Miliardy, kácení stromů a protesty. Úsporná olympiáda naráží na realitu

Pokud se ke dvěma medailím, získaných českými sportovci v neděli, přidají ještě (doufejme) další, budou Češi na olympijské hry v Turíně vzpomínat určitě v dobrém. Jenže olympiáda v Itálii by měla vstoupit do historie ještě něčím než sportovními výkony jejích účastníků.

Mezinárodní olympijský výbor totiž už před jejich začátkem vyhlásil, že by se mělo jednat o „nejudržitelnější hry“ v historii. Co to znamená? Nejde zdaleka jen o to, kolik umělého sněhu na ně bude potřeba vyrobit. Jde o to, kolik nových sportovišť kvůli nim bude muset být postaveno, jaké budou mít následné využití, kolik peněz z veřejných rozpočtů spolknou a jak ovlivní místní krajinu i obyvatele. A právě v tomto ohledu mají být podel MOV vzorem do budoucna.

Po extrémně drahých hrách 2014 v ruském Soči, které stály 50 miliard dolarů (1,02 bilionu korun) a Pekingu 2022 s odhadovanými náklady 38,5 miliard dolarů (780 miliard korun), stál olympijský výbor pod silnou kritikou za to, že pořadatelství zimních her už se takzvaně utrhlo ze řetězu.

Totalitní státy (ale nejen ony) jsou ve snaze udělat z olympiády výkladní skříň země schopny utratit někdy až nesmyslné prostředky za nová sportoviště, sjezdovky na kopcích, kde se nikdy nelyžovalo, za drahé zasněžovací systémy. A to bez ohledu na to, jestli budou mít investice využití i mimo olympiádu a zda nezničí životní prostředí místním obyvatelům.

Proto měly být současné hry v Miláně a Cortine d’Ampezzo jiné. A MOV k tomu také přihlédl při výběru pořadatele olympiády. Mělo se jednat o ukázku toho, jak by měly zimní olympijské hry vypadat v budoucích dekádách.

Italští pořadatelé předložili rozpočet, který neměl se vším všudy, včetně investic do dopravní infrastruktury a nové haly v Miláně přesáhnout  5,2 miliardy eur (130 miliard korun). To je takřka osmkrát méně než v Soči.

Důležité ale je, že za relativně nízkými náklady měl stát fakt, že naprostá většina sportovišť v italských Alpách a alpském předhůří už stojí, nemusejí se tedy stavět nová. Stačí je v případě potřeby mírně modernizovat. K účelnému využití stávajících sportovišť mělo přispět i to, že se olympiáda v minulosti koná na mnohem větším prostoru, ve více městech a lokalitách, a to podle toho, kde už příslušná sportoviště fungují.

Přesně tak by měly podle MOV fungovat i zimní olympiády budoucnosti. Úsporné, s minimem nové výstavby, v lokalitách, které už dnes živí zimní turistický ruch, na větším prostoru. Jenže právě příklad Itálie, zamýšlený jako modelový, ukázal, jak těžké to může být.

Deklarovaná úspornost totiž naráží na národní a lokální zájmy, pletichy i lobbing některých politiků. MOV například z důvodu šetření nákladů doporučil Itálii, aby místo výstavby nové bobové a sáňkařské dráhy využila nabídku rakouského Insbrucku a švýcarského Svatého Mořice a závody se mohly konat tam. Dráha, využívaná v roce 2006 na hrách v italském Turíně, se stejně jako skokanský můstek rozpadá, je v dezolátním stavu.

Italská vláda však tento návrh na přesun závodů na bobech a saních do blízkého zahraničí nakonec zamítla a prosadila v Cortině zcela novou dráhu v údajné hodnotě až 125 milionů eur (3,1 miliardy) . Podle italského ministra dopravy Mattea Salviniho (52) bylo během výstavby pokáceno 850 stromů, pořadatelé jich ale údajně na jiných místech 10 000 zasadili.

Tlak místních podnikatelů i politiků vedl k tomu, že se začalo oproti původním slibům stavět mnohem více i na jiných místech.

