Rakušani převlékají zelený kabát: Svobodní s rostoucími preferencemi chtějí „zrušit“ Green Deal

Příběh rakouské Strany svobodných se opakuje stále dokola a svědčí o tom, že Rakušané mají pro FPÖ zvláštní slabost. Nacionalistická prohlášení jejich vůdců přivedou Svobodné na čas do vlády (obvykle s lidovci), za krátkou dobu ale následuje nějaký stranický skandál, spojený s drtivým propadem popularity nebo rovnou odchodem z kabinetu. Pak přijde nový vůdce strany, s ním nová vlna voličské podpory, nový vzestup a nový pád.

Bylo to tak i za bývalého (tragicky zemřelého) předsedy FPÖ Jörga Haidera – loni v říjnu už tomu bylo patnáct let – i jeho následovníka Heinze Christina Stracheho. A jen málokdo, kdo disponuje byť jen mírnou znalostí rakouské politiky, pochybuje o tom, že se pod současným vůdcem Herbertem Kicklem „nekonečný“ příběh vzestupu a pádu FPÖ a jeho stejných příčin nebude opakovat.

Jistá je ale zatím jen jedna věc: Rakušané znovu uvěřili, že nový vůdce Svobodných Kickl bude jiný než ti předchozí a že místo očekávané nové stranické aféry se mu tentokrát podaří splnit sliby, kterými se prezentuje. Před podzimními parlamentními volbami Svobodní s obrovským náskokem vedou předvolební průzkumy – jejich voličská podpora překračuje třicetiprocentní hranici. Lidovci i sociální demokraté jsou ze ziskem 20 až 21 % daleko za nimi. 

A Kickl, který nedávno nazval rakouského prezidenta Van der Bellena „senilní mumií“, má opravdu reálnou šanci stát se prvním kancléřem za Svobodné v historii Rakouska.

Co by to znamenalo? Pro někoho se možná překvapivě obavy z účasti rakouských Svobodných ve vládě netýkají ani tak xenofobie, rasismu a odporu vůči migraci (i když také), ale něčeho jiného.

Na to, že Svobodní před volbami straší různými drastickými protiimigračními a nacionalistickými prohlášeními, které pak ani zdaleka (vlastně vůbec) nenaplní nebo nemohou naplnit, si voliči už zvykli.

Reálně se ale může stát to, že se v členské zemi EU do vlády dostane jako nejsilnější politické uskupení strana, která odmítá Green Deal. A zpochybňuje veškeré závazky, které Rakousko v tomto směru v minulosti přijalo. Příprava na tuhle revoluční změnu přitom vypadá nenápadně.

„Když si zadáte do vyhledávače ve volebním programu Svobodných slovo klima, prakticky nic vám nevypadne,“ napsal rakouský deník Der Standard.

Nejde ale o to, že by strana vůbec nechtěla vytahovat témata související s životním prostředím. Jde o to, že její „klimatický kurs“ údajně míří úplně jiným směrem, než kam se nyní ubírá ve většině evropských zemí. Shrnout by se to dalo do sloganu „žádné zákazy“. V horké fázi kampaně to chtějí Svobodní údajně vyjádřit heslem: „Environmentální politika se zdravým rozumem“.

Co to znamená? Podle mluvčího strany pro klima Waltera Raucha (pikantní pro jeho funkci může být, že Rauch znamená česky kouř, pozn. red.) se klimatická politika do budoucna musí obejít bez „ideologií řízených sebeomezením.“

Strana tak například zcela odmítá zavádění nových rychlostních limitů na rakouských silnicích a dálnicích s tím, že už dnes jsou pravidla nastavená tak, že řidiči „mohou jet pouze tak rychle, aby své vozidlo dokázali ovládat“. O tom, že vyšší rychlost znamená i větší množství emisí, se FPÖ nezmiňuje.

Podobně se Svobodní ale staví proti jakýmkoliv termínům konce aut se spalovacími motory, jejichž výroba by měla v EU skončit nejpozději v roce 2035, státy ale mají možnost odchod uspíšit. FPÖ odmítá jakékoliv evropské i národní termíny definitivního přechodu na elektromobilitu. Prostě „až to bude, tak to bude“.

Stejně tak by FPÖ zrušila systém emisních povolenek a jeho dalších, navrhovaných ekvivalentů, které stranické špičky definují jako „ideologicky motivovaný inflační mechanismus“.

Také dotace do výměny topných systémů za ty ekologičtější jsou podle Svobodných „nadměrné“ a měly by být omezeny nebo zrušeny. Otázkou totiž údajně zůstává, zda není pro klima lepší, když se staré funkční systémy nechají „doběhnout“, než aby se měnily za peníze daňových poplatníků ještě před koncem životnosti za nové.

FPÖ nesouhlasí ani s tím, aby si EU i národní státy dávaly nějaké závazky, do jakého roku dosáhnou takzvané klimatické neutrality. „Klimatická neutralita není sama o sobě cílem, ale z liberálního hlediska musí být vždy uvažována v souladu s prací, podnikáním a výzkumem,“ uvedl Rauch. A vyslovil se proti „ideologicky definovaným lhůtám“.

Otázkou ovšem zůstává, jak chtějí rakouští Svobodní svých proklamovaných požadavků dosáhnout. Řada jimi navrhovaných změn totiž odporuje již dříve uzavřeným mezinárodním závazkům Rakouska nebo unijním dohodám. Přičemž Rakousku by v případě jejich neplnění hrozily výrazné sankce.

I na to má ale rakouská FPÖ odpověď: Podle jejího vedení nejsou klimatické závazky Rakouska ani celé EU tak jako tak reálné, a je tedy na příští vládě, aby „omezila škody“ a vyjednala v Bruselu zrušení těchto závazků nebo jejich revizi.

Pokud FPÖ v podzimních volbách skutečně zvítězí a dostane se do vlády, je takřka jisté, že zatímco EU nyní s maďarským premiérem Orbánem složitě vyjednává například o pomoci Ukrajině, dohady s rakouskými Svobodnými o dodržování plánů Green Dealu mohou být ještě mnohem složitější. 

A to mimo jiné z důvodu, že i v jiných zemích EU fungují menšinová politická a jiná uskupení, založená na kritice „Zelené dohody“ nebo jejích částí. A vítězství Svobodných v Rakousku by mohlo těmto uskupením nejen takzvaně vlít krev do žil, ale zároveň zvýšit váhu jejich požadavků při jednání v Bruselu. 

Přitom EU zatím nemá připraven žádný náhradní plán pro případ, že by se Green Deal zcela nebo částečně zhroutil.