Volební VAR: Deset momentů, kdy o osudu obcí rozhodovaly milimetry, rodinné klany a absolutní apatie

Uplynulé komunální volby ukázaly opět řadu překvapení a kuriozit. Obecně jde ale říct jedno – kde o něco jde, ať už je to nová kanalizace, vodovod, škola apod., tam lidi k volbám jdou. Kde je naprostý blahobyt nebo naopak totální deprese a sociální bída, tam volby nikdo neřeší, subjektivně prostě není důvod. 

To vše v nesčetných kombinacích s počtem kandidátek, skandály minulých vedení, vnějšími zájmovými skupinami atd. Pojďme ale už k samotnému zápasu.

Ve Ždáru nad Sázavou se v senátních volbách odehrálo drama, které popírá statistickou pravděpodobnost. V prvním kole došlo k historicky nevídané situaci, kdy o postupu do druhého kola rozhodl jediný hlas. Zatímco první jasně vyhrál Michal Šmarda (Volt/SOCDEM/místní hnutí), o druhé postupové místo svedli neuvěřitelný boj dosavadní senátor Josef Klement (KDU-ČSL) a vyzyvatel Radek Černý (ODS): Josef Klement: získal 11 373 hlasů a probojoval se do druhého kolam, Radek Černý: obdržel 11 372 hlasů, skončil třetí a brány druhého kola mu tak těsně unikly.

Pro politology je to učebnicový příklad, proč neexistuje „marný hlas“. Jeden oprávněný volič, který v pátek či sobotu raději zůstal v práci nebo jel na chalupu, mohl změnit jméno žďárského senátora na příští čtyři roky. Uvidí se až ve druhém kole. Navíc až po druhém kole bude možné hlasy přepočítat. Takže drama jistě nekončí!

V Karviné komunální volby sice celkově suverénně ovládlo dosavadní vedení města pod vedením primátora Jana Wolfa, který je mimochodem trestně stíhán v souvislosti s korupcí ve fotbalovém klubu FK Karviná, ale skutečné drama se odehrálo na hranici pro vstup do zastupitelstva.

Hnutí SPD se do zastupitelstva Karviné nedostalo o pouhé 2 hlasy, mělo 4,99 procenta hlasů. Vzhledem k tomuto extrémně těsnému výsledku se v Karviné ihned zastavilo povolební vyjednávání. Vedení SPD se rozhodlo podat návrh na soudní přezkum a kompletní přepočítání hlasů v celém městě, takže o finálním složení zastupitelstva musí rozhodnout až soud.

Žádná kandidátka (případně nedostatečný počet kandidátů) způsobila, že se volby vůbec nekonaly v 5 obcích. Podle Ministerstva vnitra ČR šlo o tyto obce: Kobylnice (okres Kutná Hora), Krchleby (okres Rychnov nad Kněžnou), Píšť (okres Pelhřimov), Rokytovec (okres Mladá Boleslav) a Slavníč (okres Havlíčkův Brod).

VAR hlásí: zápas se nekoná, hráči zůstali v kabině. Je to definitivní potvrzení, že pro malou obec je dnešní legislativa (jak jsme psali v reportáži o Vysoké Lhotě) neúnosným břemenem. Lidé už nechtějí kandidovat ani „proti sobě“, natož za obec.

Co bude následovat? Ministerstvo vnitra vyšle do neobsazené obce státního administrátora. To je úředník, který vykonává jen nezbytnou správu (platí složenky za elektřinu, řeší odpad), ale nemůže obec rozvíjet, investovat ani schvalovat dotace. Je to stav, kdy obec de facto přestává být samosprávou a stává se jen administrativní jednotkou státu. 

V obcích „bez hlavy“ se pak konají dodatečné volby (obvykle o pár měsíců později). Často se stane, že se lidé leknou toho, že jim vládne cizí úředník, a nakonec tu kandidátku „nějak upytlíkují“.

Zatímco v Praze nebo Brně se kandidátky nevejdou na volební lístek velikosti ubrusu, v 1 830 českých vesnicích (téměř každé třetí!) hlásí volební VAR hru na jednu bránu. Obcí s jedinou kandidátkou byly třeba středočeské Šestajovice se zhruba čtyřmi tisíci obyvateli a podobně velká Chýně v témže kraji, ze známých obcí třeba taky Kruh u Jilemnice a Vysoká Lhota, kde to ovšem lze pochopit.

Chybějící soupeř se projevuje také ve volební účasti. V Chýni ještě v roce 2018 přišlo ke komunálním volbám téměř 55 procent voličů. Tehdy vybírali mezi kandidáty ze třech listin. O čtyři roky později, kdy zůstala kandidátka jediná, účast klesla přibližně na 30 procent.

Procentuálně nejvíce obcí s jedinou kandidátkou, 39,7 procenta, je v Plzeňském kraji. Je to 203 z 511 zastupitelstev obcí a městských obvodů. Následuje Středočeský kraj, kde je jedna listina ve 38 procentech obcí – 433 z celkových 1 142. Na opačném konci je Moravskoslezský kraj, kde má jedinou kandidátní listinu 40 z 331 obcí a městských částí, tedy 12,1 procenta.

