vytlačovat auta, teď i jiné dopravní
prostředky.
Města
se začala bránit… a motoristé to pochopili. Anebo se s tím
alespoň smířili. Většina z nich chápe, že když už se
rozhodne městem projíždět autem, bude to za nějakou cenu.
Nesmířili se s tím však cyklisté a koloběžkáři. Ti ve svém
hipsterském rauši věří, že mají morální nárok razit si
cestu mezi chodci. Mohli by přece jet autem, ale nejedou. Jedou na
kole nebo koloběžce a „nenechají se přece zabít“ na silnici.
A tak klidně přizabijí
na chodníku chodce.
Vietnamizace veřejného prostoru
Ve velkých městech, kde funguje skvělá veřejná doprava, fakt není důvod jezdit jinak. A pokud někdo musí, tak ať sdílí vozovku s ostatními dopravními prostředky. Ostatně, dnes tak módní elektrokola mají stejně blíž k motocyklu než bicyklu.
Můj kamarád z Tábora, bývalý špičkový cyklista, reprezentant naší země na horských kolech, mi říkal, že na kole jezdí rád, ale cyklisty na chodníku by vraždil. A přesně tak by měla postupovat obecní policie: tedy ne doslova vraždit, ale trestat stejně, jako když někdo jezdí po chodníku autem. „Vietnamizaci“ veřejného prostoru je třeba se razantně bránit, protože evropským městům řád sluší. Odstrašujícím příkladem jsou Drážďany – v rovinatém městě vládne totální dopravní chaos, jemuž dominují cyklisté přeskakující z cyklistických pruhů na chodníky nebo si to běžně razící po pěších zónách. Téhle aroganci je třeba se bránit za každou cenu.
A jen tak esteticky mimochodem: ty hromady ocelového kolového šrotu před nádražími jsou stejně nevzhledné jako parkoviště plná aut. Vraťme se tedy k chůzi… nebo nastupme do veřejné dopravy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
