GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Známý cestovatelský časopis Time Out zařadil české železniční torzo pod Vyšehradem na stejnou úroveň jako Brooklyn Bridge v New Yorku, Kappel Brücke v Luzernu nebo most nad Viktoriinými vodopády na hranici Zimbabwe a Zambie. Mimoděk tím potvrdil pofidérnost a diletantství podobných žebříčků. V Česku je z toho hned vítané PR pro „zachránce“ starého železničního mostu, i když všichni vědí, že v celé kauze vyhrálo dražší a horší řešení.
Po čase nicnědělání, který plyne od té doby, co odstupující ministr Martin Kupka bezdůvodně zrušil řádně proběhlou architektonickou soutěž na stavbu nového železničního spojení Nového města a Smíchova, o sobě dal opět vědět rezivějící železniční most, po němž smí rychlostí 20 km/h občas projet jeden vlak.
Bůhví proč se totiž ocitl ve výčtu devatenácti (divné číslo) nejhezčích mostů světa podle časopisu Time Out (na pěkném 15. místě). Žebříček byl podle svých autorů sestaven na základě tří kritérií: unikátní architektonický design, soulad s okolní krajinou a vliv v mezinárodních médiích a kultuře. Výtoňský most se tedy do hodnocení dostal ne nutně pro svou estetiku, ale pro to, že se o něm tolik mluví.
I kdybychom totiž přistoupili na častou tezi, že v dané krajinné/městské kompozici jde o unikát, pořád je to jen obyčejná stavba, kterých bychom po zemích bývalého Rakouska-Uherska nebo Německé říše najdeme desítky, možná stovky.
Provizorium zůstane provizoriem
Jedinou hodnotou stávajícího mostu, je to že na svém místě zůstal stát tak dlouho, že si na něj lidé zvykli. Od svého vzniku byl x-krát kritizován jako nehezký, provizorní a dopravně nevyhovující. O estetičnosti nehodné městského centra se opakovaně psalo i v publikacích Ohlas soudobé inženýrské práce z roku 1930 i Pražské mosty z roku 1985, přičemž v obou případech bylo počítáno s nahrazením „provizoria“ stavbou nadčasové hodnoty.
Pokud se autoři výběru světových „nej“ mostů domnívají, že mezi ně esteticky patří i ten Vyšehradský, s klidem by tam s touto logikou mohli zařadit také železniční mosty v Ratajích nad Sázavou, Horních Mokropsech, Hrobu, Vraném nad Vltavou, Hradci Králové nebo Ústí nad Labem a na desítkách dalších míst.
Vlivová aktivistická iniciativa Zachraňme železniční most se ale samozřejmě dme pýchou, jakou že hodnotu to dokázala zachránit.
Připomeňme si, že závěry nového plánu ministerstva dopravy, Správy železnic a památkářů jsou následující: Proběhnutá soutěž se ruší, zachováme „zuby nehty“ starý most. Ten bude v roce 2028 odstěhován na vhodné místo, kde na něm budou do roku 2030 probíhat renovační práce pod dohledem památkářů a mezinárodních odborníků.
Na stávajícím místě se zatím postaví provizorium využívající materiál státních hmotných rezerv. Které ovšem bude rovněž nutné vysoutěžit, stejně jako přeložku mostem vedených inženýrských sítí. Toto provizorium bude jednokolejné, s maximální rychlostí 40 km/h.
Všechno jen proto, aby se zpovykaní hejsci mohli dalších sto let procházet po rozvrzané rezivějící ocelové konstrukci, která byla provizorní už v době svého vzniku, a kochat se její „krásou“ u šálku dobré brazilské kávy na některé z náplavek. To vše za „památkářského protektorátu“ v čele s rýmařovskou rodačkou Naděždou Goryczkovou, šéfkou NPÚ.
Perspektivy? Nic moc. Velmi reálně si po rozebrání současného mostu lze představit „překvapivé“ zjištění (podobně jako u podobného průšvihu jménem Libeňský most), že starou mostní konstrukci skutečně nejde smysluplně opravit a za několik let se vrátíme tam, kde už jsme jednou byli – mezitím ale ÚOHS ještě stihne zrušit další soutěž na rekonstrukci, neboť novostavba nebyla jejím účelem.
Pražané na to doplatí miliardami korun a lety dopravního chaosu. A aktivisté, kterým se povedlo zglajchšaltovat úspěšně proběhlou soutěž, se budou moct pochlubit jediným skutečným výsledkem: „Je to sice dál, ale zato horší cesta.“ Tak hlavně, že ho máte v nějakém tom výběru.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