V obcích s jednou kandidátkou se tak politika smrskává na sousedskou dohodu u piva: ‚Franto, ty budeš zase starosta, my ti to tam hodíme a hlavně nás s tím neotravuj.‘ Výsledkem je sice stabilita, kontinutita, ale také absolutní absence nových nápadů a kontrolních mechanismů. 

Pokud opozice neexistuje ani na papíře, radnice se mění v uzavřený klub, kde se o budoucnosti obce rozhoduje v kuchyni, nikoliv v diskusi. Ano, tam, kde žije 20 lidí, je to normální, ale tam, kde jich žije 500 a víc je to opět velký nezájem o vlastní domov. Kdo chce kam...

Moldava v Krušných horách je symbolem „balkanizace“ severních Čech. O hlasy voličů se zde do devítičlenného zastupitelstva ucházela čtyři uskupení. Těsně před volbami se v obci k trvalému pobytu přihlásily desítky nových voličů, kteří se ubytovali v chatách a penzionech napojených na konkrétní kandidátky, aby o víkendu „odkopali“ svůj hlas a zase zmizeli v mlze. 

Starosta David Leitermann nechal z voličských seznamů vyškrtnout 22 voličů, o kterých tvrdil, že v obci bydlí jen na papíře. Riskoval, že soud volby zruší, jako se to tu stalo před čtyřmi lety. Vyplatilo se mu to. Nejenže volby vyhrál, ale soud mu v pondělí dal ve většině případů za pravdu a jeho tvrzení o organizované volební turistice označil za racionálně podložené. 

Z v případě dalších 17 „sporných voličů“ má deset adresu trvalého pobytu Nové Město 37, což je bývalá podniková ubytovna, ruina. Další dva mají trvalé bydliště v Teplicích a jedna osoba v Bílině. Dvě osoby mají adresu na obecním úřadě a dva lidé jinde na Moldavě. Podle staronového starosty Leitermanna ale bitva ještě zdaleka neskončila. Spíš naopak.

V Plzni mnozí očekávali, že se proti primátorovi Romanu Zarzyckému (ANO) zformuje široká „antikoalice“ všech proti jednomu, podobně jako jsme to viděli v minulosti v jiných krajských městech. Jenže Zarzycký, mistr lokálního populismu a agresivního marketingu, dokázal vítězství své strany (skoro 32 %) bleskově přetavit v obhajobu. VAR musel zkoumat záznam velmi podrobně, aby zjistil, že Zarzycký prostě soupeře „přebruslil“ dřív, než se stihli domluvit na společném postupu. Výsledkem je spojení ANO s hnutím PRO Plzeň.

Pohled VARu ukazuje, že v Plzni v roce 2026 funguje model „silného kapitána“. Navzdory kontroverzím a ostrému stylu vládnutí lidé ocenili, že se město někam hýbe. Primátor si pohlídal hřiště i rozhodčího a dál vládne městu s ještě silnějším mandátem, než měl před čtyřmi lety.

Pro Plzeň to znamená další čtyři roky kurzu, kde se oponenti maží z digitálního prostoru rychleji, než stačí dopsat kritický komentář. Zarzycký ukázal, že pokud ovládnete emoce na sociálních sítích, můžete si dovolit hrát i na hraně pravidel.

Pokud si myslíte, že k ovládnutí radnice potřebujete tisíce hlasů, vyvedeme vás z omylu. V Mostě, konkrétně v pověstném volebním okrsku Chanov (č.20), klesla volební účast na rekordních 8,62 %. K vítězství zde hnutí ProMOST (Jiří Nedvěd) stačilo doslova pár desítek lístků (volilo 47 lidí z 650 oprávněných). V některých vchodech nepřišel k urně vůbec nikdo – nula, prázdné hřiště, zhasnutá světla.

Na rozdíl od různých minulých voleb, kdy některá „potřebná“ uskupení motivovala voliče k příchodu do volebních místností různými drobnými prebendami, přišla letos naprostá voličská apatie. Prostě bez motivace se na severu nevolí. 

Volební VAR tady vidí hru na prázdném stadionu, kde výsledek nikoho nezajímá, ale faktury za provoz (rozpočet města) se platit musí. Mandát, který vzejde z pětiprocentní účasti, není mandát, ale pouhá administrativní položka. Je to podhoubí pro nejhrubší formu lokálního klientelismu. Stačí, když „kapitán“ týmu pošle v pátek odpoledne do osady tři auta, která dovezou ty správné voliče, a výsledek je zabetonován. Legitimita demokracie zde zemřela na totální vyhoření diváků. Ve městě, kde s fotbalem začínal Josef Masopust nehezká vizitka.

Také v Zaječí na Břeclavsku nastala totální rezignace. Volební účast zde činila pouhých 20,88 %. Z 1226 oprávněných voličů jich lístek hodilo jen 256. To znamená, že čtyři pětiny obce v podstatě řekly, že je jim úplně jedno, kdo jim bude vládnout, nebo – a to je horší – že už nevěří, že radnice může v jejich životech cokoliv změnit. Podobný debakl nastal i v Křeseticích na Kutnohorsku (21,03 %).

