Mnichov se nekonal, ale máme se radovat? Proč je Trumpova hra s Putinem pro Evropu varováním

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Včerejší tříhodinové jednání prezidentů Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce bylo nakonec jen plácnutím do vody. Hora porodila myš. Bylo by však nesprávné jen tak mávnout rukou nad summitem, který přitáhl pozornost celé planety a ukázal v přímém přenosu zejména až groteskní snahy obou vůdců zalíbit se sami sobě.

Pro Evropany i pro Ukrajince vyplývají z této schůzky minimálně dva zásadní poznatky.

Zaprvé pocit ulehčení – nenaplnily se obavy, že se Trump vedle jednání o příměří na Ukrajině pustí rovnou do podmínek, za kterých by mělo být uzavřeno, a naslibuje Putinovi ukrajinské územní ústupky. Tedy ono pověstné „o nás bez nás“, případně záblesk analogie s Mnichovem roku 1938. 

To se nestalo, pro Ukrajinu a její evropské spojence se tak nic zásadně nemění. Krom toho pozval Trump prezidenta Zelenského do Washingtonu, aby s ním výsledky projednal, což je pozitivní zpráva.

Červený koberec pro válečného zločince

Zadruhé – posbírali jsme sérii očividných důkazů, jak moc si Trump chtěl s Putinem za každou cenu rozumět. Od červeného koberce na letišti přes přátelské úsměvy a „tête-à-tête“ v limuzíně až po přednost Putinovi na „tiskové konferenci“ – to vše ukazovalo, jak rád hraje Trump právě v tomto případě roli hostitele. 

A naopak nic, co by připomínalo kobereček, na který byl Zelenskyj letos v únoru povolán do Bílého domu. Přestože Putin je objektivně agresor a mezinárodně hledaný zločinec, zatímco ukrajinský prezident reprezentuje napadenou a bránící se zemi.

Trump skutečně věří ve svou schopnost okouzlit Putina. Ten ale rozumí pouze jazyku síly.

Leon Panetta

exministr obrany USA a bývalý šéf CIA

V Evropě nikomu neušlo, jak nespolehlivé a zavádějící jsou Trumpovy sliby a výroky. Před schůzkou se dušoval, že bude usilovat především o dosažení příměří na Ukrajině – a pokud se to nepovede, že si na Rusko „pěkně posvítí“. 

Ostatně ho k tomu ve středu takto nabádali lídři evropských zemí i sám Zelenskyj. Před novináři v Anchorage však slovo sankce nebylo vysloveno ani jednou, jako by se o něčem tak kontroverzním ani nejednalo.

Trump na Aljašce: Jde mu o mír pro Ukrajinu, nebo o nobelovku pro sebe?

Hlavní Trumpův problém spočívá podle bývalého amerického ministra obrany (2011–2013) a někdejšího šéfa CIA (2009–2011) Leona Panetty „především v tom, že prezident Trump skutečně věřil ve svou schopnost uspět v jednání s Putinem, okouzlit ho svým přátelským zacházením, červeným kobercem... Že díky působení své osobnosti dosáhne toho, aby Putin svolil k příměří.“

A pokračuje: „My, kdo jsme s Putinem [v minulosti] jednali, víme, že takový postup nefunguje. Putina nelze okouzlit. Rozumí pouze jazyku síly. Ví, co chce, a nesmí se mu věřit. Je třeba na něj být tvrdý, zavádět sankce, dodávat zbraně Ukrajině. Jedině to bude fungovat. Trump si však dál myslí, že to dokáže i bez takových extrémních kroků.“

Návrat na výsluní „bez placení“

Je ještě jedno vysvětlení, přetřásané v sobotu ráno evropskými komentátory: že Trump chtěl dobrovolně pomoct Putinovi vymanit se z „diplomatického očistce“, do kterého byl uvržen napadením Ukrajiny; tedy vlastním přičiněním. 

Na aljašské základně Elmendorf mu umožnil návrat na mezinárodní výsluní, ačkoli za to nedostal vůbec nic. 

Dokonce jednou oslovil svého hosta familiárně „Vladimíre“ – což je, jako si když v češtině s někým „potykáte“. A pak na půl úst souhlasil, když ho Putin s lišáckým úsměvem pozval na návštěvu do Moskvy.

Putin to dobře pochopil. Před novináři vyjádřil přání, aby „Kyjev i evropská hlavní města vnímaly [výsledek schůzky] konstruktivně a aby se nepokoušely házet klacky pod nohy“. 

V překladu to znamená, aby nebránily Rusku pokračovat ve válce proti Ukrajině v okamžiku, kdy ruské jednotky mají navrch, a podle vzoru Ameriky nechaly věcem volný průběh – v naději, že se dříve či později unaví natolik, že se smíří s ruskými podmínkami pro klid zbraní na Ukrajině.

Ačkoli tedy první dojem z aljašské „historické“ schůzky je jedno „velké nic“, byli jsme zároveň svědky normalizace americko-ruských vztahů za bílého dne, a to aniž by za to Rusko něco zaplatilo. 

Trump naopak naznačoval, že on už svůj díl práce vykonal a že nyní je řada na Ukrajincích a Evropanech. „Je to koneckonců na nich,“ poznamenal.

Teď je řada na vás

Protože ani jeden z prezidentů nebyl ochoten odpovídat na otázky novinářů, musíme se zatím spokojit s tím, co z nich vypadlo během dvanácti minut jednostranných prohlášení; případně z toho, co pak Trump řekl americkým médiím. 

Na otázku Fox News, zda válka skončí „výměnou území“ a „bezpečnostními zárukami mimo NATO“, odpověděl vyhýbavě, ale i významně: „O těchto věcech jsme jednali a do značné míry jsme se shodli. Myslím, že jsme toho dohodli hodně... Ukrajina s tím bude muset souhlasit, ale možná že řeknou ne.“

Trump by měl o výsledku informovat jak Zelenského, tak spojence v NATO. Není tedy vyloučeno, že během víkendu budeme postupně moudřejší. 

Zatím je však jasné, že pro Evropu potvrdila aljašská schůzka to, co už dávno věděla: že se bude muset při další podpoře Ukrajiny spoléhat především sama na sebe.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Aljaška jako hřebíček do rakve Evropy? Schůzka Trumpa s Putinem je šokující nejen pro Ukrajinu

Velká hra o budoucnost Evropy: Green Deal může zažehnout povstání v Paříži a Berlíně

Co požaduje Putin, aby zvážil příměří? Evropa se musí pochlapit a poslat vojáky na Ukrajinu

sinfin.digital