V Česku bylo za socialismu celkem osm vojenských výcvikových prostorů. Prostor Dobrá Voda u Prášil, který je dnes předmětem politické debaty kvůli nálezu údajně nebezpečných chemikálií, se však v jedné věci od těch ostatních odlišuje. A proto je jeho existence spojena s určitým nádechem tajemna.
Na začátku malá odbočka. Když nám bylo sedmnáct let, vlezli jsme v létě 1982 se třemi kamarády, trampy, přes zákaz do vojenské prostoru Boletice. Došli jsme až k tamnímu kostelu s poničeným hřbitovem a k našemu úžasu tam objevili nejen ruské nápisy na zdech, ale i stovky rozházených lidských kostí. Dodnes na to vzpomínáme. Nebýt fotografií, které jsme tam tenkrát pořídili, možná by nám to ani nikdo nevěřil.
Tenkrát nás za tuto klukovskou nerozvážnost v podobě zakázaného průniku do vojenského prostoru mohli okamžitě vyhodit za školy a nějaký trest by si určitě odnesli i rodiče.
Důležité ale je, že se nám vůbec podařilo do zakázaných Boletic dostat. I když totiž šlo o vojenský prostor se zákazem vstupu (funguje tak dodnes), nebyl to žádný oplocený areál. To by vzhledem k velikosti prostoru ani nebylo možné.
Na zákaz vstupu upozorňovaly jen výstražné cedule a člověk mohl samozřejmě narazit i na občasné hlídky. Podobně jako v ostatních velkých vojenských prostorech Doupov, Březina, Brdy, Mladá, Ralsko a Libavá. Ve všech případech se jedná o prostory uvnitř českého území, obklopené volně přístupnou krajinou.
Jen jeden jediný vojenský výcvikový prostor se této charakteristice vymykal. A to právě Dobrá Voda u Prášil. Tato oblast, se 17 000 hektary rozlohy ještě o trochu větší než Boletice (16 000), totiž jako leží přímo na hranicích s Bavorskem.
A protože hranice mezi „kapitalistickým“ Západem a socialistickým Východem byla tehdy přísně střežená a oddělená takzvanou železnou oponou, bylo pro normální smrtelníky prakticky nemožné dostat se nejen k hranici, ale i do širokého pohraničního pásma.
Totálně nepřístupný prostor
Pokud bychom se vydali jako kluci do prostoru Dobrá Voda, zadržela a zavřela by nás kontrola pravděpodobně třeba hned za Srním. Nebo spíše už v autobuse.
Tahle totální nepřístupnost byla možná důvodem, proč tenhle prostor nebyl příliš za socialismu známý ani mezi vojáky základní služby. Cvičit se jezdilo (to je moje zkušenost) většinou na Doupov nebo do Boletic, tyto prostory znal alespoň z doslechu snad každý voják. Dobrá Voda však byla vždy trochu stranou.
„Nemám s tímto vojenským prostorem žádnou zkušenost, nikdy jsem tam necvičil,” napsal INFO.CZ bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, který před rokem 1989 velel tankovému pluku v Týně nad Vltavou.
Přitom na Dobré Vodě fungovala i velká tanková střelnice. Podle vojenského historika Pavla Minaříka prostor využívaly především útvary 2. motostřelecké divize ze Sušice. Kromě tankistů tady cvičili například i ženisté, dělostřelci, bojová vozidla pěchoty.
Vždy to bylo ale vzhledem k blízkosti bavorské hranice v trochu jiném, utajenějším režimu. I místní připouštějí, že právě svou polohou u hranic byl prostor i mezi vojáky základní služby méně známý a informace o tom, co se v něm děje, byly ještě mnohem hůře dostupné než ve vnitrozemských vojenských újezdech.
„Proto tady popravdě nikdo neví, jak se do prostoru dostaly ty údajně jedovaté látky a k čemu přesně mohly sloužit,” řekl INFO.CZ jeden z obyvatel Prášil, který si ale přeje zůstat v anonymitě. Místní mají podle něj současné politické a mediální pozornosti kvůli nálezu chemikálií v nedalekém prostoru plné zuby. „Všechno jsou to zatím jen nepodložené spekulace, které se tady šíří a ničemu nepomáhají,” říká místní obyvatel.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
