V souvislosti se čtvrt století hořící a jedy kontaminovanou Heřmanickou haldou na Ostravsku vyvstává otázka nejen toho, nakolik je nebezpečná pro své okolí, ale také, kolik už její zoufalá sanace, kterou má na starosti státní podnik DIAMO, dosud stála, a kolik ještě bude daňové poplatníky stát. Účet může přesáhnout pět miliard a nemusí být finální. Nyní se navíc potvrdilo, že DIAMO nechalo na haldu nelegálně navážet další kontaminovaný odpad.
Nedávný výrok MŽP, které pravomocným rozhodnutím potvrdilo pokutu 1,5 milionu korun pro DIAMO, dokazuje, že postup státního podniku při sanaci Heřmanické haldy je nezákonný. Pochybnosti o jeho činnosti tak jen narostly a v součtu také narůstá částka, kterou kvůli špatným rozhodnutím jeho předchozího i současného vedení budou muset daňoví poplatníci zaplatit.
Ztráta důvěry
Podle vlastních údajů Diama byla do konce roku 2024 sanována plocha 45,5 hektaru ze 103,5 hektaru odvalu – tedy zhruba 44 procent. Zbývající část zahrnuje termicky nejaktivnější jádro haldy a problematické kalové nádrže. Město Ostrava i OKK bijí na poplach a zároveň dávají jasně najevo pochybnosti, zda DIAMO dokáže situaci vyřešit. Nezvládá ji totiž řešit už více než dvě desítky let, co má sanaci haldy na starosti, dělá jednu chybu za druhou a za jeho přešlapy se jen hromadí žaloby, za které, v případě prohraných sporů, bude muset zaplatit stát.
Pokud bychom připočetli i následky probíhajících žalob a soudních sporů a také budoucí náklady na odstranění škod, účet se podle odhadu vyšplhá na zhruba 5,5 miliardy korun. Jde o kombinaci toho, co už stát prostřednictvím Diama za Heřmanickou haldu utratil, a toho, co mu hrozí jako budoucí výdaj či náhrada škody.
Posudky, studie a pokuty
DIAMO tvrdí, že na sanaci dosud vynaložilo 300 milionů korun. Zda byly efektivně využity je sporné, protože čtvrt století hořící halda dál hoří a ohrožuje okolí. A další hrozba, že halda prohoří až k nedaleké skládce nebezpečných opadů, se zdá být čím dál vážnější.
Samotná sanace není levná ani technologicky jednoduchá, DIAMO však investovalo i do svého zázemí: jen pořízení 16 kusů těžké techniky používané na haldě přišlo podnik na zhruba 118 milionů korun. Další peníze proudí do posudků, průzkumů a expertních studií. Podle podkladů vynaložil podnik na dosud zveřejněné znalecké posudky a odborná stanoviska týkající se sanace haldy zhruba 4,9 milionu korun. K tomu lze ještě připočíst poradenské služby spojené se zrušenou veřejnou zakázkou na projektovou dokumentaci k plánovanému sarkofágu za 614 tisíc korun, ačkoliv projekt nakonec DIAMO převzalo „do vlastních rukou“, a samozřejmě pravomocnou pokutu 1,2 milionu od ČIŽP.
Sarkofág, kaly a soudní minové pole
Skandálnější může druhá část účtu, představující budoucí a nepřímé náklady, které DIAMO svým postupem generuje. Nejviditelnějším symbolem je plánovaný betonový „sarkofág“. Vláda a DIAMO jej prezentují jako finální řešení, které má na zhruba třetinu haldy zakrýt, a postupně tak uhasit vnitřní hoření. Odhadované náklady se pohybují mezi 2,3 a 3 miliardami korun, práce mají trvat zhruba deset let.
Stavba sarkofágu ale vzbuzuje ostrou kritiku řady nezávislých expertů. Upozorňují, že překrytí pouze části haldy může termickou aktivitu jen přesunout jinam, že hrozí propady a praskání těsnicích vrstev a že opatření vůbec neřeší toxické kaly v sousedních nádržích ani kontaminaci podzemních vod.