Na Kladně volební VAR potvrdil návrat „starého známého kapitána“. Milan Volf (Volba pro Kladno) opět smetl konkurenci. Přestože je Volf symbolem politiky 90. let, prošel si soudními síněmi a jeho styl připomíná spíše drsné hokejové bitky než moderní správu města, kladenští voliči mu dali přednost před „učesanou“ ODS (Leoš Stránský) nebo nevýraznými figurami z ANO a SPD. Celostátně úspěšný STAN na Kladně propadl úplně. Milan Volf je prostě Kladeňák, jedním z nich.

Je zarážející, že nostalgie v roce 2026 někde funguje jako nejlevnější a nejúčinnější doping. Lidé v době ekonomické nejistoty a strachu z budoucnosti raději vsadili na dravce, o kterém vědí, že „aspoň umí bouchnout do stolu“. VAR ukazuje, že nová generace politiků zcela selhala v komunikaci své kompetence. Volf se vrací do kabiny jako veterán, který sice hraje s nečistými zákroky, ale fanoušci mu to odpustí, protože za něj „byly aspoň plné tribuny a posečený trávník“. Devadesátky nejsou mrtvé, jen si oblékly modernější méně křiklavé dresy.

Zatímco ve velkých městech se volební účast drolí pod hranici padesáti procent a v Chanově už v podstatě „zhasli“, v několika českých mikro-obcích zaznamenali úkaz, který vypadá jako hlášení z KLDR: Téměř 100% volební účast! 

Tohle jsou skuteční rekordmani letošního roku. V Martinicích u Onšova na Pelhřimovsku přišlo k urnám 42 ze 43 voličů, v Rosičce na Žďársku pak 37 ze 38. V obou případech chyběl k absolutní stoprocentní účasti a zápisu do dějin jediný člověk. Představte si tu atmosféru v sobotu ve dvě odpoledne na návsi – celá vesnice přesně ví, kdo je ten „poslední hříšník“, který ještě neodvolil, a pravděpodobně mu někdo i klepal na okno, jestli je v pořádku.

Na první pohled to vypadá jako triumf demokracie, ale náš zpomalený záběr odhaluje jinou realitu. V obci, která má 40 nebo 50 obyvatel, je volba komunitním rituálem. Nehraje se na programy, ale na to, jestli patříte do týmu. 

Z obcí nad 1000 obyvatel byla nejvyšší tříčtvrtinová účast, a to ve Skřipově na Opavsku. Z 812 voličů tam hlasovalo 604 lidí, tedy 74,38 procenta. Ještě o něco vyšší byla účast v Praze-Křeslicích, kde z 887 voličů přišlo k volbám 681 lidí, což je 76,78 procenta.

Pozoruhodné politické drama se odehrává ve Třech Sekerách, tisícihlavé obci na česko-bavorské hranici nedaleko Mariánských Lázní. Na první pohled nenápadná vesnice je ve skutečnosti laboratoří české komunální politiky, v níž se koncentrují téměř všechny paradoxy života v pohraničí.

Pracovních příležitostí je tu málo, lidé dojíždějí do okolních měst a Bavorska. Obec tvoří několik oddělených vesnic, mezi nimiž panuje tradiční napětí mezi centrem a periferií. A vede se spor, zda si Tři Sekery zachovají venkovský charakter, nebo se promění v noclehárnu Mariánských Lázní a bavorského příhraničí.

Místní politiku po 32 let určovala Dagmar Strnadová. Přestože její uskupení za osm let propadlo z více než 50 na pouhých 17 procent, bývalá starostka se politického vlivu nevzdává. Obec je rozdělená a do soupeření vstupují rodinné vazby, osobní spory i ekonomické zájmy. V novém zastupitelstvu proti sobě i vedle sebe usednou přátelé, sousedé, ale také tchyně a zeť.

Přestože má obec jen tisíc obyvatel, o jedenáct mandátů soupeřilo 66 kandidátů na šesti kandidátkách. Pozoruhodný kontrast k mnoha českým vesnicím, kde voliči vybírali z jediné kandidátky. Navíc zde platí tradiční pravidlo venkovské politiky: důležitější než stranická příslušnost bývá členství mezi hasiči, fotbalisty či rybáři.

A teď začíná skutečná hra o Sekersko. Kdo bude starostou? Které rodiny a politické skupiny se dohodnou? A přinese nové vedení změnu, nebo jen pokračování starých poměrů?

Jedním z nových zastupitelů je také šéfredaktor INFO.CZ Pavel Vondráček, jehož facebooková stránka SEKERSKO se stala otevřenou platformou pro kandidáty všech uskupení. Chcete-li sledovat pohraniční politickou ságu o boji o starostenské křeslo, obecních penězích a smysluplných i nesmyslných projektech, sledujte SEKERSKO.

Protože na příběhu jedné malé vesnice lze někdy pochopit českou politiku lépe než ve sněmovně.