Investice směřovaly například do zařízení pro freestyle lyžování (5,4 milionu eur), snowparku v Livignu (35,8 milionu eur) a modernizace běžeckých tratí u jezera Tesero v Trentinu (17,7 milionu eur). Celkem se na přípravě olympiády podílelo 340 italských společností.

Kaspar Schuler z Mezinárodní komise pro ochranu Alp (CIPRA) tvrdí, že pořadatelé v mnoha ohledech nesplnili svůj slib o udržitelných hrách na již vybudovaných sportovištích. „ Dochází k různým rozšiřováním stávajících sportovišť a dokonce i k novým stavbám,“ uvedl  Schuler.

To vedlo k odporu proti hrám nejen ze strany různých aktivistů, ale i řady místních obyvatel, kterým hry narušily životní prostředí. „Téměř se za to cítím provinile, protože jsem to byl já, kdo to propagoval,“ řekl Konrad  Renzler , známý horolezec a bývalý starosta městečka Rasen-Antholz (Anterselva)v Jižním Tyrolsku.

Městečko s necelými 3 000 obyvateli je jedním z hostitelských měst této olympiády (jedou se tam biatlonové soutěže), což si ale podle Renzlera vyžádalo svou daň. V posledních letech musel horolezec údajně s velkým znepokojením sledovat, jak se v místě, kde se narodil, kácejí kvůli olympiádě horské lesy a biatlonový areál se neustále rozšiřuje.

Místo staré, ale stále vyhovující tribuny byla vybudována nová, stejně jako pořadatelé investovali do nového zasněžovacího systému a podzemní střelnice, to vše s určitým dopadem na životní prostředí místních.

Horolezec Renzler tvrdí, že v době kdy se jednalo o pořadatelství zimních olympijských her, si vůbec nedokázal představit rozsah nové výstavby a její dopad na krajinu. Velmi sporná je tak podle odborníků i otázka celkových nákladů, které mohou výrazně překročit původní rozpočet.

Na druhou stranu se ale na hrách očekávají 2 miliony návštěvníků, další nejméně 3 miliardy by měly olympiádu sledovat u televizních obrazovek. Hry jsou velkou propagací hostitelské země, mnoha lidem, včetně těm v Česku, přinášejí radost.

Jenže mělo by to být opravdu za každou cenu? I v Miláně se konají “protiolympijské“ demonstrace, jejichž účastníci si dovedou představit účelnější využití peněz ze státního rozpočtu než investice do předražených sportovišť s nejasnou budoucností.

Kaspar Schuler z Mezinárodní komise na ochranu Alp se ale domnívá, že zásadní problém spočívá v pokrytectví a falešných slibech, které pořadatelství olympijských her provázejí. Podle Schulera jsou ve skutečnosti zimní olympijské hry „příliš velké, příliš krátkodobé a příliš nabité, s příliš mnoha soutěžemi a příliš velkým davem, než aby se dalo skutečně hovořit o udržitelnosti.“

Přesto se ale Mezinárodní olympijský výbor naoko řídí sliby pořadatelů a vybírá v poslední době organizátory, kteří nabízejí právě udržitelnost. I když všichni době vědí, že všechny sliby nebudou zdaleka dodrženy. „MOV vyžaduje kandidaturu, ve které lze slíbit cokoliv,“ tvrdí Schuler.

Důkazem může být fakt, že slovo udržitelnost se objevuje i u pořadatelů příštích zimních olympiád ve francouzských Alpách (2030) a americkém Utahu (2034). O pořadatelství zimní olympiády v roce 2038 ještě není rozhodnuto. Ovšem už dnes je jasné, že uchazeči o její pořadatelství také přijdou se slibem maximální udržitelnosti. A nebudou šetřit vzletnými prohlášeními.

„Švýcarsko 2038 si klade za cíl stát se „nejudržitelnějšími zimními olympijskými a paralympijskými hrami“ – díky vynikajícím podmínkám ve Švýcarsku a ochotě využít hry jako katalyzátor inovativních a udržitelných řešení, a tím podpořit ekologickou transformaci sportu a společnosti“, píše se na stránkách  společnosti, zastřešující švýcarskou kandidaturu.