KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Znáte ruské slovo vraňjo? Označuje hluboce zakořeněnou kulturu lhaní, kdy se lež stává nástrojem ovládání a je lidem akceptována. Tak o tohle se nyní pokouší koalice, když tvrdí, že prezident je lídr opozice a vede proti ní kampaň. Nevadí jí, že jde o banální snadno odhalitelnou nepravdu. Demonstruje tím totiž svoji moc. Nad fakty i nad svými voliči.
Babiš se prolhal k vítězství tím, že dva roky šířil černou propagandu, která v rozporu s realitou občanům sugerovala, že se mají hůř a hůř. Přitom reálné mzdy za tu dobu vzrostly téměř o deset procent. Ale to je stále v rámci politiky a Fialova vláda udělala chybu, že se nebránila. Teď je v sázce víc. Sledujeme útok na ústavu, na demokratický právní stát, na elementární národní jednotu.
Stačí, když v nepravdy věří 51 % voličů
Koalice ANO, SPD a Motoristů několik měsíců válčí s hlavou státu, brání jí ve vykonávání jejích ústavních kompetencí, nekomunikuje s ní, zesměšňuje ji a ponižuje. Už to je v Česku bezprecedentní. Navíc její politici s vážnou tváří lžou, že to naopak prezident útočí na vládu. Agresor se staví do role oběti. Jako když Kreml a jeho slouhové obviňují Ukrajinu, že ohrožovala Rusko.
Vraňjo představuje ruskou tradici, kdy se lhaní stává společenskou konvencí či způsobem přežití. V duchu okřídleného rčení: „My víme, že lžou. Oni vědí, že lžou. Oni vědí, že my víme, že lžou. My víme, že oni ví, že my víme, že lžou. Ale stejně lžou.“ Někdo možná namítne, že se tento koncept vyvinul v autokratické společnosti a v demokracii nemá šanci. To je ale šeredný omyl.
V totalitě vládci potřebují, aby vraňjo submisivně přijímala drtivá většina obyvatel, protože kdyby jich i jen čtvrtina vzdorovala, fatálně by to otřáslo stabilitou rigidního režimu. Paradoxně v demokracii to mají svým způsobem snazší, protože legitimita kabinetu se odvíjí od prosté většiny. Babišovi, Okamurovi a Macinkovi tak stačí „očarovat“ 51 procent voličů.
Vládce je vždy v právu a nikdy jinak
V každé válce je první obětí pravda, tím spíše v takové, jejímž cílem je prosadit nadvládu lži. Vláda vyhlásila boj všem, které podezírá (a právem) z toho, že vraňjo odmítají: prezidentovi, ústavním soudcům, centrálním bankéřům, osazenstvu médií, státním úředníkům.
Chybí tam opozice? To proto, že nepředstavuje hrozbu. Horšími nepřáteli jsou ti, kteří na rozdíl od politiků mají autoritu arbitrů pravdivosti a tím ohrožují monopol propagandy.
Pod tlakem jsou i členové hnutí ANO. Musejí poslušně přijmout překrucování reality, jinak nepřežijí. I donedávna rozumní a samostatní lidé teď memorují stejné nepravdy z jednoho papíru. A nevypadají, že jim sami věří. Nicméně rozkaz zní jasně: servírovat povolným ovečkám, že vláda je v právu prostě proto, že drží moc - „proč by Pavel vůbec jezdil na summit, když o všem rozhodujeme my?“ Jak v Rusku…
Je třeba očernit nezávislé instituce
Další na řadě je Ústavní soud. Ten způsobil kabinetu trpkou ankarskou porážku. Za to ho vládní propagandisté nařkli, že je zkorumpovaný. Vládě se hromada lidí směje, protože její nabubřelost se obrátila proti ní. Jenže to až taková legrace není. Pavel na summitu zastínil Babiše, což u něj vyvolalo novou vlnu vraňjo amoku.
Hlava státu nabízí ruku ke smíru, ale premiér v iDNES útočí: „Já jsem s ním nikdy spor mít nechtěl. Kdo to trochu sleduje, tak musí objektivně uznat, že pan prezident Petr Pavel je v kampani na druhý mandát. A bohužel si vybral naši vládu jako téma kampaně… Plní příkazy. Jeho okolí si vyhodnotilo, že to pro něj bude nejlepší kampaň, tak mu to asi poradili a pan prezident je poslouchá. Asi si myslí, že vymezovat se proti naší vládě mu pomůže“.
Proč vláda řadí prezidenta, ústavní soudce, novináře, právníky, úředníky a další k opozici? Účelem je, aby její voliči nebrali nezávislé osobnosti vážně, nevěřili jim, nebo v nich přímo viděli obrazy nepřátel, jejichž vytváření je nedílnou součástí vraňjo.
Kmenová loajalita je víc než fakta
Koalice cíleně antagonizuje nejen instituce ale i kolem 40 % populace. Schválně vyvolává konflikty a ty pak zneužívá k agitaci: „Podívejte, jak nás ti hysteričtí opozičníci (Hrad, soudci, média…) napadají. Takže jsme v právu. Kdybychom lhali, tak by proti nám nebyl takový odpor.“ A pokračují: „Pavel zase zbytečně provokuje“. „Premiér hájí parlamentní demokracii“. „Soudci nejsou nezávislí, protože je jmenoval prezident“.
Své věrné koalice nemobilizuje argumenty, ale skrze identitu. Nejde tu o fakta ale o loajalitu kmenu. Tato „demokratická verze vraňjo“ není sice univerzální jako v autokratickém Rusku, ale je obdobně nebezpečná. Fatálně štěpí a rozděluje společnost, otravuje ji nedůvěrou a nenávistí. Uzavírá lidi do bublin, přičemž v té vládní její systémové lhaní funguje skvěle. A když do ní „polapí“ aspoň 51 % voličů, je jí jedno, že zbytek se jí směje a pranic jí nevěří.
Opičí mentalita vítězi nad civilizací
Může koalice s tímto přístupem uspět? Možná. Co by to znamenalo? Zdaleka nejen její výhru v dalších volbách. Hlavně bychom se stali svědky destrukce demokratického právního státu. Erodovala by důvěra v instituce. Pravda by byla definitivně „tribalizována“, triumfovala by nad ní kmenová příslušnost.
Vítězství vraňjo by oslabilo Českou republiku. Její mezinárodní postavení by se propadlo ihned. Hospodářský a společenský rozvoj by utrpěl v důsledku špatných rozhodnutí přizpůsobovaných ideologickému narativu, nikoli realitě a pragmatismu. Ve skutečnosti se tohle už děje…
Vraňjo představuje koncept dominance vědomé a zlé lži. Smutné je, že už k ní nejsme nuceni totalitním systém a mnozí se jí klanějí dobrovolně. Inu, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.
Civilizovaný národ řeší konflikty skrze instituce liberální demokracie. Vláda je chce zničit. Vrací nás tím zpět k mentalitě tlupy násilnických opic.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a hlídejme společně Babiše! Díky moc.