Právě kaly v nádrži K-1 v přímém sousedství hořící haldy představují další obří položku. DIAMO zhruba od roku 2010 tvrdilo, že toxický materiál z nádrže o rozloze pěti hektarů nazvané K-1 byl odtěžen, a že je místo bezpečné. ČIŽP ale v roce 2023 usvědčila DIAMO ze lži, když zjistila, že v kalových nádržích stále zbývá 96 000 metrů krychlových. Při běžné ceně za likvidaci nebezpečného odpadu by jejich odstranění mohlo stát až 384 milionů korun.
Na účet je potřeba přičíst i náklady na pozemky, bez nichž se plánovaný zásah neobejde. DIAMO počítá s vybudováním dalších oddělovacích vzdušných stěn B a C, pro které bude muset získat pozemky soukromé společnosti OKK Koksovny. Protože podnik jejich odkup v minulosti nevyužil, dnes se hovoří až o 260 milionech korun a jako reálná varianta se jeví i vyvlastnění.
K tomu se přidávají náklady soudních sporů a potenciálních odškodnění. DIAMO čelí řadě žalob ze strany soukromých firem v souhrnné výši více než 1,225 miliardy korun. Spor se týká mimo jiné zmařené investice do separační linky, neuhrazených závazků a údajného poškození dobré pověsti. Všechny tyto spory již byly v médiích detailně popsány. Jedná se o spory s Ostravskou těžební, která na haldě provozovala separační linku na vytěženou hlušinu, a společnost Ridera, která měla na starosti zasypání oddělovacích stěn materiálem, jenž údajně nesplňoval správné parametry.
Samotná separační linka, zprovozněná v druhé polovině minulého desetiletí, měla představovat způsob, jak hlušinu z haldy tříděním energeticky i stavebně využít. Projekt však skončil spory o míru kontaminace materiálu, omezením provozu, a nakonec zastavením činnosti. Investice soukromé firmy do technologie se pohybovala okolo stovek milionů korun. Výsledkem je spor mezi Ostravskou těžební a MŽP o zaplacení náhrady škody ve výši 516 milionů korun způsobené nesprávným postupem ČIŽP.
A také je zde nárok společnosti OKK Koksovny, která požaduje po DIAMU náhradu škody minimálně ve výši desítek milionů korun kvůli navážení kontaminovaného materiálu na její pozemky. Reálné náklady na úplné odstranění odpadů se mohou pohybovat ještě výše.
Jak tyto spory dopadnou, není v tuto chvíli jasno. Již samotná existence žalob však znamená pro státní podnik i veřejné rozpočty významné finanční riziko – ať už v podobě možných náhrad škody, nebo dlouhodobých nákladů na právní zastupování a znalecké posudky.
Pokud se všechny výše popsané položky seřadí vedle sebe, vykreslí se následující obraz:
Přímé náklady (již vynaložené)
- přibližně 300 milionů korun na dosavadní stavební sanaci haldy,
- zhruba 118 milionů korun za těžkou techniku pořízenou pro práce na haldě,
- až 5 milionů korun za posudky, studie a odborná stanoviska,
- stovky tisíc korun za poradenské služby k nerealizovaným zakázkám,
- pokuta 1,5 milionu korun a budoucí náklady na nápravu pochybení při nakládání s odpady.
Náklady na budoucí řešení
- 2,3–3 miliardy korun za plánovaný sarkofág,
- zhruba 400 milionů korun jako orientační odhad nákladů na odstranění toxických kalů v nádrži K-1,
- desítky až stovky milionů korun za pozemky potřebné pro další zásahy (oddělovací stěny, technické objekty),
Částky související s žalobami na DIAMO a MŽP
- více než 1,2 miliardy korun představují žaloby soukromých firem vůči DIAMU,
- kolem 0,5 miliardy korun činí žaloba vůči Ministerstvu životního prostředí,
- desítky milionů korun mohou vzniknout jako náhrady škody vlastníkům pozemků dotčených navážením odpadů.
Součet těchto částek – byť jde v několika případech o odhady a potenciální závazky – ukazuje, že celkový účet za Heřmanickou haldu se pohybuje okolo 5,5 miliardy korun. Skutečný konečný součet bude záviset na tom, jak dopadnou soudní spory, jaké řešení sanace bude nakonec zvoleno a zda se v průběhu let neobjeví další problémy, které bude nutné napravovat. Jedním z nich může být samotný sarkofág za tři miliardy, u kterého panují vážné pochybnosti, zda se jedná o technologicky správné řešení.
