KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Svět se začíná dělit na ty, kteří činy a slova Donalda Trumpa považují za výplod chaotické mysli, a pak na ty, kteří za nimi vidí nějaký geniální záměr. V obou případech si musíme dát velký pozor na to, aby se nám tento styl politiky nedostal pod kůži.
Když jsem psal o takzvané „Trumpově američtině“ plné lhaní, přehánění a nabubřených výroků poprvé, dostal jsem od jednoho ze čtenářů zajímavý komentář – že to prý zbytečně dramatizuji.
„Zdaleka to není specifikum Trumpa. Vzpomeňte na demokraty, kteří nejprve zachraňovali demokracii kandidaturou Bidena, za chvíli ji naopak zachraňovali jeho odstoupením z kandidátky atd. atd. Američané to tak mají, nám to je cizí, možná nepochopitelné, ale to je vše. Buďme v klidu, nyní Trump něco říká, ale uvidíme, co skutečně udělá, co se mu podaří a co nikoliv. Řeči mě moc nezajímají, důležité jsou činy a výsledky,“ napsal čtenář.
Takřka přesně tím vystihl, jaký dnes mají ke Trumpovi vztah jeho fanoušci, včetně mnoha českých politiků. Slova jsou vlastně zbytečná. Počkejme si, co z toho prvoplánového chaosu, vyvolaného Trumpovými výroky, nakonec vzejde, zda se svět změní k lepšímu. Amerika je prostě taková, trochu teatrální, politici rádi přehánějí.
Jenže tak jednoduché to zase nebude. Kdyby slova teatrálních politiků jakým je Donald Trump, nic neznamenala, nevyvolávala by ve světě, včetně Česka, zdaleka takovou odezvu, jako dnes vyvolávají. Každý by v klidu čekal, jak se věci nakonec vyvinou.
Místo toho se „bortí akciové trhy“ , vlády připravují odvetná opatření, podnikatelé se bojí, že když pošlou loď se zbožím do Ameriky, během cesty přes oceán se třikrát změní dovozní cla. A to podle toho, jak se Trump „vzbudí“.
Trumpova slova zkrátka mají význam, jen pro každého trochu jiný. Někdo považuje amerického prezidenta za senilního starce, který chaoticky (a možná pod vlivem svých poradců) vede svými neřízenými výroky svět do chaosu. A ohrožuje tím i vlastní lid.
Druzí, Trumpovi skalní příznivci, naopak věří, že americký prezident dobře ví, co říká. Jen „poamericku“ záměrně přehání a fabuluje, aby jako dobrý obchodník protivníka nejprve postrašil, znejistil a pak s ním uzavřel výhodnou dohodu.
Mezi vyznavače této teorie patří například senátor Tomáš Jirsa, který v Česku zřejmě jako první přišel s výrazem Trumpova američtina, symbolizujícím údajný skrytý význam Trumpových slov a potvrzující genialitu americké hlavy státu.
No a konečně existuje i třetí skupina (její zástupce slyším všude kolem sebe), která hlásá, že Trump je nechtěným vykonavatelem „vyšší moci“. Tedy, že se sice může jednat o sebestředného, chaotického a možná i pološíleného politika, který nám ovšem „byl stvořen“, abychom si uvědomili, že náš dosavadní způsob života už není možný a musí se změnit. Byť by ta změna měla vzejít z totálního chaosu.
Ať už je pravda na jakékoliv straně, je smutné sledovat, jak se nám takzvaná Trumpova američtina začíná dostávat pod kůži. I ti, kdo Trumpa vysloveně nesnášejí, najednou jeho styl politiky berou jako nutné zlo, kterému se musíme přizpůsobit.
Když minulý týden Trump na podporu své nové energetické politiky uvedl, že Německo uvádí do provozu stále nové a nové uhelné elektrárny, většinou to německá média přešla krátkým glosami s tituly jako „lež či fabulace“.
Žádnou bouři nevole, natož politickou reakci tento Trumpův mylný výrok nevyvolal. Jsou horší výroky. Třeba ten, ve kterém Trump doporučil proti lesním požárům v Kalifornii příklad Finska, v němž se podle něj v lesích hrabe listí a uklízí.
Je přitom úplně jedno, zda někdo považuje (možná právem) i tyto Trumpovy výroky za nějaký skrytý záměr či příklad geniality, nebo naopak za výplod chaotické mysli. V obou případech jde o to, že se Trump úplně míjí s realitou. A my jsme si na to zvykli. Považujeme to vlastně za normální součást americké politiky.
To bychom ale asi neměli. Když přistoupíme na to, že slova v politice vůbec nic neznamenají, nebo že se dají vykládat úplně jinak, než jsou vyřčena, definitivně vedeme náš svět do chaosu i bez Trumpa. V politice se možná (nebo spíš určitě) lže a přehání běžně, ovšem nesmí se to stát běžnou všeobecně přijímanou součástí politické kultury.
Pokud „slova“ takto znehodnotíme, pak si jako společnost kopeme vlastní hrob. Ve výchově dětí, ve vzájemných vztazích, ve společnosti, v kultuře. Ne nadarmo se v pohádkách píše o královském slovu jako něčem nezpochybnitelném.
Samozřejmě může někdo namítnout, že nežijeme v pohádce. Ovšem to neznamená, že si ze slova, které kdysi nahrazovalo všechny smlouvy, uděláme prostřednictvím Trumpa jen nějaký prostředek k zastrašování a fabulaci. Takhle degradovat slova asi nechce vůbec nikdo.
Ať už je někdo příznivcem, či odpůrcem politiky amerického prezidenta, neměli bychom přistupovat na to, že to, jak Donald Trump mluví a jedná, je součástí nějaké všeobecně přijímané „Trumpovy američtiny“.
Ne, není. Stejně jako nepřijímáme jako něco společensky přijatelného sprostou a vulgární mluvu (i když tak občas mluvíme všichni), neměli bychom přijímat ani Trumpovu američtinu. Jinak bude za chvíli tímto zvláštním jazykem mluvit každý.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
